Domů » DVD / Blu-ray

DVD Užívej si, co to jde

Pro Woody Allena platí, že co rok, to film. Za posledních deset let však jejich přijetí osciluje někde mezi nadšenou reakcí ze stále nevyschlé tvůrčí mízy a nesouhlasným mručením nad rozporuplností dalších komediálních variací na známé téma. Na mysl se maně vkládá otázka, zda sám sebe nevykrádá už příliš, nebo zda jsou jeho nové parafráze starých témat přínosné alespoň novým generacím diváků.

Původní verze scénáře pro Užívej si, co to jde vznikla už někdy v 70. letech. Můžeme jen hádat, jak by jej asi Allen realizoval ve svém nejlepším tvůrčím období, nicméně jedná se o nový film, který má s estetikou jeho klasických děl společnou jen základní kostru. Hlavní hrdina, Boris Yellnikoff, zapadá do panteonu typických allenovských postav: zahořklý rozvedený misantropický fyzik v důchodu a notorický kverulant, trpící existenciálními úzkostmi a strachem ze smrti. Svoji v jádru citlivou a zranitelnou duši skrývá za cynický negativismus, napadající všechno živé a vnímající, na co ve svém manhattanském biotopu narazí. Sám o sobě tvrdí, že má IQ 200 a jen těsně přišel o Nobelovu cenu. Osud tomu nemůže chtít jinak, než aby se mu do cesty nepřipletla mladá, hezká a naivně prostá dívka Melody (Evan Rachel Wood), jež se mu nejprve nastěhuje do bytu, později i do hlavy (Boris je veskrze racionální bytost, srdce pro něj tudíž není ničím jiným než pumpou). Woody Allen ukazuje bizarní pygmalionovský svazek jako možnou alternativu života dvou lidí ve smyslu kréda „berte cokoliv, co funguje“ („whatever works“), aby jej poté rozbil zesměšňováním skřípajících třecích ploch mezi neurotickými návyky zahořklého Borise a pubertální naivitou Melody. Sám Boris svoje životní krédo propaguje spíše jen slovně a žije v jeho naprostém opaku, neschopen si cokoliv užít. Všechno ještě zdramatizuje vstup Melodyiných jižanských rodičů, které kontrast newyorské bohémské dekadence a jižanské prudérnosti rázem promění z roztomilých buranů na roztomilé nekonformní bouřliváky.

Mohla by to být pěkně rozpustilá a sarkasticky zábavná komedie, kdyby ta rozpustilost nebyla jen zdánlivá a téměř všechno ve filmu ostentativně nepůsobilo jako klišé. Když má být Boris Yellnikoff fyzik, nutně zazní klišé jménem „kvantová mechanika“ spolu s moderním zaklínadlem „strunová teorie“ promíchané špetkou „entropie“ a nutným „Heissenbergovým principem neurčitosti“ (skoro se divím, že v tom smyslu nezazněl žádný otřepaný vtip na téma Schrödingerovy kočičky). Čtyři hesla, které si s fyzikálním bádáním spojí i naprostý „ptačí mozeček“, jak by asi řekl Boris, mají tedy dostatečně vymezit postavu „fyzika“. Když má být děvče naivní a hloupé, musí pocházet z jihu a když mají být její rodiče konzervativní jižani, musí mít ve skrytu duše homosexuální sklony čekající na svůj coming out. Postavy žijí v jednoduchém světě, kde jsou umělci promiskuitní a intelektuálové zakomplexovaní. Chybí tomu ale ostrovtip Allenových starších snímků, které podobná klišé tematizují se zábavnou lehkostí a vytříbenějším intelektuálním humorem. Užívej si, co to jde působí jako jejich lacinější kopie, která má všechny rohy zaoblené. Larry David, jemuž Allen přenechal svoji tradiční hlavní roli, je na rozdíl od Allenova sympaticky křehkého herectví pouze iritující a za každou cenu útočně kousavý. Otázkou ovšem je, jak Borise vnímá americké publikum, pro které je Larry David známý a populární komik.

Není pravda, že se jedná o nejvtipnější Allenův film, jak tvrdí obal DVD od Artcamu (ve spolupráci s Levnými knihami). Není ani pravda, že se film zavděčí jak jeho fanouškům, tak těm, kteří jeho tvorbu příliš neznají, jak tvrdí některé recenze. Vystavění celého filmu na klišé je tak výrazné, že působí záměrně, ale není vůbec jasné pro koho. Vyznavači allenovského intertextuálního vrstevnatého vtipu musí být zklamáni plochostí a neoriginálností, „nové publikum“ neznající jeho starší filmy si zase moc neužije jejich odkazy, bez nichž film stojí jaksi v prázdnotě. Čeká se od cílového diváka znalost předchozí tvorby? Allenovy snímky jsou natolik autoreferenční, že modelový divák nutně musí znát kontext. Z tohoto hlediska film zklamává na obou stranách. Jelikož nechci autorovi podsouvat tvůrčí neschopnost ani přílišnou sebestřednost, pominu možnost, že film natočil Woody Allen především pro sebe jako formu autoterapie prací, jelikož autorovi, který přestal tvořit, hrozí předčasný společenský pohřeb. Nezbývá mi tedy nic jiného, než jej interpretovat jako podvratnou hru.

Boris Yellnikoff je totiž nedůvěryhodný vypravěč, jehož domnělá genialita není doložená ničím jiným, než jeho vlastním tvrzením. Svým chováním ale vykresluje úplně jinou osobnost. Průběžně Borise sledujeme v různých situacích, ve kterých přímočaře agresivními útoky dokazuje, že je chytřejší než ostatní. Celé se to spíš než projevu zahořklého génia podobá projevu nepřátelsky naladěného teenagera, obklopeného nechápavým světem hloupých dospělých. Ostatní postavy jej vnímají jako podivínského důchodce, který sám sobě přeje k narozeninám při mytí rukou a svoji intelektuální převahu dokazuje na malých dětech, které obehrává v šachu. Jeho přátelé z filosofické fakulty jej spíše zdvořile nechávají promlouvat, než že by s ním skutečně diskutovali. Všechno nasvědčuje tomu, že Boris je nešťastné a průměrné asociální individuum a mýtoman trpící psychotickými stavy, které jej postupně dohnaly k pokusu o sebevraždu. Pomocí vymyšlené minulosti kompenzuje chorobný nedostatek sebevědomí a trýznivé pocity méněcennosti. O jeho skutečné minulosti se ovšem nedozvíme vůbec nic. Na trefnou otázku Melodiny matky, zda je Boris skutečně tím, za koho se vydává, se jí a divákovi dostane lakonické odpovědi, že prý býval významným fyzikem, nic určitějšího. Jeho nadhledy nad fikčním světem filmu, ve kterých Boris promlouvá před kamerou přímo na diváka, jež mají zdánlivě dokazovat jeho výjimečnou osobnost, schopnost si na rozdíl od ostatních uvědomovat, že je pouhou postavou filmového světa, lze vykládat stejně dobře jako projevy rozběhnuté schizofrenie s mylnými představami o vlastní důležitosti. Pomiňme to, že tenhle zcizovací efekt patří to klasického repertoáru Allenova filmového jazyka. Forma filmu kopíruje hlavní postavu a Užívej si, co to jde irituje diváka velmi podobným způsobem, jako Boris svoje fikční kolegy. Nešťastný Boris sám sobě a ostatním vnucuje mylnou představu o vlastní hluboké osobnosti skrze vymyšlenou minulost nadějného vědce. Protože forma následuje obsah, film se o sobě snaží vnutit podobnou představu divákovi skrze minulost Allenovy tvorby. Leč stejně jako Boris i film tak činí příliš naivně a jednoduše, než aby tomu bylo možné uvěřit.

Vydání samotné neobsahuje kromě samotného nosiče v tradičním papírovém obalu nic navíc. DVD menu je zcela základní: Dolby Digital 2.0, anglický jazyk s možností českých titulků, žádné bonusy. Zklamaným i natěšeným divákům každopádně můžu doporučit chystanou kolekci edice Respekt dvaceti klasických filmů Woodyho Allena, která má vyjít 7. února (více informací zde).

Bitrate:

Menu:

Screen:

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 21. 1. 2011 ve 22.10 a zařazen do kategorie DVD / Blu-ray ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.