Vyhlášením cen se uzavřel další ročník Sundance festivalu v utažském Park City. Letošní programový výběr byl dost nevypočitatelný, takže o filmová překvapení nebyla v průběhu minulých devíti dnů nouze. Jedním z nich je i nečekaný úspěch debutujícího režiséra Benha Zeitlina, jenž si se svým snímkem Beasts of the Southern Wild odnesl Velkou cenu poroty za nejlepší severoamerický hraný film. Jeho projekt přetváří okoukaný příběh o holčičce, která si v nuzných poměrech vytváří skrze svou imaginaci vlastní fantastický vesmír, v poutavé drama. Alespoň tak se o něm mluví v recenzích, v nichž převažují hlavně pozitivní ohlasy.

Nejlepším severoamerickým dokumentem se stal The House I Live In režiséra Eugena Jareckiho. Už před vypuknutím festivalu silně favorizovaný film se soustředí na jedno z palčivých témat USA – distribuci drog a jejích následků. Jarecki ve svém dokumentu hlavně dokládá fakt, že současný boj vládních elit je vůči  drogovým dealerům zcela neúčinný a distribuce návykových látek se naopak v současné situaci těší vzestupu jako nikdy jindy.

V mezinárodní soutěži byla zase oceněna koprodukce španělsky mluvících zemí Violeta Went To Heaven. Režisér Andres Wood v ní zpracovává portrét významné folkové zpěvačky Violety Parry, kterou lze svým významem řadit po bok takových umělců jako Edith Piaf či Bob Dylan. Trailer k filmu lze zhlédnout například zde.

Z Izraele je pak výherce poslední ze čtyř hlavních kategorií. The Law In These Parts byl oceněn jako nejlepší dokumentární film natočený mimo Spojené státy. Ra’anan Alexandrowicz se soustředí na téma Izraele a izraelsko-palestinského konfliktu, který je velkým problémem novodobých dějin. Svůj snímek však netradičně staví pouze na rozhovorech se soudci, kteří pomáhali svobodný židovský stát vytvořit. Na jejich výpovědích pak mimo jiné ukazuje, jak bylo možné právo ohýbat tak, aby se vyšlo vstříc požadavkům určité skupiny lidí. Trailer můžete nalézt zde.

Kompletní přehled oceněných:

VELKÁ CENA POROTY – DRAMA
Beasts of the Southern Wild; režie Benh Zeitlin

VELKÁ CENA POROTY – DOKUMENT
The House I Live In; režie Eugene Jarecki

MEZINÁRODNÍ CENA POROTY – DRAMA
Violeta Went To Heaven; režie Andres Wood (Chile, Argentina, Brazílie, Španělsko)

MEZINÁRODNÍ CENA POROTY – DOKUMENT
The Law In These Parts; režie Ra’anan Alexandrowicz (Izrael)

CENA DIVÁKŮ – US DRAMA
The Surrogate; režie Ben Lewin

CENA DIVÁKŮ – US DOKUMENT
The Invisible War; režie Kirby Dick

MEZINÁRODNÍ CENA DIVÁKŮ – DRAMA
Valley of Saints; režie Musa Syeed (Indie, USA)

MEZINÁRODNÍ CENA DIVÁKŮ – DOKUMENT
Searching For Sugar Man; režie Malik Bendjelloul (Švédsko)

BEST OF NEXT
Sleepwalk With Me; režie Mike Birbiglia

US CENA REŽIE – DRAMA
Ava DuVernay za film Middle of Nowhere

US CENA REŽIE – DOKUMENT
Lauren Greenfield za film The Queen of Versailles

MEZINÁRODNÍ CENA ZA REŽII – DRAMA
Mads Matthiessen za film Teddy Bear

MEZINÁRODNÍ CENA ZA REŽII – DOKUMENT
Emad Burnat a Guy Davidi za film 5 Broken Cameras (Palestina, Francie, Izrael)

CENA WALDO SCOTTA ZA SCÉNÁŘ
Safety Not Guaranteed; scénář Derek Connolly

MEZINÁRODNÍ CENA ZA SCÉNÁŘ
Young & Wild; scénář Marialy Rivas, Camila Gutierrez, Pedro Peirano (Chile)

US CENA ZA STŘIH DOKUMENTU
Detropia; střih Enat Sidi

MEZINÁRODNÍ CENA ZA STŘIH DOKUMENTU
Indie Game: The Movie; střih Lisanne Pajot a James Swirsky (Kanada)

CENA ZA NEJLEPŠÍ KAMERU – US DRAMA
Beasts of the Southern Wild; kamera Ben Richardson

CENA ZA NEJLEPŠÍ KAMERU – US DOKUMENT
Chasing Ice; kamera Jeff Orlowski

MEZINÁRODNÍ CENA ZA NEJLEPŠÍ KAMERU – DRAMA
My Brother The Devil; kamera David Raedeker (Velká Británie)

MEZINÁRODNÍ CENA ZA NEJLEPŠÍ KAMERU – DOKUMENT
Putin’s Kiss; kamera Lars Skree (Dánsko)

US SPECIÁLNÍ CENA POROTY – DRAMA
The Surrogate; pro celý herecký kolektiv

US SPECIÁLNÍ CENA POROTY – DRAMA
Jonathan Schwartz a Andrea Sperling za produkování filmů Smashed a Nobody Walks

US SPECIÁLNÍ CENA POROTY – DOKUMENT
Love Free or Die; režie Macky Alston
Ai Weiwei: Never Sorry; režie Alison Klayman

MEZINÁRODNÍ SPECIÁLNÍ CENA POROTY – DOKUMENT (za oslavu uměleckého ducha)
Searching For Sugar Man; režie Malik Bendjelloul (Švédsko, Velká Británie)

MEZINÁRODNÍ SPECIÁLNÍ CENA POROTY – DRAMA (za uměleckou vizi)
Can; režie Rasit Celikezer (Turecko)

CENY ALFREDA P. SLOANA
Robot & Frank
Valley of Saints

CENA SUNDANCE/NHK
Close Far Away; režie Jens Assur

CENA DIVÁKŮ PRO KRÁTKÝ FILM
The Debutante Hunters; režie Maria White

Články obsahující informace o Sundance 2012:

Sundance 2012: Vítězné snímky
29. 1. 2012 – 11.28

Sundance 2012: Program festivalu zveřejněn!
2. 12. 2011 – 2.01

Letošní již sedmá Filmasia, tradiční minifestival zacílený, jak název napovídá, na asijskou filmovou tvorbu, byla především ve znamení jihokorejských tvůrců. Během čtyř dnů bylo možné zhlédnout v pražském kině Světozor celkem dvanáct filmů, z nichž devět vzniklo alespoň částečně v korejské produkci. Významnou roli v tom hrála osobní návštěva filmaře Bonga Joon-hoa, přičemž zde byla k vidění kompletní retrospektiva jeho celovečerních snímků. Přehlídku to tak pomyslně rozdělilo na dvě části: jedna představila namátkový průřez současným asijským filmovým mainstreamem, druhá pak pět filmů uznávané korejské celebrity.

Samotné kino Světozor poskytlo k projekcím malý i velký sál, přičemž žádné dva filmy neběžely paralelně. Pokud ale chtěl divák zhlédnout celý festival, nejspíše jej to stálo do jisté míry zbytečné fyzické přemáhání. Jakoby se s tím v programu moc nepočítalo. Mezi projekcemi byly často ne zcela dostatečné časové odstupy, což bylo zvláště poslední den ovlivněno návštěvou korejského režiséra. Díky představení filmu Matka se přestávka před následnou projekcí smrskla sotva na pět minut a podobnou časovou tíseň pocítil i divák, který se účastnil diskuze s režisérem po snímku Mutant. Pokud tedy někdo přišel již v 13:00 na film Pes, který štěká, nekouše, a hodlal pokračovat v celé Joon-hoově retrospektivě, sotva si stihl zakoupit kofolu v baru ve vnitřních prostorech kina. Ten byl navíc ještě neustále sužován frontou čekajících zákazníků, jelikož jeho obsluhu ne zcela logicky v průběhu festivalového programu zajišťovala jediná osoba. Tyto drobné organizační nedostatky jsou téměř zbytečnou skvrnou na jinak čistém štítě letošní „asijské“ filmové přehlídky. Nezbývá než doufat, že provozní problémy budou příště zvládnuty lépe. Jde sice o nefilmové záležitosti; ty však hladovému a žíznivému cinefilovi, jenž touží v pauze ukojit své nižší pudy, dokážou sledování filmů značně znepříjemnit.

Vzhledem k mé nedostatečné znalosti mohutného proudu moderní asijské produkce nejsem schopen posoudit relevanci či reprezentativnost uvedených snímků, nicméně budu v tomto ohledu věřit zkušenému úsudku pořadatelského týmu. Nutno zdůraznit, že z uvedených snímků v rámci současné asijské tvorby nebyl (kromě jednoho) žádný staršího data než 2011. Pořadatelé tedy labužníkům přichystali skutečně čerstvé kusy. Festival byl oficiálně zahájen projekcí protiválečného dramatu Přední linie (Gojijeon; 2011) režiséra Janga Hoona. Snímek se odehrává na konci Korejské války v roce 1953, konfliktu pro euroamerické publikum notoricky známého díky filmu a seriálu M*A*S*H. Absurditu válečného molocha zde vyjadřuje absurdní přetahování obou stran o jeden strategický bod, jenž by měl rozhodnout o stanovení hranice mezi komunistickým Severem a prozápadním Jihem. Snímek minimálně první polovinou nijak nevybočuje z amerických standardů válečných filmů. Děj graduje v silně emocionálně přepjatých scénách a snaha dojmout diváka nabývá absurdních rozměrů. Nesmyslnost bitevní apokalypsy je ještě podtržena faktem, že představitelé různících se stran již dávno zapomněli, proč mezi sebou vlastně bojují a mimo válečnou vřavu si vesele vyměňují přátelské vzkazy. Absolutní válečný masakr znepřátelených oddílů ve finální scéně je hutnou syntézou jednoho proudu korejské kinematografie, jehož celkem příznačně vystihuje přímočaré slovní spojení „krev a slzy“. S jistým zobecněním lze tvrdit, že absence emocionálního odlehčení a vyžívání se v patosu je pro korejský střední filmový proud typická. Je možné, že východní publikum vyžaduje úplně jiný prožitkový katalyzátor, tudíž lze tyto tendence brát jakožto záležitost kulturních specifik. Bleskový soud nad korejským patosem, řadící jej jednoduše do oblasti kýče, by tedy byl poněkud unáhlený.

Vypjatá emocionální gradace se silným finišem byla k vidění také u korejského akčního dramatu Muž odnikud (Ajeossi; 2011, režie: Lee Jeong-beom). „Leonovské“ schéma, v němž se hlavní hrdina s vizáží emo-mladíka promění v krizové situaci z domnělého outsidera v naboostovaného speciálního agenta užívajícího velmi drsné a rychlé způsoby likvidace nepřátel, nabízí poměrně svižný a stylově výrazný snímek. Podobně jako 96 hodin Pierra Morela, kde Liam Neeson zachraňuje svoji dceru ze spárů obchodníků s bílým masem, je i Muž odnikud zachráncem mladé dívky. Tělesné schránce této dívenky však hrozí pro změnu její vytěžení coby kontejneru na drahé orgány. Samotné akční scény mají podobně brutální razanci, jen u Korejců se méně střílí a více se užívají chladné zbraně.

Stopové prvky akčního thrilleru mělo i hongkongské „finanční“ drama Život bez zásad (Dyut meng gam) současného klasika jménem Johnny To. Film ukazuje moderní společnost prostoupenou mocí peněz a finančními machinacemi, jež přes množství nabízených možností nevytváří optimální prostor k životu. Snímek se naštěstí vyhýbá schématickým a příliš moralizujícím tendencím. Příběh je vystaven jako labyrint osudů několika hrdinů, jejichž mikro-osudy různým způsobem ovlivnila nedávná finanční krize. Kritika společnosti, jejíž základna je postavená na obchodu, však nakonec vyznívá poněkud do prázdna.

Z ostatních snímků reprezentujících na letošní Filmasii současné trendy bylo možné navštívit projekci špionážního thrilleru Odposlechnuto 2 (Sit yan fung wan 2) tvůrčí dvojice Felixe Chonga a Alana Maka; korejskou odpověď na akční snímek Nebezpečná rychlost jménem Quick (Kwik, Jo Beom-goo); japonskou komedii Hiroshi Matsumota Samuraj bez meče (Saya-zamusai), vyprávějící příběh samuraje majícího za úkol během třiceti dnů rozesmát syna místního knížete; a také melodrama Sunny (Sseoni, Kang Hyeong-cheal), zastupující středně nákladnou linii korejského středního proudu, která v poslední době nabývá u domácího publika vysokého zájmu.

Dosti rozdílné zážitky pak představovalo uvedení kompletní retrospektivy celovečerních snímků Bonga Joon-hoa, který na festivalu některé z nich uváděl osobně. Autorova díla je těžké nějak škatulkovat. Charakteristické je pro ně absence obvyklé dávky patosu a využívání různých žánrově konstruktivních prvků. Vynikající a dnes již klasické detektivní drama Vzpomínky na vraha (Saminsui Chooeok, 2003) je inspirované skutečným případem vyšetřování sexuálně motivovaných vražd žen v jedné korejské vesnici. Poměrně dramatická dějová linie je prostoupena humorem, díky němuž dostává film místy až groteskní ráz, aniž by se rozpadal do nesoudržnosti. Střídáním komediální, dramatické a akční roviny dosahuje režisér vitalizujícího efektu, díky němuž jsou jeho rozporné postavy živější a jaksi skutečnější. Žánrovou asambláží rodinné komedie, thrilleru tematizujícího hrozbu epidemie a animal hororu je Joon-hoův patrně nejnákladnější film Mutant (Goimool, 2006), jenž do teď setrvává na prvním místě korejského žebříčku nejnavštěvovanějších titulů. Snímek inspirovaný dle slov tvůrce především Spielbergovými filmy sedmdesátých až devadesátých let ukazuje zvířecí teror zvíce Jurského parku zapříčený stovkami litrů formaldehydu vypuštěného do řeky Han (údajně inspirováno skutečnou kauzou formaldehydového znečištění Soulského veletoku). Dle slov režiséra jsou jeho postavy obyčejní trochu hloupí hrdinové vystavení titánským úkolům. Ty mohou nabývat různých podob – od tajemného sexuálního vraha až po zmutované monstrum. Mutant také zajímavě pracuje s diváckým očekáváním (upozorňuji, že následující věty obsahují spoiler). Hlavní narativní linie se záhy soustředí na záchranu netvorem unesené dcery hlavního hrdiny, která by dle klasického schématu měla po všech strastech a vystavování hrůzným nebezpečím vyváznout živá a zdravá. Leč hrdina na konci dostává dceru mrtvou, a místo ní cizího živého chlapečka k adopci.

Podobně jako Vzpomínky na vraha i drama Matka (Madeo, 2009) přináší téma sexuální vraždy. Tentokrát však z pohledu matky, jejíž mentálně zaostalý syn je hlavním podezřelým. Výborná psychologicko-kriminální zápletka je ještě podpořena výrazným hlavním hereckým výstupem Hye-ja Kim, jež je u domácího publika populární hlavně díky televiznímu seriálu Gung (Princess Hours, 2006), kde ztvárnila pozitivní ikonu vřelé a milující matky. Výborný je i herec Bin Won představující zaostalého syna, kterého bylo možné spatřit překvapivě také v hlavní roli oudsidera-zabijáka ve výše jmenovaném akčním snímku Muž odnikud. Zajímavé je, že Bong Joon-hoovy kriminální dramata prezentují podobný způsob policejní brutality, která se tak jeví přinejmenším v prostředí venkova či maloměsta jako typická ukázka vyšetřovatelské práce. Zločin je sveden vždy na prvního podezřelého, obvykle je jím nejsnadnější oběť v podobě místního blázna, který je pak z důvodu zjednodušení k přiznání často donucen šikanou či falšováním důkazů. V těchto aspektech asi nejvýrazněji proniká také určitá společensko kritická rovina Joon-hoových snímků.

Doporučeníhodný je i tvůrcův celovečerní debut ve formě socio-analytické komedie Pes, který štěká, nekouše (Peullandaseueui gae, 2000). Anotace slibuje detektivní zápletku ohledně odhalování zabijáka psů. Nestereotypní schéma vyprávění se spíše dotýká některých frustrací korejské společnosti, jako potřeby kariérního růstu a s ní spojené korupce, touhy po dosažení mediální slávy a tíhy submisivně-dominantního postavení v partnerském vztahu. Jde o jistou obdobu měšťácké satiry a kritiky pavlačové kultury. Joon-hoův příspěvek do povídkového filmu Tokio! (2008), jenž přináší různé pohledy na japonskou metropoli očima tří rozdílných tvůrců (kromě Bong Joon-hoa ještě evropské vize Michela Gondryho a Leose Caraxe), představuje drobnokresbu světa zaplněného technikou a kyberprostorem pomocí svérázné bytové introspekce. Filmové zátiší soustředěné na východní fenomén hikikomori prohlubuje existenciální kontext osamělosti jedince v přelidněné megapoli. Zajímavostí je, že Bong Joon-ho momentálně natáčí v barrandovském studiu svůj nejnovější post-apokalyptický snímek Snow Piercer. Mělo by se jednat o adaptaci francouzského komiksu Le Transperceneige Jacquese Loba tematizujícího dny po zničení světa, přičemž většina snímku se má odehrávat ve vlaku jedoucím zamrzlou krajinou.

Jestliže se divák přenesl přes drobné organizační nedostatky zmíněné na začátku, dostalo se mu energické odměny v podobě nevšedních kinematografických zážitků. Filmasia je u nás ojedinělou přehlídkou současných asijských trendů, jak v jejich komerčnějších polohách, tak v oblasti náročnější tvorby, a jako takovou se ji vyplatí mít na zřeteli. Letos byla navíc dosti šťastným tahem i úspěšná snaha o pozvání Bonga Joon-hoa, jehož tvorba byla v takto komplexním celku českému publiku představena patrně poprvé. Potoky krve a slz díky němu zředila estetická introspekce, sociální podtext i ironie říznutá černým humorem.

Články obsahující informace o Filmasia:

Filmasia 2011: Krev a slzy
14. 12. 2011 – 8.32

Začíná Filmasia 2011
1. 12. 2011 – 13.23

Prosincový festivalový výhled
3. 12. 2010 – 0.40

TZ: Filmasia 6
25. 11. 2010 – 21.23

další články...

Minulý týden se na Indiewire, jednom z největších světových serverů věnujících se nezávislému filmu, objevil krátký odlehčený článek Čtyři festivalové znělky, které musíte vidět (zde). Autorka Dana Harris, která dříve psala pro Hollywood Reporter a dnes působí převážně v redakci Variety (a vedle filmové publicistiky se věnuje i recenzování restaurací), vybrala čtyři nejpovedenější spoty loňského roku. Píše o festivalových trailerech obecně: „Jejich produkce je ošidná, znělka musí souznít s charakterem festivalu, musí vystihnout jeho unikátnost a zároveň se oprostit od pokušení vydat se pompézní cestou. (…) Měla by zdůraznit smysl pro humor (vždyť festivaly se koneckonců specializují na indie filmy). A úplně nejlepší je, pokud má festival odvahu nebrat se příliš vážně. (…) Zbývá poslední překážka: protlačit skvělý nápad přes výběrovou komisi.“

To se málem nepodařilo v případě traileru festivalu v Santa Barbaře. Stojí za ním šestnáctiletý Harry Bossert a jeho sympatie k místnímu hudebníkovi Parrymu Grippovi. Bossert svůj legový klip tvořil během dlouhých víkendů, výsledek nahrál na YouTube a zatweetoval Grippovi. O šest měsíců později mladého animátora představoval publiku ředitel festivalu Roger Durling (Rozhovor s Bossertem v angličtině zde):

V dalším spotu účinkuje polská kinematografie, brambory a jeden světoznámý australský herec – upoutávka na Mezinárodní filmový festival v Melbourne:

A Indiewire mezi nejlepší čtyři volí i znělku z MFF Karlovy Vary (ovšem překvapivě tu loňskou):

Svým článkem Dana Harris očividně navazuje na reakce z nedávno skončeného Whistler Film Festivalu. Slyšíte tento název poprvé? Jistě nejste sami – vězte, že se jedná o větší kanadský festival odehrávající se v Britské Kolumbii nedaleko Vancouveru. Letošní 11. ročník proběhl mezi 30. listopadem a 4. prosincem. Motto festivalu, které přechází jako společný jmenovatel i do tří spotů, zní „Připravte se na neočekávané“. Znělky však popravdě řečeno nestojí na nijak výjimečném nápadu.

Danu Harris nejvíce zaujal animovaný spot Princezna. O něm i dalších dvou se pochvalně zmiňují další publicisté i reklamní server Adweek.com:

Další dva spoty z Whistleru:

 zdroj: indiewire.com

Britský režisér Mike Leigh, přezdívaný pro své charakterové studie „antropolog s kamerou“, povede v únoru příštího roku porotu Berlínského filmového festivalu. Zlatý berlínský medvěd je paradoxně jedinou cenou některého z hlavních evropských festivalů, již autor filmů jako Nahý, Páté přes deváté nebo Další rok zatím nezískal (byl na něj pouze nominován za komediální Happy-Go-Lucky). Zlatou palmu si z Cannes odvezl za Tajnosti a lži, porota benátského festivalu ocenila Zlatým lvem jeho Veru Drake – ženu dvou tváří.

Zatímco v uplynulých letech byl berlínská hlavní soutěžní sekce řazena k těm méně výrazným, letos se prezidentovi festivalu Dieteru Kosslickovi podařilo zajistit premiéru Tarrova Turínského koně i výborně hodnoceného iránského dramatu Rozchod Nadera a Simin, které Zlatého medvěda nakonec vyhrálo. Zda vzbudí program 62. ročníku stejnou pozornost, bychom měli vědět 19. února 2012, kdy by měl být festival oficiálně ukončen.

Zdroj: IndieWire.com

Články obsahující informace o Berlinale:

Leigh povede berlínskou porotu
3. 12. 2011 – 18.07

Sundance 2012: Program festivalu zveřejněn!
2. 12. 2011 – 2.01

Aktuálně: Theo Angelopoulos uzavře svou trilogii o současném Řecku
1. 12. 2011 – 11.15

TZ: Tuzemské publikum se v lednu dočká přehlídky současného íránského filmu
16. 11. 2011 – 0.49

další články...

S každoročním zveřejněním snímků vybraných na festival Sundance se nese trocha pachuti, kterou způsobuje především fakt, že zatímco ve Spojených státech co nevidět vypukne další kolo této akce, do našich končin se oficiální festivalovou distribucí nedostal v podstatě žádný z úspěšných snímků minulého ročníku (vzpomeňme na Higher Ground, Take Shelter, Martha Marcy May Marlene, Like Crazy, Margin Call či dokumenty – např. If a Tree Falls: A Story of the Earth Liberation Front, Hell and Back Again, Project Nim, Page One: A Year Inside the New York Times…). V tomto ohledu dostávají výrazně přednost filmy z geograficky bližších festivalů. Například jen z letošního festivalu v Cannes bylo možné na českých festivalech zhlédnout více než polovinu filmů z hlavní soutěže o Zlatou palmu. O něco méně častěji, ale stále oproti Sundance s dramatickým rozdílem, byly uváděny snímky z letošního Berlinale. Pojďme se tedy kouknout na vybrané snímky Sundance festivalu, z nichž většinu na plátně neuvidíte, a pokud ano, tak až tak přespříští rok…

Soutěž amerických hraných filmů poměrně překvapuje, protože v ní příliš známých jmen není. Zřejmě nejvíce očekávaným snímkem je zde novinka Antonia Campose Simon Killer o vysokoškolském studentovi, který se v Paříži zamiluje do prostitutky. Laťku má od svého debutu Afterschool v Cannes nastavenou velmi vysoko. Z dalších snímků by mohl být zajímavý film For Ellen režisérky So Yong Kim, v němž se muzikant vydá na dlouhou noční cestu, aby si vybojoval právo stýkat se se svou malou dcerou. Americká režisérka korejského původu má na svém kontě ceny z Berlinale i Sundance. Sedm let starou výhru v Park City se bude snažit znovu získat i Ira Sachs s filmem Keep the Lights On. Částečně autobiografický příběh popisuje složitý vztah dvou mužů.

Mezi severoamerickými dokumenty lze nalézt například v minulosti oceněného režiséra Eugene Jareckiho se snímkem The House I Live In. Tentokrát ve svém díle řeší otázku distribuce drog, jejich rozšiřování po americké půdě a otázce účinnosti zásahů pro jejich omezení. V letošní selekci se objevil také Kirby Dick, na kterého si lze vzpomenout například pro jeho nedávný snímek This Film Is Not Yet Rated, jenž se svou novinkou The Invisible War zkoumá oficiálními místy zamlčené případy znásilnění spáchané americkými vojáky. Se slibným jménem se také pojí dokument The Queen of Versailles. Lauren Greenfield v něm portrétuje dvojici milionářů, kteří se po krachu své společnosti dostávají zpět na dno, kde před lety začínali.

Ještě daleko nevypočítatelnější je soutěž zahraničních hraných filmů, kde se mimo nového filmu Bohdana Slámy Čtyři slunce (o něm jsme psali již zde) objeví ze známých jmen pouze scenárista Biutiful Armando Bo. Ten se režijně podepsal pod snímek The Last Elvis o napodobiteli Elvise Presleyho, jenž je přesvědčen o tom, že se král rocku reinkarnoval do jeho těla. Českému divákovi může být ještě povědomé jméno Quentina Dupieuxa, jehož Guma se objevila na Febiofestu. V jeho novém filmu WRONG se muž vypraví hledat svého ztraceného psa, ale ve světě plném bizardních postaviček začíná ztrácet rozum.

V zahraničních dokumentech lze upozornit na čtyři snímky, které byly i na nedávno ukončeném IDFA. Do Park City byl vybrán vítězný snímek 5 Broken Cameras Emada Burnata a Guye Davidia (více zde), dánský THE AMBASSADOR Madse Brüggera o zkorumpované africké diplomacii, švédský BIG BOYS GONE BANANAS!* Fredrika Gerttena či opět dánský film Birka Pedersena Putin’s Kiss.

Některým ze zmiňovaných filmů budeme pravděpodobně v blízké budoucnosti věnovat ještě nějaký podrobnější článek.

Kompletní přehled všech filmů v hlavních soutěžních sekcích naleznete níže.

SOUTĚŽ CELOVEČERNÍCH HRANÝCH FILMŮ – USA:

Beasts of the Southern Wild; režie Benh Zeitlin
The Comedy; režie Rick Alverson
The End of Love; režie Mark Webber
Filly Brown; režie Youssef Delara a Michael D. Olmos
The First Time; režie Jonathan Kasdan
For Ellen; režie So Yong Kim
Hello I Must Be Going; režie Todd Louiso
Keep the Lights On; režie Ira Sachs
LUV; režie Sheldon Candis
Middle Of Nowhere; režie Ava DuVernay
Nobody Walks; režie Ry Russo-Young
Safety Not Guaranteed; režie Colin Trevorrow
Save the Date; režie Michael Mohan
Simon Killer; režie Antonio Campos
Smashed; režie James Ponsoldt
The Surrogate; režie Ben Lewin

SOUTĚŽ CELOVEČERNÍCH DOKUMENTÁRNÍCH FILMŮ – USA:

Ai Weiwei: Never Sorry; režie Alison Klayman
The Atomic States of America; režie Don Argott a Sheena M. Joyce
Chasing Ice; režie Jeff Orlowski
DETROPIA; režie Heidi Ewing a Rachel Grady
ESCAPE FIRE: The Fight to Rescue American Healthcare; režie Matthew Heineman a Susan Froemke
Finding North; režie Kristi Jacobson a Lori Silverbush
The House I Live In; režie Eugene Jarecki
How to Survive a Plague; režie David France
The Invisible War; režie Kirby Dick
Marina Abramović The Artist is Present; režie Matthew Akers
ME at the ZOO; režie Chris Moukarbel a Valerie Veatch
The Other Dream Team; režie Marius Markevicius
The Queen of Versailles; režie Lauren Greenfield
Slavery By Another Name; režie Sam Pollard
Love Free or Die: How the Bishop of New Hampshire is Changing the World; režie Macky Alston
We’re Not Broke; režie Karin Hayes a Victoria Bruce

SOUTĚŽ CELOVEČERNÍCH HRANÝCH FILMŮ – SVĚT:

4 Suns; režie Bohdan Sláma (Česká republika)
About the Pink Sky; režie Keiichi Kobayashi (Japonsko)
Can; režie Rasit Celikezer (Turecko)
Father’s Chair (A Cadeira do Pai); režie Luciano Moura (Brazílie)
L; režie Babis Makridis (Řecko)
The Last Elvis (El Ultimo Elvis); režie Armando Bo (Argentina)
Madrid, 1987; režie David Trueba (Španělsko)
My Brother the Devil; režie Sally El Hosaini (Velká Británie)
Teddy Bear; režie Mads Matthiesen (Dánsko)
Valley of Saints; režie Musa Syeed (Indie, USA)
Violeta Went to Heaven (Violeta se Fue a Los Cielos); režie Andrés Wood (Chile, Argentina, Brazílie, Španělsko)
Wish You Were Here; režie Kieran Darcy-Smith (Austrálie)
WRONG; režie Quentin Dupieux (Francie)
Young & Wild; režie Marialy Rivas (Chile)

SOUTĚŽ CELOVEČERNÍCH DOKUMENTÁRNÍCH FILMŮ – SVĚT:

½ REVOLUTION; režie Omar Shargawi a Karim El Hakim (Dánsko, Egypt)
5 Broken Cameras; režie Emad Burnat a Guy Davidi (Palestina, Izrael, Francie)
THE AMBASSADOR; režie Mads Brügger (Dánsko)
BIG BOYS GONE BANANAS!*; režie Fredrik Gertten (Švédsko)
China Heavyweight; režie Yung Chang (Kanada, Čína)
Gypsy Davy; režie Rachel Leah Jones (Izrael, USA, Španělsko)
The Imposter; režie Bart Layton (Velká Británie)
Indie Game: The Movie; režie Lisanne Pajot a James Swirsky (Kanada)
The Law in These Parts; režie Ra’anan Alexandrowicz (Izrael)
Payback; režie Jennifer Baichwal (Kanada)
Putin’s Kiss; režie Lise Birk Pedersen (Dánsko)
Searching for Sugar Man; režie Malik Bendjelloul (Švédsko, Velká Británie)

Články obsahující informace o Sundance festival:

Sundance 2012: Vítězné snímky
29. 1. 2012 – 11.28

Sundance 2012: Program festivalu zveřejněn!
2. 12. 2011 – 2.01

Sundance Institute připravuje festival v Londýně
24. 11. 2011 – 0.56

Nominace The British Independent Film Awards
2. 11. 2011 – 1.59

další články...

Dnešním dnem začíná sedmý ročník filmového festivalu asijských snímků Filmasia. Celá přehlídka bude probíhat v pražském kině Světozor od 1. do 4. prosince. Prvním filmem festivalu bude jihokorejské melodrama Sunny (Sseoni) režiséra Hyeong-cheol Kanga v 16:30. Večer akci oficiálně zahájí válečné drama Přední linie (Gojijeon) filmaře Jang Hoona věnující se tématu rozdělení Korejského poloostrova. Za zmínku jistě stojí i uvedení snímku Život bez zásad (Dyut meng gam) Johnnieho To, thrilleru Odposlechnuto 2 (Sit yan fung wan 2) Felixe Chonga, či korejské variace na Nebezpečnou rychlost – akčního snímku Quick (Kwik).

Hlavní událostí letošní Filmasie je osobní návštěva a s ní spojená retrospektiva korejského filmaře Bonga Joon-ho. Světově proslulý režisér zde osobně uvede některé svoje snímky, mezi něž patří například komedie Pes, který štěká, nekouše (Peullandaseueui gae, 2000), klasické kriminální drama Vzpomínky na vraha (Salinui chooeok, 2003), komorní snímek Matka (Madeo, 2009), nebo vysokorozpočtová žánrová variace Mutant (Gwoemul, 2006).

Oficiální stránky festivalu:

http://www.filmasia.cz/

Kompletní program:

1.12.

16:30 Sunny (Sunny), 124 min

19:30 Přední linie (The Front Linie), 133 min

2.12.

15:30 Quick (Quick), 115 min

18:15 Odposlechnuto 2 (Overheard 2), 121 min

20:45 Samuraj bez meče (Scabbard Samurai), 103 min

3.12.

15:00 Muž odnikud (The Man from Nowhere), 119 min

18:00 Vzpomínky na vraha (Memories of Murder), 130 min

20:30 Tokio! (Tokyo!), 110 min

4.12.

13:00 Pes, který štěká, nekouše (Barking Dogs Never Bite), 106 min

15:30 Mutant (The Host), 119 min

18:15 Matka (Mother), 128 min

20:45 Život bez zásad (Life without Principle), 107 min

Články obsahující informace o Filmasia:

Filmasia 2011: Krev a slzy
14. 12. 2011 – 8.32

Začíná Filmasia 2011
1. 12. 2011 – 13.23

Prosincový festivalový výhled
3. 12. 2010 – 0.40

TZ: Filmasia 6
25. 11. 2010 – 21.23

další články...

Jeden z nejpodstatnějších dokumentárních festivalů právě ukončil svůj další ročník, přičemž jeho PR oddělení se opět může chlubit většími čísly návštěvnosti a větším počtem zahraničních industry hostů, než tomu bylo v minulých letech. Nizozemská přehlídka IDFA patří bezesporu k největším evropským dokumentárním festivalům, které je dobré sledovat. Zde uvedené snímky totiž mnohdy brázdí po dalších prestižních festivalech.

Nejlepším mezinárodním dokumentem byl ze sedmnácti soutěžních snímků porotou vybrán jihokorejský film Planet of Snail režiséra Yi Seung-Juna. O toto ocenění se ucházel například i poslední film Wernera herzoga Into the Abyss. Intimní jihokorejský snímek se soustředí na vykreslení vztahu dvou postižených lidí a jejich vzájemné zápolení s každodenním životem. Muž jménem Young-Chan se už narodil jako slepý a hluchý, stejně jako jeho fyzicky taktéž postižená životní partnerka Soon-Ho, se kterou se oženil. Často až poetický náhled do jejich života ukazuje, jak spolu prakticky překonávají nástrahy běžného života, přičemž k vzájemné komunikaci jim stačí pouze dotýkat se navzájem prsty svých rukou.

Za zmínku stojí také koprodukční dokument 5 Broken Cameras Emada Burnata a Guye Davidia, který byl oceněn Speciální cenou poroty a Cenou diváků. V něm se jeden palestinský farmář vyzbrojí pěti digitálními kamerami a rozhodne se zachytit tísnivou situaci ve své vesnici, která čelí ze strany izraelských ozbrojených sil útlaku a násilí.

Pod ukázkou na film Planet of Snails naleznete kompletní seznam oceněných.

NEJLEPŠÍ CELOVEČERNÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM
Planet of Snail; režie Seung-Jun Yi (Jižní Korea)

SPECIÁLNÍ CENA POROTY
5 Broken Cameras; režie Emad Burnat a Guy Davidi (Palestina, Izrael, Nizozemsko, Francie)

NEJLEPŠÍ STŘEDOMETRÁŽNÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM
Montenegro; režie Jorge Gaggero (Argentina)

NEJLEPŠÍ REŽIJNÍ DEBUT
The Vanishing Spring Light; režie Xun Yu (Čína, Kanada)

NEJLEPŠÍ HOLANDSKÝ DOKUMENTÁRNÍ FILM
900 Days; režie Jessica Gorter

CENA DIVÁKŮ
5 Broken Cameras; režie Emad Burnat a Guy Davidi (Palestina, Izrael, Nizozemsko, Francie)

NEJLEPŠÍ STUDENTSKÝ DOKUMENTÁRNÍ FILM
The Betrayal; režie Karen Winther

CENA MLÁDEŽNICKÉ POROTY
The Last Days of Winter; režie Mehrdad Oskouei (Írán)

CENA PRO FILM TEMATIZUJÍCÍ VZTAH ČLOVĚKA A JEHO OKOLÍ
Bitter Seeds; režie Micha X. Peled (USA, Indie)

CENA PRO FILM TEMATIZUJÍCÍ GLOBÁLNÍ SPRAVEDLNOST
Bitter Seeds; režie Micha X. Peled (USA, Indie)

CENA PRO NEJLEPŠÍ VYUŽITÍ DIGITÁLNÍ TECHNOLOGIE
Insitu; režie Antoine Viviani (Francie)

Články obsahující informace o IDFA:

Sundance 2012: Program festivalu zveřejněn!
2. 12. 2011 – 2.01

Planet of Snail nejlepším filmem na IDFA
30. 11. 2011 – 22.44

Vítězné snímky MFDF Jihlava
31. 10. 2011 – 17.46

Sundance 2011: Deset nejzajímavějších dokumentárních filmů
21. 1. 2011 – 17.25

další články...

Sklizeň filmových cen i letos neoficiálně zahájily The Gotham Independent Film Awards (dále jen GIFA), včera na newyorském Dolním Manhattanu byly odtajněni vítězové všech sedmi kategorií. Pozoruhodné a zároveň příznačné je, že v chronologii ceremoniálů vrcholící únorovým předáváním Oscarů má nezávislá kinematografie své místo na úplné periferii.

O vavříny GIFA se mohou ucházet pouze celovečerní snímky produkované či režírované americkým občanem nebo ve Spojených státech působícím filmařem. Následují další kritéria, která mají mezi americkými filmy vymezit skupinu nezávislých děl. Vedle několika požadavků na distribuci jsou to hlavně tři podmínky: musí se jednat o celovečerní dílo, nesmí mít velký rozpočet (v oficiálním statutu však nenalezneme pevně stanovenou horní hranici) a musí zrcadlit jedinečný úhel pohledu tvůrce (režiséra, producenta, scénáristy, …), tedy nebýt řadovou zakázkou, pouhým kulturním produktem.

Nominace GIFA (podrobně zde) dávaly nejvíce nadějí The Descendants Alexandera Paynea (více zde) a Martha Marcy May Marlene Seana Durkina. Tři nominace pro oba, žádná cena ani pro jednoho. Překvapení ovšem bylo více. Jako první behem večera přišlo na řadu vyhlášení divácké ceny – ta putuje k tvůrcům filmu Girlfriend. V dramatu z maloměsta ztvárnil Evan Sneider trpící Downovým syndromem stejně postiženého mladíka, který platonicky miluje pohlednou rozvedenou sousedku. Rozhodne se jí pomoci z finanční tísně, na oplátku požaduje, aby se dali dohromady. Situaci zahušťuje její vztah s dalším mužem a zejména výbušnost bývalého manžela, který si na ni stále dělá nároky. Film měl premiéru na loňském MFF Toronto.

Nejlepším debutujícím filmařem se stala Dee Rees. Snímek Pariah uvedený v Sundance skládá vedle sebe hned několik menšinových námětů – černošská lesbická dívka z Brooklynu se pokouší najít pevné body ve světě, udělat krok k dospělosti skrze první sexuální zkušenosti a odhodlat se k comming outu.

Vyjma Stromu života ostrouhali favorité ve všech kategoriích. I vyhlašování poslední ceny ovšem vyústilo v překvapení. Absolutním vítězem se staly dva filmy, porota se po téměř tříhodinové diskusi rozhodla podělit Strom života a Začátky. Malickův film známe z tuzemských kin, Začátky režiséra Mika Millse měly mít premiéru v červenci, nakonec se Bontonfilm rozhodl jen k distribuci na DVD (vyjde v lednu). Dějová linie se zde rozbíjí na dvě navazující hlavní části, film však vypráví obě synchronně. V té první se Oliver (Ewan McGregor) vyrovnává se smrtí otce Hala (Christopher Plummer) a nejistě se odhodlává ke vztahu s mlčenlivou francouzskou herečkou. Paralelně se vracíme před Halovo úmrtí. Pětasedmdesátník se právě rozhodl ke comming outu a čerstvé „bytí gayem“ mu dává neobyčejnou životní energii a elán. Do narativu navíc vnikají záběry reprezentující Oliverovy vzpomínky na dětství. Podobně jako v případě snímku Smrt čeká všude, který se stal nejlepším filmem GIFA 2009 a později ovládl na úkor Avatara Oscary, i v případě Začátků může letošní úspěch na poli nezávislého filmu přinést ovoce – další ceny, pozornost médií a snad i opětovné rozhodnutí k distribuci do českých kin. 

Přehled všech vítězů The Gotham Film Independent Awards 2011:

NEJLEPŠÍ FILM

Strom života (rež. Terrence Malick) a Začátky (rež. Mike Mills)

NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM
Better This World (rež. Kelly Duane, Katie Galloway)

NEJLEPŠÍ HERECKÝ SOUBOR
Začátky

HERECKÝ OBJEV
Felicity Jones za Like Crazy

REŽISÉRSKÝ OBJEV
Dee Rees za Pariah

NEJLEPŠÍ FILM BEZ DISTRIBUČNÍ SMLOUVY
Scenes of a Crime (rež. Blue Hadaegh, Grover Babcock)

CENA PUBLIKA
Girlfriend (rež. Justin Lerner)

Vítězné snímky roku 2009 naleznete zde, loňské zde.

Zdroje: indiewire.com, gotham.ifp.org

Články obsahující informace o gotham:

The Gotham Independent Film Awards 2011
29. 11. 2011 – 20.57

Nominace Gotham Independent Film Awards
20. 10. 2011 – 22.39

Aktuálně: Derek Cianfrance a Ryan Gosling budou pokračovat ve spolupráci
6. 12. 2010 – 22.42

National Board of Review vyzdvihuje The Social Network
4. 12. 2010 – 2.10

další články...

V dubnu příštího roku (26.-29.2012) by se v Londýně měl uskutečnit první ročník filmového a hudebního festivalu Sundance London. Během čtyř dnů by se na britské půdě měla odehrát řada hudebních produkcí, přednášek, diskuzí a čtrnáct evropských premiér snímků z lednového Sundance festivalu v Park City. Pro evropského diváka tak velmi pravděpodobně půjde o strategickou akci, která bude ve výrazném předstihu nabízet zhlédnutí horkých titulů z Utahu. Například v rámci českých festivalů je docela běžné, že se zde tyto snímky objeví s ročním zpožděním. To je ovšem často problém i okolních států.

Organizátoři si tuto exkluzivnost akce samozřejmě plně uvědomují, což se také odráží v ceně lístků, které jsou už pro uzavřenou skupinu lidí k dispozici (běžný prodej bude možný až od pondělí 28.listopadu). Akreditace ke vstupu na všech čtrnáct filmů včetně hudebního programu festivalu stojí neuvěřitelných 267 liber, což je téměř osm tisíc korun. Celá třetina z této ceny je pak využita pro chod Sundance Institutu.

Více na: http://www.sundance-london.com/

Zdroj: Indiewire.com

Články obsahující informace o Sundance Festival:

Sundance 2012: Vítězné snímky
29. 1. 2012 – 11.28

Sundance 2012: Program festivalu zveřejněn!
2. 12. 2011 – 2.01

Sundance Institute připravuje festival v Londýně
24. 11. 2011 – 0.56

Nominace The British Independent Film Awards
2. 11. 2011 – 1.59

další články...

Jidan he shitou (Egg and Stone, Čína 2012, rež. Huan Ji, světová premiéra)

Huang Ji natočila svůj celovečerní debut s neherci. Tak jako mnoho dalších Číňanů i čtrnáctiletá hlavní hrdinka žije u příbuzných. Její rodiče  pracují ve velkoměstě, přátel má málo, od lidí se distancuje.

Z daleka widok jest piekny (It Looks Pretty From a Distance, Polsko/USA 2011, rež. Anka Sasnal/Wilhelm Sasnal)

Paweł by chtěl bydlet s přítelkyní, jeho matka mu však brání. Přítelkyně zase žije v trpkém očekávání budoucnosti, kdy otcova skrovná pozůstalost připadne sobeckému bratrovi. Zmítán emocemi se mladý pár snaží vyrovnat se s těžkým životem na polském venkově. Režiséry málomluvného melodramatu jsou proslulí polští výtvarníci.

Guila de Ren (Return to Burma, Barma/Tchaj-wan, rež.Midi Z)

Stejně jako u Jidan he shitou i v Guila de Ren jsou představiteli rolí neherci. Autentický portrét každodenního života v zapadlé asijské zemi ukazuje zdánlivě beznadějnou snahu obyvatel opustit chudobu a utéct do zahraničí.

Sudoeste (Southwest, Brazílie 2011, rež. by Eduardo Nunes)

Eduardo Nunes natočil několik úspěšných krátkých filmů, tři z nich se objevily na minulých ročnících rotterdamského festivalu. Černobílý celovečerní debut se odehrává v ospalé vesničce na brazilském pobřeží. Dívka a žena, obě se jménem Clarice, prožívají svůj celý život v jednom jediném fantaskním až mysteriózním dni.

Mulgogi (A Fish, Jižní Korea 2011, rež. Park Hong-min)

Výroba historicky prvního 3D filmu soutěžícího o Zlatého tygra stála pouhých 100 tisíc euro. Mulgogi ypráví o absurdní cestě profesora vydávajícího se na jih hledat svou ženu. Ta jej opustila, aby se stala šamankou.

Zdroje: screendaily.com, filmfestivalrotterdam.com