MFF Karlovy Vary: Den první

V pátek byl oficiálně zahájen 44. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Show bratří Cabanů, kteří se o vizuální stránku ceremoniálů již několik let starají, pozorovala jako vždy společenská a filmově-průmyslová smetánka. My se ovšem nebudeme soustředit na to, kdo v jaké řadě seděl, kdo o kom a jak mluvil, ani na to, co se šeptá v zákulisí. Každý den ale přineseme krátké hodnocení filmů, které naši redaktoři ve Varech shlédli.

Dnes (v sobotu) přijíždí  na festival Isabelle Huppertová představit svůj snímek Villa Amalia a bude promítána Dobře placená procházka Miloše Formana, který je ve Varech již od včerejšího zahajovacího ceremoniálu. Dnes se také začnou promítat soutěžní snímky, ze kterých budou vybráni držitelé křišťálových glóbů a dalších cen.

Minirecenze Kamily Dohnalové

Svatba za bílé noci (Island, 2008, rež. Baltasar Kormákur) výborný

Po 2 letech od Severních blat se Kormákur vrací s báječným snímkem, ve kterém kombinuje černý humor s vypjatými dramatickými situacemi a umně si pohrává s chronologií děje. V teple seversky chladných odstínů a za zvuků hudby všech barev tematizuje mimo jiné partnerské vztahy, lidskou zodpovědnost či islandskou geografii. Polarity příběhu i způsobu jeho vyprávění tak vypovídají ‚o životě‘ mnohem více než řada ‚realistických‘ snímků.

Věčné okamžiky (Švédsko, Dánsko, Norsko, Finsko, 2008, rež. Jan Troell) průměrný

Skandinávské koprodukci by svědčila sevřenější dramaturgie i z ní plynoucí kratší stopáž. Život Marie – oddané manželky a nejisté fotografky – plyne monotónně a předvídatelně pouze s občasnými záblesky vyjímečnosti. Snímek samotný stejně tak – skrze linearní příběh a rámcovou naraci tu a tam dýchá dobová atmosféra, fenomén fotky se však bohužel ve Věčných okamžicích neodráží ve filmovém stylu.

Minirecenze Martina Horyny

The Best of the Prague Short Film Festival (různí autoři) průměrný

Letošní pásmo krátkých filmů, mezi nimiž se nachází také Bába Zuzany Špidlové, nabízí pět naprosto odlišných snímků. Už nejde o pouhé „filmové vtipy“, jak tomu v posledních letech zpravidla bývalo, ale o plnohodnotná mikrodramata. Bohužel, i přes toto pozitivum, ani jeden ze snímků pro mě nebyl natolik výrazný, aby se vryl do paměti na delší dobu.

Svatba za bílé noci (Island, 2008, rež. Baltasar Kormákur) dobrý

Umně vystavěné vyprávění autora Severních blat „seversky kusturicovským“ způsobem míchá humor s vážnými tématy. V zásadě naprosto banální dějová linka se použitím důmyslných retrospektiv mění ve filmové puzzle, které divák  složí  až v samotném závěru sledování snímku. Přes divoké tempo, osobitý černý humor a výborné herecké výkony si ale Svatba za bílé noci místy neodpustí vyřknutí „pravdy o životě“, která je v porovnání s formální vytříbeností filmu, působí jako nežádoucí nepropracovaná nadstavba.

Výprodej! (Malajsie, 2008, rež. Yeo Joon Han) dobrý

Satirický muzikál (od režiséra, který nesnáší muzikály) Výprodej! je přesnou výpovědí režiséra, který po ocenění na festivalu v Benátkách sháněl peníze na celovečerní debut. Jeho zkušenosti z  jednání s producenty vyústilo v postmoderně hravý film o absurditě neoliberálně myslící společnosti. Jevy, kterými jsme ve světě mediálních a dalších konglomerací obklopeni, se najednou vyjevují jako nesmyslné a směšné. Pokrok pro pokrok a peníze pro peníze – vytrácí se lidská kultura, umění a společenské vztahy.

Mamka & Taťka (Velká Británie, 2008, rež. Steven Heil) bez hodnocení

Pro mě osobně jeden z nejvýraznějších filmových zážitků posledních let. Úděsný film, na který se nejspíš nebudete  chtít dívat více než jednou, je brilatní v ohledu na svůj žánr. V tomto hororu nejde o to, kdy kdo na koho bafne, ani o to,  kolik teče krve. Klíčové je  ztotožnění diváka s hlavní hrdinkou. Je natolik silné, že pocit hnusu, klaustrofobie a děsu budete s dívkou, jíž uvězní ve sklepě sadomasochistická rodiná, sdílet víc, než si budete přát. Troufám si tvrdit, že podobný film jste zatím neviděli. Je otázkou, zda-li po sledování takových toužíte.