Filmový festival, konající se každoročně v módním portugalském letovisku Estoril, minulý týden slavil teprve čtvrtý ročník. Mladá událost, největší svého druhu v Portugalsku, si však dokázala rychle získat vlastní tvář zajímavou koncepcí. Dle ní nejde o obyčejnou přehlídku filmů, ale doslova o oslavný ceremoniál sedmého umění, nabízející možnost komplexního srovnávání minulosti, současnosti i budoucnosti kinematografie i nalézání různorodých vztahů s jinými formami uměleckého vyjádření. Proto zde mimo filmů hrají důležitou roli i nejrůznější debaty, diskuze či konference.
Přesto však nejdůležitější roli hrají projekce, o jejichž bohatém počtu hovoří již velká škála sekcí (soutěžní, mimosoutěžní, retrospektivní, sekce neobvyklých režisérů či CinemArt zabývající se vztahem tvůrců k filmovému umění). Ke zdůraznění interakce filmu s ostatními uměními slouží v době konání festivalu rovněž řada výstav maleb, fotografií i užitého umění.
To, že estorilský festival není žádnou upozaděnou akcí, svědčí i existence červeného koberce, na němž se letos prošel hlavní host John Malkovich. Ten však neuvedl žádný svůj snímek, nýbrž překvapivě přivezl módní přehlídku své vlastní kolekce. Ta byla propojena s filmem pomocí modelek a modelů, herců z filmu Raúla Ruize Mistérios de Lisboa.
Retrospektivní sekce byly věnovány letošní oscarové laureátce Kathryn Bigelow, jejíž snímek Smrt čeká všude byl uveden před dvěma roky na tomto festivalu krátce po premiéře v Benátkách, a palestinskému tvůrci Elia Suleimanovi (Boží zásah), pro nějž je film důležitým prostředkem pro interpretaci bouřlivé historie vlastního národa i jeho kořenů.
Pocty se letos dočkal Roman Polanski, z jehož filmografie byla vybrána hlavně méně známá díla, radikální filmový esejista Chris Marker a Almódovarova dvorní herečka Marisa Paredes, která se publiku představila třemi svými rolemi včetně nejnovějšího snímku El Dios de Madera (rež. Vicente Molina Foix). Vedle nich však asi nejzajímavější exkurzi představovala skupina filmů rovněž poctěného japonského režiséra Kojiho Wakamatsu (Housenka), bývalého člena Yakuzy jenž po propuštění z vězení filmem vyjadřoval své otřesné zážitky, avšak nejvíce se prosadil jako tvůrce odvážně erotických „pink“ filmů.
V sekci CinemArt se objevily krátké experimentální počiny věhlasných průzkumníků zatím bílých míst filmového umění, z nichž největší prostor získal Lawrence Weiner, legendární figura konceptuálního umění, která pracuje s filmem jen jako jedním z mnoha způsobů přenosu svých originálních nápadů. Jeho velmi různorodá filmografie pracuje např. s typografickým experimentem, přetvářením reality ve zřetelně znakový systém či s hledáním krajných možností filmu omezeném na mizanscénu.
Za neobvyklého filmaře byl zvolen rumunský režisér Andrei Ujica, který tento titul mohl doložit svým kompletním dílem. To se nese v jeho stanoveném celoživotním badatelském úkolu zmapovat vztahy mezi politickou mocí a médií. Vytváří tak vize minulosti založené pouze na manipulativních archivních materiálech, jež dosáhly vrcholu v jeho posledním opusu – Vlastním životopisu Nicolae Ceaucesca (který se rovněž účastnil soutěže), uvedeném nedávno na jihlavském festivalu. Ten je však jen součástí završené trilogie o konci komunismu v Rumunsku.
Mimosoutěžní sekce nestojí ani za řeč – jejím úkolem je dostat do Portugalska věhlasné snímky, které zaujaly na významnějších festivalech, takže se často jedná o filmy, které již prošly například Karlovými Vary či v několika případech i českou distribucí. Soutěžní výběr se jako obvykle zaměřil jen na kvalitní evropské snímky (rovněž ne premiérové), na něž je uplatňováno kritérium inovace a kreativity. V pětičlenné porotě,nečítající jediného člověka z filmové branže, zasedala mj. vnučka Sigmunda Freuda Bella Freud, dnes významná italská módní návrhářka.
Cenu za nejlepší film a cenu Cineuropa získala na nedělním ceremoniálu srbsko-nizozemská koprodukce Tilva Ros režiséra Nikola Ležaiće. Uvolněný snímek sleduje letní potloukání dvou mladíků, kteří najdou v obrovském opuštěném dole ideální místo pro skateboardovou vášeň a do toho natáčejí videa inspirována jackass-poetikou. Návštěva společného přítele, žijícího nyní ve Francii, však způsobí náhlý otřes jejich vztahu. Zajímavé je, že film částečně vychází ze skutečných osudů obou amatérských herců, objevených režisérem na jejích videích z youtube.
Speciální cena poroty nepřipadla filmu, ale hereckému výkonu Isabelle Huppertové v Copacabaně režiséra Marca Fitoussiho. V této hořké komedii ztvárnila lehkomyslnou a žoviální ženu, která se rozhodne rázně přehodnotit svůj život, když zjistí, že se jí vlastní dcera stydí pozvat na svatbu. Hluboce zraněná tráví v podivné postsezónní atmosféře belgických přímořských lázní zimní období a snaží se přijít na to, jak získat zpět respekt budoucí nevěsty.
Autorský debut Reverse Motion ruského režiséra Andreje Stempkovského si odvezl cenu za nejlepší scénář a zvláštní ocenění za kameru. Jedná se o existenciální drama matky, která se musí vyrovnat ze zprávou, že její syn zmizel při vojenské misi. Nakonec řešení nalézá v kuriozním rozhodnutí ujmout se mladého imigranta bez domova, jenže netuší, že tím zásadně předurčila osud syna, který přeci jen přežil. Režisér se snažil vytvořit jakousi „zamrzlou“ atmosféru konvenující s vnitřním stavem postav a tu napomáhá vytvářet i filmový jazyk založený primárně na velkých detailech a akci mimo obraz.
Cena Emerging Talent Award 2010 připadla portugalské herečce Joaně de Verona, jež prokázala svůj talent v Ruizově již zmiňovaném filmu Mistérios de Lisboa. Soutěž krátkých filmů ovládl belgický snímek Sredni Vashtar Alany Osbourne a polský Sing Me To Sleep režiséra Magnuse Arnesena.
NEJLEPŠÍ FILM
Tilva Ros
režie: Nikola Ležaić
ZVLÁŠTNÍ CENA POROTY
Isabelle Huppert za film Copacabana
režie: Marc Fitoussi
CENA CINEUROPA
Tilva Ros
režie: Nikola Ležaić
NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ
Andrej Stempkovsky za film Reverse Motion
ČESTNÉ UZNÁNÍ ZA NEJLEPŠÍ KAMERU
Zaur Bolotaev za filmu The Reverse Motion
režie: Andrej Stempkovsky
ČESTNÁ UZNÁNÍ
Song of Tomorrow
režie: Jonas Holmstron a Jonas Bergergard
Le Dernier Instant
režie: Bouchra Moutaharik
EMERGING TALENT AWARD 2010
Joana de Verona
NEJLEPŠÍ KRÁTKÝ FILM
Sredni Vashtar
režie: Alana Osbourne
Sing Me To Sleep
režie: Magnus Arnesen
Zdroj: Cineuropa.org
{SEARCH:Estoril}
Napsat komentář