Alex de la Iglesia již dvacet let patří mezi vůdčí osobnosti španělské kinematografie, především co se týče diváckého úspěchu. Dá se říci, že právě on je osobností, která stála u kořenů současné tamější renesance temných žánrových snímků. Již jeho celovečerní debut, sci-fi komedie Mutant Action z roku 1993, se záhy stala kultovní záležitostí díky míšení komiksové inspirace se surreálnými vizemi a naprostou anarchií, co se týče pravidel klasického příběhu. Korektnost námětu navíc zcela hází za hlavu fakt, že oněmi mutanti jsou vlastně tělesně postižení vzbouřenci, jež unesou dceru významného magnáta na planetu obydlenou pouze oplzlými muži.
Ještě kultovnější, ale přeci jen umírněnější, je další režisérův snímek z roku 1995, hororová komedie The Day of the Beast variující satanské téma především trojicí netradičních hrdinů – knězem, jenž ztratil víru, satanistou závislém na metalu a úspěšném moderátorovi věštícím v televizi budoucnost. Dalším snímkem, který stojí za pozornost je černá komedie s prvky thrilleru a řadou filmových citací La Comunidad z roku 2000 o ženě, která se přestěhuje do bytu po zemřelém staříkovi a najde jeho ukryté peníze, aniž má potuchu, že si na ně již dlouho brousili zuby všichni sousedé. Iglesia v rozpoutaném absurdním konfliktu rozhodně neváhal překročit hranice extrému a i díky tomu si Carmen Maura za hlavní roli vysloužila sošku Goya a společně s režisérem byla nominovaná diváky na Evropskou filmovou cenu.
Po mírném kvalitativním útlumu, kdy si režisér vyzkoušel žánr westernu (800 kulek, 2002), regulérního hororu (The Baby´s Room s televizní série Films to Keep You Awake, 2006) či klasické mysteriozní detektivky (The Oxford Murders, 2008), si dokázal získat kritickou přízeň až posledním dokončeným snímkem A Sad Trumpet Ballad. Tento nostalgicky-burleskní a záměrně deformovaný pohled na nedávnou španělskou historii je s ohledem na nominace nejnadějnějším kandidátem na cenách Goya a získal i cenu za režii a scénář na loňském festivalu v Benátkách.
S národními cenami se pojí i současná kontroverzní pozice tohoto imaginativního tvůrce, jenž v průběhu tohoto týdne po předchozím odhlášení opouští vedoucí pozici ve Španělské filmové akademii. Rozhodl se tak poté, co nebyly brány v potaz jeho názory proti antipirátskému zákonu, přijatému ministerstvem kultury a následně odmítnutému parlamentem a mírně přepracovanému (s očekáváním, že by měl být přijat právě dnes). Dle něj není trh s legálně přístupnými filmy tak široký a zákon by se měl tedy projednávat až poté, co by došlo k jeho rozšíření. Kvůli tomu se spojil s předními internetovými servery, které by měly být v nejbližších dnech zrušeny, avšak jejich opoziční postoj nebyl vládou vůbec vzat v potaz.
Do mediálního humbuku, který se kolem tvůrce v lednu vytvořil, vstoupilo i natáčení jeho v pořadí desátého snímku, jenž dosti příznačně rovněž pojednává o ryze současném tématu pozornosti médií. Jak je však pro něj typické, opět nenabízí žádnou vážnou analýzu a snaží se na problematika nahlédnout skrze absurdní událost a její důsledky. Snímek La Chispa de la Vida (The Spark of Life) totiž vypráví o publicistovi Robertovi, který přišel o práci a ocitl se v hrozivé finanční tísni. „Naštěstí“ se stává obětí fatální nehody – pádem ze schodů v amfiteátru, jež končí nabodnutím jeho hlavy. Děsivé zranění předem svědčí o tom, že záchrana jeho života je nulová. Situace ihned vyvolá pozornost médií a sám Roberto sám vědomě přispívá tomu, aby senzace přerostla v ohromný mediální cirkus. Má totiž zcela pragmatický plán – prodá výhradní prává televizním společnostem a tím alespoň zachrání budoucnost své rodiny.
Pro odlehčenější tón mluví i angažováním předního španělského televizního komika Josého Moty do hlavní role a divácký úspěch slibuje získání Salmy Hayek pro roli milující manželky. Objeví se zde i Almodóvarem posvěcená herečka Blanca Portillo (Volver, Rozervaná obětí). Film produkuje Andrés Vicente Gomez, který stojí za minulými režisérovými úspěchy (The Day of the Beast, La Comunidad), společně s francouzským koproducentem. Scénář Randyho Feldmana (Tango a Cash) byl původně psán pro americký trh, avšak de la Iglesia jej zadaptoval pro španělské reálie a předběhl tak rovněž ohlášené hollywoodské ztvárnění. Tvůrci tak s nadsázkou mluví o prvním pre-maku v historii světové kinematografie. Jeho premiéra by se měla stihnout ještě tento rok.
Zdroj: Cineuropa.org
{SEARCH:de la iglesia}
Napsat komentář