Závěrečná reportáž ze 13. ročníku MFDF Jihlava

autor: Eva Horová

editoři: Martin Horyna, Kamila Dohnalová

Navzdory vtíravé zimě, doprovázející letošní třináctý ročník, se po každém filmy nabitém dni naplňoval Divadelní stan v parku nedaleko kina Dukla do posledního místečka a ze změti hovorů, hudby a tance vyplývalo na povrch, co právě hýbe festivalem.

V době finanční krize či snad těsně po ní (?) se velký zájem logicky upíral na ekonomicko-společenské záležitosti. Prvním velmi očekávaným a hojně navštíveným dílem zabývajícím se touto tématikou bylo O kapitalismu s láskou (recenze zde) Michaela Moora. Moore opět nezklamal a naplnil očekávání: zábavně podaný populismus. Asi také proto se ohlas dá shrnout do všeobecného pocitu: „no jo, klasický Moore!“ Je otázka, do jaké míry se jedná o pochvalu či  o odsudek. Mnohem větší nadšení provázelo film Yesmeni opravují svět režisérů Andy Bichlbauma a Mikea Bonnana. Jejich mystifikace baví svými rozměry, neuvěřitelností a drzostí, která se nebojí vystřelit si z mocných a důležitých třeba i ve vysílání respektované BBC. Bichlbaum a Bonnano předvádějí, jak to vypadá, když se neoliberalistické poučky berou doslova. Naopak úplně vážně pojatá Doktrína šoku hvězdného Michaela Winterbottoma a Mata Whitecrosse byla pro kritičtější z diváků zklamáním. Úctyhodné množství archivních záběrů prostříhaných přednáškou autorky knižní předlohy Naomi Kleinové shrnula jedna z divaček ve větu: Za všechno může Milton Friedman. Dokument Lindy Jablonské Vítejte v KLDR! naproti tomu ukázal pohled na opačnou, socialistickou , stranu politického spektra.

Absolventský film Terezy Reichové Kruh – portrét demonstrace, zapůsobil jako roznětka nekonečných debat o rasismu české společnosti. Snímek představuje odvážný pokus o rekonstrukci loňské kauzy, mediálně známé jako „Bitva o Janov“. Mladé autorce se podařilo vyhradit rovnoměrný prostor jak Romům, tak členům Dělnické strany, zástupcům města i novinářům. Představitelé všech čtyř dotyčných stran stanuli na kruhovém objezdu, aby nějak reagovali na promítané záběry z onoho osudného 17. listopadu 2008.

Otázku aktivismu samotného, spíše než „jen“ problém dopravy v našem hlavním městě, řeší Auto*mat Martina Marečka. Tomuto snímku se ihned po skončení projekce dostalo nadšeného několikaminutového potlesku. V měřítku celého festivalu byla délka a intenzita potlesku opravdu jedinečná, cena diváků putující právě do rukou Martina Marečka proto nebyla takovým překvapením. Smích a zájem vyvolal krátký snímek 59/184/84 Lukáše Kokeše, humorný filmový inzerát věčně nešťastného stárnoucího samotáře, který balancuje mezi dvěma možnostmi – nalezením ideální partnerky a sebevraždou.

Ještě před projekcí zaznívaly často v obřím šapitó zvědavost vzbuzující názvy filmů A viděl jsem sperma kanout z očí jeho Ximeny Gonzáles a Graphic sexual horror režisérek Barbary Bell a Anny Lorentzon. Ten první, některými nazvaný pornografický krátký experiment, spojoval opakující se záběry pohlavního styku napříč dějinami kinematografie na pozadí mystických zpěvů a citací. Druhý, o lidech milujících perverzi a sadomasochistické hrátky, představoval publiku zakladatele internetových stránek insex.com a modelky, které dobrovolně vydaly svá těla  na pospas mučení. Některé slabší povahy musely sál během projekce opustit.

Kromě Vojtěcha Jasného a dalších významných osobností českého i světového dokumentu, mohli diváci na festivalu spatřit dánského dokumentaristu Jørgena Letha, největší zahraniční hvězdu letošního ročníku. Jak sám tvrdí, v Dánsku si spíše než filmováním získal popularitu jako sportovní komentátor. Až dodnes třeba pravidelně komentuje cyklistický závod Tour de France. A tak i při závěrečném ceremoniálu dostal od vtipkujících moderátorů z Vosto5 příležitost svůj um předvést. Kvůli úkolu samojediného porotce údajně strávil během jednoho dne více jak deset hodin v kině, a k tomu s přehledem sepsal fejeton do festivalových listů. Mimo to vedl během festivalu několik dílen, kde se s nadšenými zájemci dělil o své zkušenosti. Další významnou osobností, která do Jihlavy zavítala, byl americký teoretik dokumentárního filmu Bill Nichols.

Pořadatelé letos dostali méně peněz, omlouval se během závěrečného večera ředitel festivalu Marek Hovorka. A bohužel to bylo znát. Z finančních důvodů nebyl pronajat kinosál v sokolovně, a tak byli diváci často svědky neuvěřitelných front v předsálí (zejména v kině Dukla atmosféra často houstla). Tlačenice končily rozčarováním těch, kteří stáli příliš vzadu a neměli to štěstí se do promítacího sálu vůbec dostat. Další nemilé překvapení pro akreditované představoval katalog s informacemi o konkrétních filmech, podle kterého se většina účastníků vlastně rozhoduje, na jakou projekci se vydá. Tento katalog si museli za necelých osmdesát korun zakoupit, aby posléze zjistili, že obsahuje více obrázků než informací. Otázkou zůstává, proč by radní Jihlavy chtěli snížit dotace tak jedinečné akci jako je mezinárodní filmový festival, ze kterého může samo město ve všech směrech jedině těžit. Měly snad záběry golfového hřiště promítané během ceremoniálu za zády hejtmana kraje Vysočina být náznakem nějaké odpovědi? Podobně nejednoznačné fórky provázely ostatně celé vyhlašování vítězů, během kterého byla udělena následující ocenění:

OPUS BONUM
Cena pro nejlepší světový dokumentární film 2009
Basídž režie Tamadon Mehran (Írán / Švýcarsko / Francie, 2009)

MEZI MOŘI
Cena pro nejlepší východoevropský dokumentární film roku 2009
Hranice režie Jaroslav Vojtek (Slovensko, 2009)

ČESKÁ RADOST
Cena pro nejlepší český dokumentární film 2009
Mám ráda nudný život režie Jan Gogola, ml., (Česká republika, 2009)

FASCINACE
Cena pro nejlepší experimentální dokumentární film 2009
Dělníci vycházející z továrny (Dubai) režie Ben Russell (USA, 2008)

CENA DIVÁKŮ
Auto*mat režie Martin Mareček (Česká republika, 2009)

autorka je studentkou teorie a dějin filmu a audiovizuální kultury na FF MU a zúčastnila se festivalového workshopu ‚Média a dokument‘