TV tip na pátek: Parfém – Příběh vraha

Právě začínající týden bude, alespoň co se filmové nabídky tuzemských televizí týče, neobyčejně bohatý.  Pollackovy Tři dny Kondora poběží v úterý na ČT2, po půlnoci na ně naváže Drahoušek Johna Schlesingera. V pátek  nabídne Prima COOL často opakované Brazil Terryho Gilliama.  V sobotu máme možnost znovu vidět Cestu do pravěku Karla Zemana. Pátým snímkem hodným doporučení je Formanův Ragtime. Uvede ho Nova Cinema v sobotu.

Nálepku „TV tip“ si však pro tento týden odnesl film jiný – Parfém: Příběh vraha (Německo/Španělsko/Francie/USA, 2006). Adaptace románu Parfém Patricka Süskinda vznikla v režii Toma Tykwera,  jednoho z nejznámějších současných německých tvůrců. Tykwera, který se celosvětově proslavil snímkem Lola běží o život (1998), si vybral německý producent Bernd Eichinger z několika zájemců. Eichinger usiloval o práva k Süskindově bestselleru od chvíle prvního vydání roku 1985. Německý prozaik ovšem dlouho odolával stědrým nabídkam producentů a ke zfilmování se stavěl naprosto odmítavě. Veřejně se nechal slyšet, že jeho román by do filmu dokázal převést snad jen Stanley Kubrick či Miloš Forman. Roku 2001 však Eichinger nakonec práva k příběhu, který zmiňovaný Kubrick označil jako nezfilmovatelný, odkoupil. Údajně tak učinil z vlastních prostředků za cenu okolo 10 miliónů euro (pro porovnání –  rozpočet filmu byl přibližně 50 miliónú euro). Tím však Süskindova stopa ve filmu končí, s Tykwerem nijak dále během natáčení nespolupracoval.

Tyto (pro někoho jistě nezajímavé) tahanice předcházející samotné produkci jakoby naznačovaly výjimečnost románu a předjímaly i unikátnost filmu. Příběh Jeana-Baptista Grenouille (Ben Whishaw), sirotka z Paříže v 18. století, nadaného neuvěřitelně rozvinutým čichem, se mohl Kubrickovi a dalším zdát nezfilmovatelný zejména ze dvou důvodů. Grenouille v románu se o sobě nijak nevyjadřuje, vše, co čtenář o postavě ví, pochází od vypravěče. Druhým úskalím se mohlo stát převedení nejrůznějších pachů, puchů a vůní, se kterými se Grenouille postupně setkává. do obrazové podoby. První problém byl jednoduše vyřešen využitím vyprevěče mimo rámec příběhu. Z druhého úskalí vzešla zřejmě nejpozoruhodnější kvalita Tykwerova snímku. Na Grenoiulleho během jeho života útočí nespočet pachů, od narození na odporně špinavém zapáchajícím tržišti přes mládí a profesi učedníka parfurmeristy až k závěru příběhu, kdy se Grenouille jako posedlý žene za vytvořením nejskvělejší vůně všech dob. Tykwer nutně musel literární popisy čichových zkušeností převést do vizuální podoby. A tak divák očima „cítí“ rybí hnilobu, mršiny a puch špíny, vůně květin a nejrůznějších parfémů, ale i abstraktní vůně – krásu ženy, smrt nebo absolutní štěstí. Podobně jako se Grenouille v omámení nespočtem pachů a vůní pídí po nejomamnějším smyslovém zážitku v dějinách lidstva, tak i film mámí diváka výstředními stylizovanými obrazy domyšlenými do nejmenšího detailu.

Snímek v době uvedení rozdělil kritiku i diváckou obec. V zásadě lze konstatovat, že někteří ho tvrdě odsoudili,  zbytek jím byl nadšen. Zaprvé, problematickým se zdálo být obdarování hlavního hrdiny cítěním, potřebou lásky a schopností mít rád. Tykwerův Grenouille se tím nezanedbatelně povahově liší od nelidského monstra Süskindovy předlohy. A zadruhé, film bezprecedentně provokuje obrazem. Po dílech jako Barry Lyndon, Ospalá díra nebo Sloní muž opět posouvá filmovou estetiku ošklivosti. Pro jedny Tykwer lacině omamuje publikum obrazem a dosahuje podobně laciného a podbízivého drogového opojení jako Jean-Baptiste Grenouille parfémy. Pro druhé snímek reprezentuje něco, o čem sní filmaři, diváci a snil o tom i Süsskindův Grenouille. Nabízí neopakovatelný smyslový zážitek a pomáhá nám artikulovat jinak nesdělitelnou zkušenost.. Je zřejmé, že obě skupiny hovoří o tomtéž z jiné morálně-estetické perspektivy.

22.10.  Pátek  22:55  (Prima)  Parfém: Příběh vraha (s českým dabingem)

{SEARCH: Parfém: Příběh vraha}