Mezi oblíbené festivalové sekce LFŠ patří každoročně půlnoční výběr filmů. Letošní Půlnoční delikatesy přinesly ochutnávku blaxploitation snímků, jejichž vlna se vzedmula v průběhu 70. let v USA. Film, o kterém se po hradišťských chodnících, trávnících a festivalových stanech mluvilo asi nejvíce, byl Lidské tornádo (The Human Tornado, 1976) režiséra Cliffa Roquemora z roku 1976. Noční festivalové projekce si vyžadují speciální nabídku. Diváci bývají po dlouhém dni již značně filmově i společensky unavení a očekávají nenáročnou zábavu. Zároveň, posilněni místním opojným vínem, stráví ve svém rozpoložení nejrůznější bizarnosti. Příznivé ohlasy na Lidské tornádo dokazují, že blaxploitation filmy původně určené pro mladé afroamerické publikum si mohou v jistých případech získat další pozornost.
V Lidském tornádu se nám představí Rudy Ray Moore jako Dolemite, klubový bavič, vysoce placený gigolo bílých paniček a ochránce černých bratrů a sester, s kterým není radno dát se do křížku. Proto nemá šerif, jenž je mu na stopě z toho důvodu, že si jeho manželka platila Dolemitovy věhlasné speciální služby, nejmenší šanci jej dopadnout. A že je Dolemite zcela neprůstřelný, se dozví i surový bílý majitel nočního podniku, konkurent Dolemitovy známé. Pro to všechno je Dolemite přezdíván jako Lidské tornádo.
Ujeté sedmdesátkové oblečky z polyesteru střídají nahé ženské vnady a mužské hýždě jako na běžícím pásu. Slovník protagonistů je opepřen nepřeberným výběrem vulgárních slov. Samotný Dolemite mezi nimi rozšafně kličkuje s pomocí veršovaných průpovídek, které svým stylem připomínají umění raperů. Postelové a akční scény střídají varietní výstupy zpěvaček a zpěváků. Kabaretní nádech filmu se odráží i v samotném začátku snímku, kdy sledujeme Dolemita v roli baviče, jak během svého čísla postupně pozuráží všechny návštěvníky klubu a přitom je pobaví. Humorné jsou i bojové akční scény. Protože herci zřejmě neovládali umění karate nijak zvlášť dokonale, režisér vyřešil jejich nedostatky tak, že bojové scény ve střižně patřičně zrychlil. Když se naopak někomu podařilo během akčních scén něco neuvěřitelného, nechal tento záběr zastavit a znovu opakovat jako v televizním sportovním přenosu.
Na filmu je sympatické, že se nebere ani trochu vážně a dokáže si dělat legraci i sám ze sebe. Ve snímku se objevují také vtipy na černochy s rasistickým podtextem, ovšem v kontextu filmu snad urazí jen útlocitné povahy. Největším pokladem filmu při uvedení na LFŠ 2012 byly jeho české podtitulky. Autor titulků pozvedl hrubý humor snímku minimálně o patro výš. Právě titulky s neuvěřitelně bohatým slovníkem žargonu pro profesionální frajery, se staly nejopěvovanější položkou filmu, kterou většina z diváků ocenila jako první. A tak po festivalovém Hradišti zaznívaly věty typu: „Co takhle smočit korpus?“ a neznalí se nestačili divit.
Štěpánka Součková
Napsat komentář