MFF KV 2012: Handicap a španělský bordel

Režisér Geoffrey Enthoven se v snímku Hasta la Vista! (2001) dotýká choulostivého tématu ztráty panictví. Takových filmů je celá řádka, avšak neexistuje mnoho filmů, které by se v tomto ohledu věnovalo handicapovaným lidem. Tři mladíci, každý s jiným postižením, si chtějí splnit svůj vytoužený sen a vydávají se proto na výlet z Belgie do španělské provincie. Zde se nachází nevěstinec speciálně určený pro postižené jedince. Film je vyprávěn pomocí tragikomického hlediska. Břitký humor těží z handicapované role hlavních postav, což je násobeno situačními gagy, jež vyplývají z odlišných postižení (slabozrakost, rakovina, ochromení). Dílčí handicapy se tak doplňují, a postavy se jedna bez druhé neobejdou. Při svých patáliích s velkou dávkou reflexe komentují nejen vztah k sobě samým, ale rovněž jejich pozici ve společnosti. Komediální rovina snímku sluší a vysvobozuje handicapované lidi z konvenčně přejímané role vážné nedotknutelnosti. Úcta, která je nám civilizačními normami vštěpována k postiženým lidem zároveň slouží jako zeď, přes kterou s ostychem nevíme, jak se v jejich společnosti vlastně chovat. Černohumorné vtipy slouží podobným způsobem jako proklamovaný titul Kurz negativního myšlení (Kunsten å tenke negativt; Bård Breien, 2006), který ale dokázal být mnohem zžíravější. Hasta la Vista! zároveň neposkytuje palčivé zamyšlení jako tomu bylo například u Trierovo Idiotů (Idioterne, 1998). Je méně intelektuální, více si zahrává s přímočarostí. Z podobné polohy ale poskytuje poměrně univerzální model filmu, který je tak široce přístupný většinovému publiku, jemuž lze předložit dané nesnáze bezprostřednějším způsobem. Ale stejně jako dva další zmíněné tituly poskytuje v určitých momentech situace, u nichž nevíte, zda-li se smát, nebo sledovat dění s vážnou tváří, čímž nás aktivně při sledování nutí k zamyšlení. Jak bylo řečeno, film je vyprávěn konvenčími způsoby; za postižené jedince by bylo možné dosadit sortu „jiných“ lidí, a bude nadále fungovat podobně. Vedle humorného podání, je zde i tragická linie, zvláště se opírající o nemoc rakovinového onemocnění, jejíž tíživý efekt je podtržen ochromením sužované postavy. Dochází tak k trochu necitlivě zvládnuté dramaturgii, která divákovi podsunuje žádané emoční pohnutí. I přes melodramatické směřování, jímž by se dalo podobné počínání ospravedlnit, je v závěru filmu zbytečně tlačeno na pilu, a místy patetická tragičnost soupeří s citlivým a zároveň černým humorem. Prozatím je v celovečerním formátu fikčního filmu podobných děl málo, a Hasta la  Vista! tak nadále zůstává originálním příspěvkem do problematiky postižených jedinců ve společnosti.

Autor: Jiří Blažek

{SEARCH:Karlovy Vary}