Majid Majidi je jedním z význačných tvůrců, kteří po dlouhá léta udržují obraz íránské kinematografie ve světovém podvědomí a jejichž díla získávají na festivalech automaticky statut favoritů. Jeho nejproslulejším dílem je bezesporu křehký tragikomický příběh dvojice dětí a jejich trampot kolem ztracených bot Božské děti (1997), který si vysloužil hlavní cenu na MFF v Montréalu a nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Nelehké dětství v Íránu pak ještě jímavěji a krutěji, leč stále s lehkou poetičností, popsal v Barvě ráje (1999). Naposledy jsme měli možnost se s ním setkat díky snímku Song of Sparrows (2008), osobité variaci na De Sicova Zloděje kol, jež byla uvedena na 43. MFF v Karlových Varech v sekci Horizonty a hlavní představitel získal na Berlinale Stříbrného medvěda za herecký výkon. Majidiho snímky se těší velkému zájmu i v zemi vzniku, Božské děti pokořily rekord návštěvnosti domácích filmů a Barva ráje se stala v USA nejnavštěvovanějším do té doby uvedeným asijským snímkem.
Nyní Majidi míří k překonání dalšího rekordu – jeho od ledna připravovaný snímek Mohamed bude rozpočtem, činícím 30 milionu dolarů, nejdražším íránským filmem všech dob. Světová premiéra je ohlášena na polovinu příštího roku. Práce na scénáři, který má na svědomí režisér Kambuzia Partovi (oceňovaný snímek Café Transit – 2005 o vdově, která porušila zaběhnutá íránská pravidla tím, že přebírá motorest pro řidiče kamionů po manželově smrti a díky svému kulinářskému umu se stává jakousi východní variantou Axelovy Babetty), trvaly tři roky. Snímek se bude, což se dalo u Majidiho očekávat, zabývat pouze prorokovým dětstvím do roku 12 let, kdy ještě o jeho budoucím poslání nemohla být ani řeč. I tak však se příběh, odehrávající se v tomto „temném období“ Mohamedova života v prvé řadě opírá o nepopíratelná fakta, čemuž napomáhá přizvaná skupina významných mezinárodních historiků a badatelů. Historické prameny však především dovolují vytvořit obraz dobové arabské společnosti, pro níž se příchod proroka začíná jevit jako nezbytný. Natáčení nemá probíhat jen v Íránu, ale i v řadě okolních islámských zemí, kde Majidi našel řadu vyhovujících lokací. Předem se cílí na publikum všech vyznání a další možný festivalový úspěch, čemuž odpovídá i příprava nejméně tří jazykových verzí – perské, arabské a anglické. V tomto ohledu se nese režisérova snaha pojmout Mohameda jako symbol morálky a spirituality a přitom ignorovat jakoukoli propagandu a politické otázky spjaté s touto postavou. Majidi bere rovněž tento projekt jako možnost přiblížit íránskou kinematografie současným mezinárodním filmovým standardům a je jen otázkou jestli tímto spektáklem (a teprve druhým filmem o Mohamedovi po Akkadově snímku The Message z roku 1976 s A. Quinnem v hlavní roli) nezradí niterné rysy svých děl, díky nimž si udržuje nepřetržitou přízeň publika ze všech koutů světa.
Zdroj: Tehrantimes.com
{SEARCH:Majidi}
Napsat komentář