Ocenění z torontského festivalu

I když je Toronto nesoutěžní filmová přehlídka bez oficiální poroty, přesto z ní nemusí představené snímky odejít s prázdnou. Stále je tu publikum a federace FIPRESCI a s nimi naděje pro tvůrce, obohatit si i na této události festivalové portfolio.

Diváci mohou rozdělovat své sympatie mezi hranými snímky všech sekcí, dokumenty a půlnočními projekcemi – v každém okruhu jsou pak vybrány tři nejúspěšnější snímky (jejichž pořadí je vždy hierarchické).

U fikčních snímků publikum projevilo výraznou slabost pro blízký východ. Na nejvyšší příčku dosáhla muzikálová komedie Nadine Labaki Where do we go now?, jejíž děj se odehrává v libanonské vesničce poznamenané léty násilí a konfliktů. Zdejší obyvatelky, jak muslimky, tak křesťanky, se snaží dělat vše možné, aby odvrátily pomstychtivé myšlenky mužů a utnuly tak nekonečný cyklus. Jejich vynalézavost nezná mezí – jednou jde o dovoz showgirls, jindy o chutné hašišové koláčky. Když je však dočasný smír přerušen, získává tento boj vážnější a palčivější podobu.

Jméno libanonské režisérky není žádná neznámá, její debut Caramel okouzlil na řadě festivalů svým barvitým obrazem, který v almodóvarovsky empatickém stylu vykresluje intimní život čtyř odlišných kadeřnic z křesťanské části Bejrútu v patrialchální společnosti. Tento divácky přívětivý snímek  byl např. oceněn cenou publika v San Sebastianu, výrazných ohlasů se mu dostalo však i na torontském festivalu, kde byl další počin výrazné režisérky určitě přijat s otevřenou náručí.

U Nadine Labaki se tak začíná utvářet poměrně silný osobitý styl – důraz na pozici ženy ve společnosti zmítané celou škálou již tradičních konfliktů podaný barvitou, až pitoreskní formou, mísící zlehčující nadhled s vážnými a hlubšími momenty, stejně jako evropský způsob vyprávění s typickými prvky a stereotypy blízkovýchodní kinematografie (což je výraznější v jásavě muzikálovém pojetí novějšího díla). Důležitou „ideologií“ u ní je svět ženské sounáležitosti, jehož neotřesitelnost je dostatečně známa z Almodóvarovy tvorby, avšak u této režisérky dosahuje až formy politicko-společenského apelu.

Příjemná exkurze do méně příjemného prostředí dokonce odsunula na druhé místo takový kalibr, jakým je drama Asghara Farhadiho Rozchod Nadera a Simin (viz recenze zde), které i přes kosmopolitní ráz dokáže na pozadí děje vypovědět o íránské současnosti tolik, že by to vystačilo i na několik snímků.

Torontské publikum svými hlasy do vrcholné trojice vyzdvihlo i kanadský snímek Starbuck Kena Scotta, absurdně laděnou komedii o muži kolem čtyřicítky, který se teprve poznává zodpovědnost, když mu přítelkyně prozradí, že je těhotná. Největší šok ho však teprve čeká. Před dvaceti lety si totiž vydělával jako velmi aktivní dárce spermatu a nevědomky se již stačil stát otcem 533 dětí. Skoro třetinu z nich po dosažení plnoletosti napadne vypátrat toho, kdo jim napomohl darovat život. A protože má hrdina snímku v zásadě dobré srdce, pokouší se pomáhat svým potomkům, nač mu jen síly stačí.

Z dokumentů se na nejvyšší příčku dostal snímek The Island President Jona Shenka, vytvářející portrét maledivského prezidenta. Po vedení opozice a několika letech vězení je nyní uznávaním vládcem ostrovní země a neúnavným bojovníkem proti globálnímu oteplování – zvyšující se hladina oceánu totiž hrozí, že země rozkládající se na stovkách ostrůvků bude zcela pohlcena a z  Maledivanů vznikne národ bez vlastní půdy.

V sekci Midnight Madness nejvíce oslovil indonésky thriller The Raid Garretha Huw Evanse, jehož děj se odehrává ve zchátralém obytném bloku zcela ovládnutém těžce ozbrojenými drogovými gangy. Nasazená jednotka SWAT je nucena bloudit smrtícím labyrintem temných koridorů, kde je třeba odolat nečekané přesile. Nízkorozpočtový snímek zaujme i překvapivě vysokým ratingem na IMDb.

Filmoví kritice z FIPRESCI tento ročník vyzdvihli švédský snímek Axela Petersena Avalon ze sekce Discovery. Stárnoucí organizátor slavností se připravuje na otevření nového nočního klubu během nadcházejícího tenisového týdne v malém hornickém městečku. Se svojí sestrou však v podnapilém stavu usmrtí autem litevského dělníka, což zcela vymkne jeho svět z dosavadní kontroly a pod nátlakem především jeho finančních společníků zoufale hledá cestu ven z podivného kruhu.

Kritika v tomto mrazivém snímku vyzdvihla především ukázněnou práci s „dogmatickým“ pojetím, pečlivé budování napětí a především velmi zajímavě vykreslenou hlavní postavu s temnou minulostí, vnitřní pustotou a morální prodejností, skrze níž však probleskuje fascinující charisma i záblesky vnitřní krásy. Velký podíl je v tomto ohledu přiznáván hereckému protagonistovi Johanessovi Brostovi.

Město Toronto rovněž udělilo cenu nejlepšímu kanadskému hranému snímku, jímž se stala jímavá tragikomedie Phillipa Falardeaua Monsieur Lazhar, v níž má alžírský imigrant zastoupit na základní škole učitele, který tragicky zemřel. Zatímco on sám bojuje s velkou zrátou a hrozbou deportace, snaží se dětí otřesené nedávnou událostí přenést přes tabu smrti a společně s nimi projít očisťujícím procesem.

Seznam oceněných:

CADILLAC PEOPLE´S CHOICE AWARD – HRANÝ FILM
1. Where Do We Go Now?; režie Nadine Labaki (Francie, Libanon, Egypt, Itálie)
2. Rozchod Nadera a Simin; režie Asghar Farhadi (Írán)
3. Starbuck; režie Ken Scott (Kanada)

CADILLAC PEOPLE´S CHOICE AWARD – DOKUMENTÁRNÍ FILM
1. The Island President; režie Jon Shenk (USA)
2. First Position; režie Bess Kargman (Izrael, Japonsko, Francie, Kolumbie, Itálie, Kanada, Velká Británie, USA)
3. Pearl Jam Twenty; režie Cameron Crowe (USA)

CADILLAC PEOPLE´S CHOICE AWARD – MIDNIGHT MADNESS
1. The Raid; režie Gareth Huw Evans (Indonésie)
2. You´re Next; režie Adam Wingard (USA)
3. God Bless America; režie Bobcat Goldthwait (USA)

CENY FIPRESCI
Avalon; režie Axel Petersen (Švédsko)
The First Man; režie Gianni Amelio (Francie, Itálie)

CENA MĚSTA TORONTO ZA NEJLEPŠÍ KANADSKÝ HRANÝ FILM
Monsieur Lazhar; režie Philippe Falardeau (Kanada)

THE SKYY VODKA AWARD PRO NEJLEPŠÍ KANADSKÝ DEBUT
Edwin Boyd; režie Nathan Morlando (Kanada)

CENA ZA NEJLEPŠÍ KANADSKÝ KRÁTKOMETRÁŽNÍ FILM
Doubles With Slight Pepper; režie Ian Harnarine (Kanada)

Zdroj: Blogs. suntimes.com

{SEARCH:Toronto}