Kmet polské kinematografie Andrzej Wajda začal přesně před týdnem natáčet film o bývalém prezidentu Lechu Wałęsovi, který je našimi severovýchodními sousedy považován za jednoho z největších hrdinů jejich novodobé historie.

Wałęsa se narodil roku 1943, povoláním byl elektrikář. Od roku 1967 pracoval v Gdaňských loděnicích, kde ale stál v čele protikomunistických protestů a stávek, kvůli čemuž jej v polovině 70. let propustili. Roku 1980 v Gdaňských loděnicích vznikla nezávislá odborové organizace Solidarita (Solidarność), do jejíhož čela byl Wałęsa prosazen. Následoval seznam požadavků vůči komunistické vládě: zastavení růstu cen, zvýšení platů, zlepšení pracovních podmínek, a další. Popularita organizace masově rostla, počet členů se zvýšil na více než 10 milionů Poláků. Solidarita, jejíž věhlas se šíří za hranice, vydává vlastní necenzurovaný tisk a od mocnářů si vymáhá dílčí ústupky. Ledy se dávají do pohybu, soudržnost východního bloku je ohrožena. K nezávislost odborů a tím faktickému zhroucení komunistického monopolu už však nedošlo – vláda vyhlásila stanné právo, výkonnou moc převzala vojenská rada, vůdci opozice byli zatýkáni, Wałęsa putoval roku 1981 z pozice odborového předáka přímo do žaláře a celá Solidarita do ilegality. Wałęsu po 11 měsících propustili, o další rok později získal Nobelovu cenu. Koncem 80. let se znovu zapojil do činnosti ilegálních odborových hnutí, aby stál u vítězství Solidarity v prvních svobodných volbách a roku 1990 byl zvolen prezidentem.

Snímek se bude soustředit právě na tyto události rozprostírající se mezi léty 1970 a 1990. Poněkud frázovitě Wajda na tiskové konferenci utrousil: „Bude to nejobtížnější film mé filmařské kariéry“. A pokračuje: „Polsko zrodilo jedinečného génia, který mu přinesl skutečné vítězství nad komunismem, umožnil zemi získat nezávislost a Polákům vybřednout z útlaku bez krveprolití. (…) Film bude končit epizodou, která dlouho vypadala pro Poláky jako zcela neuvěřitelná: muž, který se stal hrdinou své doby, vystupuje s projevem v americkém Kongresu a pronáší tam polsky slavná slova ‘My, národ’.

Scénárista Jan Glowacki přiznal fascinaci osobností Wałęsy a zároveň sympatizuje s Wajdovou ideou načrtnout bývalého prezidenta jako hrdinu mas, který má i své komické stránky, a nespadnout k vytváření jakéhosi opěvného kultu. Nutno přiznat, že sami Poláci by zřejmě zaslepenou adoraci Wałęsy odmítli. V průběhu 90. let si v prezidentském úřadě svým kritickým pohledem na kapitalistickou transformaci získal mnoho nepřátel a vlády se pod ním často střídaly. Znovuzvolení se roku 1995 nedočkal, při opětovném pokusu na přelomu tisíciletí získal pouhé 1% hlasů.

Hlavní roli získal Robert Więckiewicz, Wałęsovu ženu ztvární Agnieszka Grochowska. Za kameru se postaví Pawel Edelman (Pianista, Katyň). Natáčet se bude ve Varšavě a Gdaňsku. V kinech by se snímek s prostým názvem Wałęsa měl objevit koncem roku 2012.

Zdroje: čtk, cineuropa.org

Francouzský režisér a filozof Bruno Dumont připravuje film s názvem La Creatrice. Podle serveru IndieWire ale tentokrát nebude pracovat s neherci (jak u něj bylo až dosud zvykem), ale do hlavní role obsadí Juliette Binoche.

Námět filmu by měl vycházet ze skutečných událostí, které prožila sochařka Camille Claudel. Ta byla svou rodinou označena za nesvéprávnou a strávila posledních třicet let života v blázinci. Ve svém umění pokračovat nemohla, přestože byla její tvorba výjimečná a podle některých zásadně ovlivnila jednoho z nejznámnějších sochařů vůbec – Augusta Rodina.

Podobný snímek byl natočen již v roce 1988 a věnoval se právě vztahu Camille a Rodina.

Podle IMDb Dumontův snímek vzniká ve francouzsko-švýcarsko-belgické koprodukci s přibližným rozpočtem šest milionů euro. Vzhledem k tomu, že je film stále ve fázi příprav, je velmi pravděpodobné, že namísto anoncovaného roku 2012, se do festivalové distribuce dostane až v roce dalším. Tím spíš, že tvůrci určitě budou chtít premiéru tradičně na festivalu v Cannes.

Zdroj: IndieWire.com

Články obsahující informace o Bruno Dumont:

Aktuálně: Bruno Dumont chystá nový film
8. 12. 2011 – 0.23

MFF Karlovy Vary #1 Osobní výběr nejzajímavějších filmů festivalu
1. 7. 2011 – 19.23

Cannes 2011: Lineup zveřejněn!
14. 4. 2011 – 15.27

Dnes začal Febio Fest
25. 3. 2010 – 23.22

další články...

Legendární řecký režisér Theodoros Angeloupoulos se chystá na natáčení svého dalšího snímku s názvem The Other Sea. Jde o poslední díl jeho volně navazující trilogie pojednávající o současném životě řeckého lidu a jeho historie posledních několika desetiletí. Na tomto projektu soustavně pracuje již od počátku nového milénia, když začal připravovat Plačící louku. Druhý díl s názvem Prach času se před třemi lety dostal i do české distribuce.

Angelopoulos tentokrát zasazuje příběh filmu přímo do Atén, které se zmítají v současné finanční krizi. Na tomto pozadí probíhá komplikovaný vztah otce a dcery. Otec je šedou eminancí politiky, který dopomáhá ilegálním imigrantům z Albánie a Makedonie vstoupit do Řecka. Jeho dcera však zastává opačné názory a připravuje pro tyto dělníky Brechtovu divadelní hru kritizující fungování kapitalistického světa.

V hlavní roli zkorumpovaného otce byl již potvrzen etablovaný italský herec Toni Servillo (např. Gomorra, Božský…), jeho dceru by si pak měla zahrát dosud neznámá řecká divadelní herečka. Šestitýdenní natáčení začíná již 26. prosince s rozpočtem 4,5 milionu euro. Je tedy velmi pravděpodobné, že bychom mohli nový snímek vidět již na Berlinale 2013.

Zdroj: IndieWire.com

Články obsahující informace o Angelopoulos:

Aktuálně: Theo Angelopoulos uzavře svou trilogii o současném Řecku
1. 12. 2011 – 11.15

Prach času
21. 4. 2009 – 0.54

Jiří Besser a jeho první náměstek a prozatímní ředitel NFA František Mikeš

Vladimír Opěla byl za velice podezřelých okolností 11. listopadu odvolán současným ministrem kultury za TOP 9 a STAN z pozice ředitele NFA. Vše proběhlo bez tiskové zprávy a šest týdnů před koncem oficiálního funkčního období. O změně informoval poprvé portál lidovky.cz a to 18.11. Ze  strany NFA nedošlo k žádnému vyjádření, změnou prošla pouze kolonka ředitele na jejich internetových stránkách (podle některých zdrojů na žádost samotného Opěly). Funkci prozatímně zastává František Mikeš, 1. náměstek ministra kultury.

Oficiálním důvodem jeho odvolání je vysoký věk (Opělovi je 73 let, rozhodně je ale stále vitální a je potřeba zopakovat, že jeho funkční období mělo vypršet za cca měsíc a půl) a „jisté finanční pochybení, čímž nemá být řečeno, že by se snad obohatil ředitel Opěla“ – citace z iDnes.cz. Náměstek Mikeš, již zmíněný současný ředitel NFA, se vyjádřil v tom smyslu, že NFA čekají investiční úkoly, které „nemohou být zdržovány a je nutné zajistit jejich kontinuální průběh“ (Lidové noviny). Co to znamená? NFA plánuje stavbu nového depozitáře a sídla na Hradišťsku. Opěla se stavěl za to, aby proběhlo otevřené výběrové řízení tak, jak se v minulosti ministerstvo kultury zavázalo. Ministerstvo dnes už ale chce o zakázce v hodnotě okolo sto padesáti miliónu korun rozhodovat netransparentním a mnohkráte zneužitým losováním. To prý v zájmu „rychlosti“.

Vladimír Opěla je celosvětově uznávaným odborníkem, který několikrát stanul v nejvyšším vedení Mezinárodní federace filmových archivů (jako člen řídícího výběru a viceprezident) a během minulého režimu zachránil řadu trezorových filmů před likvidací jejich ukrytím. Do funkce byl pověřen roku 1992, v roce 2008 mu byla ministrem kultury udělena medaile Za zásluhy o české archivnictví. Kritiky se mu dostávalo kvůli jeho úporné snaze ochránit archivní sbírky a tím způsobené problematizaci možnosti dostat se k cennějším filmovým kopiím.

Nový ředitel vstoupí do funkce po skončení výběrového řízení 1. 12. 2012. Odborný filmový časopis „Iluminace chystá zvláštní dossier o práci odvolaného ředitele NFA Vladimíra Opěly. Vyžádali jsme si krátké a pokud možno objektivní reflexe Opělova přínosu od ředitelů světových archivů, kurátorů a funkcionářů FIAF. Cílem souboru je poukázat na Opělův význam pro mezinárodní filmové archivnictví, který české politické a kulturní elity mnohdy nedoceňují nebo o něm nevědí. Tato iniciativa byla zahájena bez vědomí Vladimíra Opěly.“ – zde.

Články obsahující informace o NFA:

Aktuálně: Ředitel Národního filmového archivu odvolán za podivných okolností
22. 11. 2011 – 1.39

Mezinárodní filmový festival v Soluni svým programem úspěšně láká na řecký film
26. 10. 2011 – 21.12

Kontroverzní vítěz Zlaté mušle
26. 9. 2011 – 20.47

MFF San Sebastian - 16 adeptů na Zlatou mušli
5. 9. 2011 – 11.49

další články...

Kurdská kinematografie téměř neexistuje, přestože se území Kurdistánu nachází na pěti státech Blízkého východu. I když zapátráme v paměti, stěží si vzpomeneme na některý snímek, který by odtud pocházel, či z kurdské kultury čerpal. Světlou výjimkou může být tvorba kurdsko-íránského režiséra Bahmana Ghobadiho, jenž své první čtyři snímky zasazuje do kurdského prostředí (jeho celovečerní režijní debut Čas opilých koní získal dvě ceny v Cannes, tamtéž byl o dva roky později oceněn i film Marroned in Iraq, snímek Želvy mohou létat byl oceněn v Berlíně a San Sebastianu). Další jména jako Kazim Öz či Huseyin Karabey jsou u nás ale v podstatě neznámá.

Z britské strany nyní vzešel impuls ustanovit filmovou přehlídku, která by právě na kurdistánsko-íráckém území mohla prezentovat jednak britskou filmovou tvorbu, za druhé pak umožnit místním tvůrcům načerpat skrze praktické workshopy potřebné zkušenosti a poskytnout jim prostor pro prezentaci jejich projektů. První ročník této akce se bude konat pod názvem Kurdistan British Film Festival na konci listopadu tohoto roku v jednom z největších měst Íráku- Erbilu. Organizátoři cílí na upevnění vzájemné spolupráce a pomoc zdejším nadějným tvůrcům při vzniku jejich snímků.

Závěrem lze dodat, že britové s kurdskou stranou spolupracují již delší dobu. Před dvěma lety například v Londýně uspořádali jedinečnou přehlídku kurdských filmů. Spolu s festivalem kurdských filmů v New Yorku jde o jediné dvě větší akce, které byly v posledních letech filmům z tohoto území věnovány.

Zdroj: Cineuropa.org

Články obsahující informace o Kurdistán:

Aktuálně: Dostává kurdská kinematografie svou šanci?
18. 11. 2011 – 13.45

Náhled do soutěžních sekcí festivalu v Locarnu
14. 7. 2010 – 15.19

Aktuálně: Velvyslanci Evropské filmové akademie
18. 11. 2009 – 22.52

Blíží se uvedení jednoho z nejočekávanějších filmů roku 2011 – Muži, kteří nenávidí ženy (The Girl with the Gragon Tattoo) v režii Davida Finchera. Světová premiéra proběhne 21. prosince, do našich kin snímek vpluje 12. ledna příštího roku. Po relativním úspěchu loňského The Social Network se Fincher vrhnul na adaptaci světového bestselleru – detektivní románové trilogie Milénium, jejímž autorem je již zesnulý švédský spisovatel Stieg Larsson.

Fincherův film odpovídá prvnímu dílu trilogie, jehož původní švédský název ctí i český překlad (na rozdíl od anglického). Snímek vypráví o Mikaelovi Blomkvistovi (Daniel Craig), novináři najatém k vyšetření 40 let starého kriminálního případu. Tehdy se slehla zem po Harriet Vangerové, vnučce průmyslníka Vangera. Její strýc je přesvědčen, že se jednalo o vraždu, v níž má prsty někdo z mocného rodinného klanu. Blomkvistovi určí značně výstředního partnera, svéhlavou a potrhlou mladou hackerku Lisbeth Salanderovou (Rooney Mara). O této postavě sám Larsson, který krátce před smrtí poskytl jediné interwiev týkající se knihy, řekl: „Jak by Pipi (Dlouhá punčocha, poz. red.) vypadala jako dospělá? Jak bychom jí říkali? Sociopatka? Hyperaktivní dítě s poruchou soustředění? Dívá se na společnost jinak než ostatní. Udělal jsem z ní Lisbeth Salanderovou, pětadvacetiletou ženu, která se cítí jako naprostý outsider. S nikým se nestýká a neosvojila si žádné sociální dovednosti.“ Zprvu zdánlivě nesourodá vyšetřovací dvojice se brzy prokáže jako dokonalý tým, který postupně rozkrývá spletité vztahy v rodině zavražděné a odhaluje souvislosti případu s dalšími a dalšími vraždami.

Fincherovi jistě vyhovoval styl předlohy. Ta, ač psána běžným a nepříliš čtenářsky atraktivním jazykem, je kritikou vyzdvihována – díky bravurně vykresleným postavám a pečlivé strukturaci vyprávění, které i přes svou spletitost zůstává neobyčejně strhujícím (Larsson si ještě před začátkem práce na prvním díle přichystal detailní synopsi deseti knih, dokončit stihl tři, čtvrtou měl rozepsanou). A právě takové jsou, zjednodušeně řečeno, i Fincherovy filmy. Velmi hutné, prosycené napětím, neponechávají divákovi chvilku k oddechu. Atmosféru budují jakoby mimoděk, hloubková profilace postav probíhá výlučně skrze dramatické či akční sekvence.

Snímek Muži, kteří nenávidí ženy sice stále dlí v postprodukci, už teď se však jeho jméno skloňuje při nezávazných debatách o oscarovém klání. Sám Fincher, kterému byla otázka ohledně cen akademie adresována, lakonicky a s určitou skepsí odvětil: „Je v něm příliš análního znásilňování.“, čímž, ač v nadsázce, vznáší otázku, nakolik bude věrný literární předloze. Larsson se totiž v popisu zločinů nepouští do přílišných detailů, vystačí si s náznakem páchaných zvěrstev a spoléhá na čtenářovu představivost. Pokud bychom měli usuzovat z minulosti – v Sedm, svém typově nejbližším díle, si počínal Fincher stejně. Pro představu o vizuálním hávu přikládáme oficiální český trailer.

Zdroj: insidemovies.ew.com

Nejvyšší ocenění na Berlinale, v Benátkách, v Moskvě nebo v Cannes – íránská kinematografie se těší značnému zájmu světového publika a respektu filmových odborníků minimálně již tři desetiletí. Své významné místo si vydobyla pro svůj jedinečný umělecký charakter a bohatou historii. V devadesátých letech byl Írán společně s Čínou dokonce považován za jednoho z nejlepších vývozců kinematografie.

V lednu 2012 bude mít výběr současné íránské produkce možnost zhlédnout také tuzemské publikum: v pražském kině Světozor proběhne od 12. do 15. ledna první ročník Festivalu íránských filmů. Vůbec poprvé se tak v České republice uskuteční přehlídka íránské kinematografie v ucelené formě.  Pořadatelem festivalu je i v Praze působící produkční skupina Tokada Productions. Snímky, které v rámci festivalu přiblíží život v současném Íránu, budou promítnuty během šestnácti projekcí: hrané v sekci Hraný film, dokumentární v sekci Teherán a krátkometrážní v Sekci krátkých filmů. Definitivní program bude připravený v průběhu listopadu, už nyní je ale zřejmé, že publikum pražského kina Světozor čeká několik titulů, jež i v samotném Íránu vzbudily v poslední době největší pozornost. Podepsáni jsou pod nimi tvůrci Niki Karimi, Kambuzia Partovi anebo Shadmehr Rastin.

Jak vysvětluje Torang Daneshmand, výkonná ředitelka Tokada Productions, ženy vždy byly v íránském umění všudypřítomné a ani filmová tvorba není výjimkou: „Festival odráží pohled filmových tvůrců na tento důležitý fenomén, čímž otevírá dveře k lepšímu porozumění íránské společnosti a nabízí pohled na skutečné postavení žen. V mezinárodním kontextu mohou filmové snímky pomoci vyjasnit mnohé otazníky v pohledu na íránskou společnost jako takovou.“ Není úplně známým faktem, že podíl žen-režisérek je v Íránu vyšší než třeba v západní Evropě. Podstatnější je však kvalita jejich filmů; a ta je v případě filmařek jako Rakhshan Bani-Etemad, Samira Makhmalbaf nebo Niki Karimi nezpochybnitelná. Ostatně právě posledně jmenovaná režisérka a herečka, Niki Karimi, by měla dva své filmy v Praze uvést osobně.

Diváci se mohou těšit na esejisticky či sociologicky pojaté snímky. Sekci Hraný film bude určovat téma ‚Ženy v íránské kinematografii’. Promítané filmy diváky přenesou do domovů íránských žen a nechají je nahlédnout do jejich, pro Evropany velice odlišných životů. Dokumentární sekce Teherán navštíví domy, ulice, obchody a různá jiná místa starého i nového Teheránu a přiblíží tak život jeho obyvatel, jejich zvyky, prostředí, ve kterém žijí, i politické pozadí. Některé snímky zachycují například současnou architekturu, následky ničivého zemětřesení nebo se dotknou fenoménu graffiti, které je v Íránu zakázané. Rovněž divákům nastíní, jakými tématy a jakou měrou ovlivňuje Teherán kinematografii a jak je tomu naopak. Do třetice, Sekce krátkých filmů nabídne prostřednictvím filmových bloků průřez tvorbou mladé talentované generace filmařů. Festival íránských filmů představí díla od tvůrců jako Kamran Shirdel nebo Pirooz Kalantari. Shirdel i Kalantari patří mezi nejuznávanější autory íránských dokumentů a za svou práci byli oba mnohokrát oceněni po celém světě.

Prostor dostane i zřejmě nejznámější postava íránské kinematografie, Abbas Kiarostami: na festivalu bude promítnuta zcela unikátní obrazová Korespondence mezí jím a slavným španělským režisérem Victorem Ericem (např. Duch úlu). Diváci budou mít ojedinělou možnost zjistit, jak se mohou dva naprosto rozdílní lidé z velmi odlišných kultur doplňovat. A nepůjde o poslední příspěvek Abbase Kiarostamiho – dramaturgové vybrali rovněž jeho tři roky starý film Shirin. Na experimentálním půdorysu je skrze tváře především ženských filmových divaček přiblížen jeden ze stěžejních příběhů perské literární historie: 800 let starý milostný příběh mezi arménskou princeznou Shirin a perským králem Khosrowem, jenž mimo jiné pojednává o ženském sebeobětování.

Ženám je věnován taktéž film Transit Cafe (Border Cafe) uznávaného tvůrce Kambuzia Partovi. V jeho popředí stojí čerstvá vdova, jež se po smrti svého muže rozhodne s osamělostí a společenskými konvencemi odporujícími emancipaci bojovat prostřednictvím malých kulinářských zázraků ve vlastní kavárně.

Díky snímku As Simple As That (režie Seyyed Reza Mir Karimi) se představí i jeden z nejuznávanějších íránských scenáristů, spolutvůrce oceňovaného filmu Offside od Jafara Panahiho, Shadmehr Rastin. Také As Simple As That, označený časopisem Variety za milník současné íránské kinematografie, se soustředí na ženskou hrdinku: ačkoliv čtyřicátnice Tahereh žije po boku úspěšného manžela v relativním blahobytu, díky pocitu vlastní nenaplněnosti a nedocenění však zvládá každodenní starosti stále hůře. Jakou cestu si vybere, aby předešla emočnímu kolapsu?

One Night je režijním debutem Niki Karimi, jejíž díla byla (a jsou) promítána na mnoha filmových přehlídkách po celém světě. Byla také členkou poroty na filmových festivalech v Berlíně, Cannes, Locarnu, Soluni a Reykjavíku. One Night je poutavým portrétem současného Teheránu a to skrze mladou Negar, jež byla svou matkou vyhozena z domova a potlouká se bezcílně v ulicích. Setkává se se třemi náhodnými muži, kteří jsou opředeni rozdílnými životními příběhy. Tento film byl uveden na filmovém festivalu v Cannes 2005.

V dalším svém filmu A Few Days Later se Karimi již cele soustředila na ženu. Přináší okouzlující minimalistický portrét ženy drcené nerozhodností. Podobně jako v As Simple As That je protagonistkou filmu příslušnice střední třídy, úspěšná grafička, jež se marně snaží vytěsnit problémy ze svého života. Až jí začnou přerůstat přes hlavu…

Články obsahující informace o Írán:

Sundance 2012: Vítězné snímky
29. 1. 2012 – 11.28

Muži, kteří nenávidí ženy
31. 12. 2011 – 16.46

Leigh povede berlínskou porotu
3. 12. 2011 – 18.07

Planet of Snail nejlepším filmem na IDFA
30. 11. 2011 – 22.44

další články...

Irský dramatik, čtyřnásobný držitel ceny Tony Martin McDonagh byl až do roku 2005 znám výhradně divadelním návštěvníkům. V uvedeném roce k šíření svých krutě černohumorných, na vypilované hlášky bohatých dialogů poprvé použil filmového média a za krátkometrážní „vlakovou“ povídku Six Shooter dostal rovnou Oscara. Když o tři roky později uvedl černočernou celovečerní komedii o dvojici nájemných vrahů V Bruggách, již nebylo pochyb, že bratři Coenové, dosavadní králové absurdních, mnohdy poněkud krvavých situací, při nichž váháte mezi hlasitým smíchem a silným znepokojením, mají vážného konkurenta.

Zatímco letos si fanoušci mcdonaghovského humoru přišli na své alespoň díky (údajně podařené) krimikomedii The Guard od McDonaghova bratra Johna Michaela, příští rok by slavnější ze dvou McDonaghů měl dokončit film se slibným názvem Seven Psychopaths. Půjde přitom nejen o název filmu, ale také scénáře, s nímž bude zápasit Colin Farrell. S dopsáním by mu měla pomoct série nemilých příhod, které spustí párek jeho povedených kamarádů (Sam Rockwell a Christopher Walken) a které budou souviset s milovaným psíkem (rasa Shih Tzu) psychopatického gangstera (Woody Harrelson). Zatím není jasné, jaké role v tomto mixu kriminálního a komediálního připadnou Olze Kurylenko a Tomu Waitsovi, jejichž účast byla potvrzena, na rozdíl od účasti Mickeyho Rourkea, jenž navzdory internetovým zvěstem ve filmu nakonec hrát nebude.

zdroj: indiewire.com

Články obsahující informace o McDonagh:

Aktuálně: Martin McDonagh představuje Sedm psychopatů
11. 11. 2011 – 17.26

Nominace The British Independent Film Awards
2. 11. 2011 – 1.59

Speciální vánoční DVD a Blu-ray tipy
6. 12. 2010 – 23.34

Sundance 2011: Soutěžní lineup zveřejněn!
2. 12. 2010 – 18.08

další články...

Do českých kin právě vstoupil Herzogův 3D dokument Jeskyně zapomenutých snů, ve kterém se režisér spolu s malým štábem vydává do podzemních prostor jeskyní Chauvet ve Francii. Na konci tohoto týdne se na druhé straně Atlantického oceánu dostává do severoamerické distribuce i jeho další film Into the Abyss, kde autor navštěvuje a rozpráví s vězněm odsouzeným za trojnásobnou vraždu k trestu smrti. Záběr dokumentu však rozšiřuje i o výpovědi policejních vyšetřovatelů a obětem blízkých lidí. Většina zahraničních recenzí je tradičně velmi pozitivních (na serveru RottenTomattoes, který shromažďuje recenze předních severoamerických kritiků, je z třinácti recenzí pouze jedna negativní) a snímek už byl v Torontu prodán i do britské distribuce.

V uplynulých dnech se s Herzogem sešli redaktoři The Playlistu, vyhledávaným blogem na serveru IndieWire.com, a řeč zavedli i na jeho další připravované projekty. Jak z odpovědí Wernera Herzoga vyplývá, můžeme v nadcházejících měsících (či letech) očekávat až čtyři dokumentární snímky, které budou v portrétování odsouzených zločinců pokračovat. A podle informací na IMDb půjde zřejmě o televizní projekt, který se chystá na příští rok.

Je však otázka, zda to režisér v tomto čase zvládne. Vedle toho se totiž téměř semdesátiletý tvůrce připravuje i na natáčení dalších čtyř celovečerních hraných snímků (v jednom z nich bude pouze hrát) a stále plánuje věnovat se i začínajícím filmařům v rámci své Rogue Film School.

Trailer na Into the Abyss:

Zdroj: IndieWire.com

Články obsahující informace o Herzog:

Planet of Snail nejlepším filmem na IDFA
30. 11. 2011 – 22.44

Aktuálně: Werner Herzog chystá další čtyři dokumenty s vězni odsouzenými k trestu smrti
9. 11. 2011 – 11.44

Berlinale zveřejnilo kompletní soutěžní program
18. 1. 2011 – 22.53

Trailer: 3D dokument Wernera Herzoga
14. 1. 2011 – 14.01

další články...

Filmy o Jamesi Bondovi se na iNDiEFiLMu zpravidla nezabýváme, ale tentokrát učiníme výjimku. Studio Sony Pictures dnes do světa vyslalo oficiální zprávu o dalším plánovaném filmovém příběhu fiktivního britského agenta. To samo o sobě by nás tolik nezajímalo, klíčovou informací pro naše čtenáře budiž již déle známý fakt, že třiadvacátý bondovský film s názvem Skyfall bude režírovat Sam Mendes.

O rozpracovaných režisérových filmech jsme naposledy psali zhruba před rokem a půl zde. Po dokončení snímku Všude dobře, proč být doma (Away We Go, 2008) se Mendes pustil hned do několika nových projektů. Po plánovaných adaptacích románů Josepha O’Neilla (Nizozemě) a Iana McEwana (Na Chesilské pláži) ani vidu ani slechu. Stejný osud prozatím potkal i divadelní muzikál Karlík a továrna na čokoládu. Londýnská premiéra byla plánována na konec letošního roku, postupně se ovšem celá příprava odsunula až na dobu po dokončení bondovky. A tak bychom mohli pokračovat, Mendes měl v plánu filmová provedení románu Johna Williamse Butcher’s Crossing i britské televizní minisérie Lost in Austen. Hmatatelnými (či spíše vnímatelnými) výsledky jeho práce od posledního filmu tak jsou „pouze“ tři divadelní režie – naposledy Richarda III s Kevinem Spaceyem v hlavní roli. Na vině je právě Skyfall, dohoda s režisérem proběhla před několika lety, čímž byl „vyblokován“ pro ostatní filmy až do doby, než producenti projekt finančně zajistí – a to nastalo právě těď.

Samozřejmě se nabízí otázka, zda-li Mendes dostane při práci na Skyfallu alespoň určitou volnost, či bude naopak spoután pevnými želízky hollywoodských producentů. I kdyby tvůrčí svobody dosáhl, ptejme se, jaký je vlastně Mendesův filmařský styl? Zatím natočil pět filmů, každý úplně jiný. Pod roušku morálky a maloměšťáckého pokrytectví lehce bodající (přesto však konformní) Americkou krásu, mafiánské drama ze 30. let Road to Perdition, válečné drama z Blízkého východu Mariňák a poté dva intimnější filmy – rodinné drama Nouzový východ, které se přes hutnou tíživost stylově i námětem nejvíce přiblížilo Americké kráse, a již jmenovanou komediální roadmovie Všude dobře, proč být doma, která pohlíží na tematiku párového soužití z přesně opačného pozitivního pólu. Ve všech uplatnil schopnost vytvářet celistvá díla s přesvědčivou atmosférou a dotlačit herce k civilnímu přesvědčivému výkonu. Z tohoto hlediska pak Mendesův přeskok k Bondovi nepůsobí příliš logicky, neboť podobnému projektu – stylem vyprávění, druhem filmařiny, rozpočtem, již předem nastavenou a detailně ozkoušenou typologií postav … – nemá zdánlivě co dát. Na druhou stranu však může snadno pokračovat v řadě kotrmelců a snaze neustále si vybírat diametrálně odlišné projekty. Sám toho na téma Bonda zatím moc nenamluvil, spokojil se s tvrzením, že Skyfall bude obsahovat velké množství akčních scén (Kdo by čekal opak?). A počkejme si také, zda-li bude mít na obrazovou poetiku vliv angažovaní kameramana Rogera Deakinse, který pro Mendese natáčel i Mariňáka a Nouzový východ.

Hlavní úloha i tentokrát připadla Danieli Craigovi, hlavního padoucha si zahraje Javier Bardem. Natáčení začíná již toto pondělí, do kin Skyfall vpluje 26.10. (Velká Británie), respektive 9.11. (USA) příštího roku. Datum premiéry v ostatních zemích zatím nebylo stanoveno.

zdroj: variety.com