Odebírat RSS
RSS komentářůKatka
24. 2. 2010 # 15.36 # Filmy # 2 komentářů
Pokud sledujete dokument odhalující ze soukromí člověka tolik, jako Katka nelze ho v podstatě hodnotit pouze ze stránky formální, ale musíte se ohlížet i na tu reálnou. Při projekci jsem stále přemýšlela nad hranicí, za níž dokumentarista už nemá právo vkročit (ačkoliv mu to natáčený dovolí), ale nebyla jsem ji schopna přesně určit. Je ale jasné, že dokument Katka na této hranici balancuje.
Katka volně navazuje na předchozí časosběrné dokumenty Heleny Třeštíkové, Marcelu a Reného, vyprávějící příběhy lidí na okraji společnosti a/nebo v těžké situaci. Příběh narkomanky už televizní diváci měli možnost shlédnout v roce 2001 pod názvem V pasti.
Nový celovečerní snímek sice začíná ve stejné době jako ten předchozí, tedy když je Katce devatenáct a vypráví o svých problémech v rodině a s drogami. Minulostí ale projde poměrně rychle a dokument se zaměřuje hlavně na období posledních tří let. Vzhledem k tomu, že Třeštíková Katku sledovala s přestávkou čtrnáct let, můžeme jasně pozorovat její proměnu. Tuto proměnu, stejně jako Katčino chování a osudy, se filmařka snaží nekomentovat a nehodnotit.
Katka je snímek formálně poměrně jednoduchý, vypráví příběh lineárně a režisérka především nechává mluvit a konat Katku, která ji provádí po svém světě a velmi otevřeně vypráví. Dokument ale nepůsobí staticky, tedy jako záběry “mluvících hlav“. Je to hlavně zásluhou hlavní postavy, ale i dramaturgií výběru záběrů a střihem.
Katka v průběhu čtrnácti let mnohokrát na kameru vypráví, jak se její život změnil, protože si našla nového přítele, přítelkyni, pořídila psa a postupem času ani štáb, ani divák, ale ani Katka těmto výpovědím příliš nevěří. Místy agresivní nebo sprosté výstupy narkomanky nebo jejího přítele kamera sleduje co možná nejvíce neutrálně, tak, aby se vyhnula tendenčnosti, a Třeštíková do Katčiných výpovědí zasahuje minimálně. Ve chvíli, kdy hlas Třeštíkové zpoza kamery na těhotnou narkomanku naléhá, se ale přeci jenom vkrádá myšlenka, zda je vůbec správné a etické natáčet lidi na okraji společnosti, zda to není pouhé voyeurství, protože jistá fascinace touto dívkou, později ženou a jejími osudy z filmu proniká. Zčásti za to ale určitě může jakási aura, kterou Katka vyzařuje a jíž se podařilo na filmový pás zachytit. Otázka etiky a správnosti celého natáčení vyvstává ještě několikrát – například když Katčin přítel před kamerou bije neznámou ženu a kameraman pouze natáčí dál.
Režisérka Helena Třeštíková po projekci zmiňovala plán, jež by měl odstartovat v letošním září. Produkční tým společně s Ministerstvem školství by snímek rádi distribuovali v rámci drogové prevence do škol (druhý stupeň ZŠ a střední školy). Film ale rozhodně není jen další z řady děl o drogové závislých (například knihy My děti ze stanice zoo nebo Memento), které mají za úkol mladistvé od drog odradit, ale především velmi osobní a intimní výpověď o jednom nepovedeném životě.
Katka, režie: Helena Třeštíková, ČR, 96 minut, premiéra 25.2.2010
Články obsahující informace o Katka:
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
Dokument Heleny Třeštíkové opravdu balancuje na hranici etiky, ale protože Katku znám, vím, že je to způsobené zvláštní povahou, rezignující a zároveň více než sebevědomou, bez níž by dokument tak intenzivně nepůsobil. Přijde mi neuvěřitelné, kam až její život zašel a na rozdíl od mnoha lidí (a možná i autorky příspěvku) si myslím, že je její příběh možná zjednodušující, ale výstižnou metaforou na osud celé řady celoživotních feťáků.
[...] v soutěži dokumentárních filmů má Česká republika zástupce. Katka (recenze zde) Heleny Třeštíkové stylem práce navazuje na její předchozí časosběrné dokumenty. Ve dvou [...]