Domů » Filmy

Food, Inc.

V současné době lze sledovat velký zájem amerického publika i kritiky o jednu z mladších větví tamější dokumentární tvorby, který nyní potvrdilo i pro mě dosti překvapivé ocenění Kennerova snímku na Gotham Independent Film Awards, k němuž tato recenze slouží i jako nesouhlasný komentář. Už samotná účast filmu na tomto podniku má totiž trochu paradoxní přídech. Neboť dá se dokument automaticky řadit do „indie“ kategorie, i když se svým obsahem opírá o principy jednostranné investigativní reportáže, která cílí na skryté pozadí veřejných zájmů z jediné pozice, za níž se dá dosadit takřka jakýkoliv divák? Filmy tohoto typu nakládají s problémem, u kterého se počítá s tím, že se může týkat většiny obyvatelstva, a tomu je přizpůsobena i forma, jež bere v potaz zájem vícera diváckých skupin. Nelze si představit populárněji laděné zaměření v této filmové odnoži. Skutečnost, že jsou těmito skupinami díla přijímána, vypovídá i o tom, jak si cílení diváci stále více přivlastňují vítaný pocit nejistoty až skrytého ohrožení, které z nich až činí přímé účastníky ve své podstatě až fikčně konstruované situace opomíjející během pečlivé výstavby možné protikladné argumenty. Tato akceptace přidělené role probíhá i přes skutečnost, že obecně podávaný obraz občana této „země hrdosti“ zde klesá až na pouhou typizaci, která jej degraduje na bezbrannou oběť, zmítanou mezi kolesy systému. Drcenou součástmi stroje tak dobře sestaveného, až začíná kdesi uvnitř vyjadřovat náznaky svéhlavosti. Dokumenty „mooreovského“ proudu se snaží právě cílit na útroby této záměrně odlidštěné, až zlověstně abstraktní složky společnosti a často je i stavět do kontrastu s konkrétními lidmi z masa a kostí, na jejichž problému se pokoušejí postavit zobecňující pohled na zvolenou tématiku. Na tomto postupu je zajímavé, jak je americká společnost zjednodušeně rozdělena do dvou částí. Na první je určité pouze její zhoubně autoritativní působení na jedince v pasivní pozici, kteří tvoří druhou skupinu. Ještě zajímavější je však pohled z druhé strany na samotného diváka, od kterého je očekáváno, že se s touto pozicí ztotožní. A toto očekávání je vděčně přijímáno, divákovo podceňování se stává sebepodceňováním. Je jen „loutkou“ ve spárech „neosobních“, která se z tohoto důvodu ráda zúčastní zábavné či napínavé hry s fakty. Ovšem jednostranné pohrávání se skutečností má tendenci předem stanovená herní pravidla proti zájmu tvůrců odkrývat. Avšak chybí-li v tomto případě schopnost dostatečného odstupu (promlouvá-li především síla faktů, které se diváka přímo dotýkají), adresát se obtížněji dokáže osvobodit ze závislosti na rétorické rovině díla. Za pravidly musí opět stát určitá autorita, která i v případě díla zneužívá jejich skryté povahy ke své argumentaci či závěrečnému poselství. Snímek tímto způsobem paradoxně získává obdobnou podstatu jako jím kritizované praktiky, přenesenou ovšem z občanů na diváky, podstatu nezaloženou na faktech, ale na nakládání s nimi.

Největším ideologickým problémem Food inc. je způsob, jakým se staví ke konkrétním případům, které mají výraznou tendenci vztahovat se na obecný obraz společnosti. Případ rodiny, jež je nucena stravovat se ve fast foodech či hazardovat se zdravím levnými vysoce kalorickými potravinami a ocitající se tak v bludném kruhu uzavřeném diabetickým onemocněním otce je uzavřen strohými statistikami nárůstu tohoto onemocnění v USA a zvláště u etnických minorit. Nikterak nejsou zohledňovány nabízející se sporné otázky, které se rovněž velmi blízce dotýkají americké společnosti, ale v tomto typu snímku se z nich stávají jen zmínky či záblesky, které divák neznající hlubší podstatu pravidel hned spolehlivě zají další vydatnou porcí šokujících faktů. Jak v tomto, tak v předchozím případě matky, jejíž syn zemřel po konzumaci hamburgeru na bakteriální onemocnění, se nabízí palčivé téma zodpovědnosti, která je v obou těchto příkladech ukládána na bedra systému. Snad proto se zde tak alarmující skutečnost, že mrtvé dítě bylo již ve dvou letech zaběhnutým konzumentem hamburgerů a rodiče, jejichž dětem hrozí vážná choroba, nechávají naprosto pasivně otevřené dveře ještě horším problémům, považuje za něco zcela samozřejmého, nad čímž by snad ani tvůrce nenapadlo pozastavit se. A rovněž by jim tento nejednoznačný ponor do problematiky velmi zkomplikoval cestu k jasně vytyčenému cíli i k samotnému divákovi. Nabízí se totiž otázka, zda se toto nakládání s odklizeným svědomím právě nedotýká jádra toho, proč se těší ve své zemi obdobné snímky takové popularitě. Jakou jinou přednost lze najít na odosobněném systému, než vytoužené odkladiště jakékoliv zodpovědnosti, na které se lze vždy odvolat.

Snímek si skutečně zakládá na značném zjednodušení, odmítá do tématiky zabíhat hlouběji a opustit tak dogmatičnost pevného a neotřesitelného názoru. Už samotná struktura filmu, rozděleného do několika kapitol, které jsou spojeny spíše volně a na obecnou problematiku nahlížejí jen z několika úhlů pohledu, po celý čas jen nastoluje stále nová témata, ale nesnaží se u nich setrvávat. Divák má pouze listovat pestrým katalogem a letmo prohlížet sice kvalitně vyhotovené obrázky, které však nijak nezakrývají ryze informační, daný charakter. Obrázky bez života, bez konfrontace, která je s investigativním žánrem bytostně spjata, pouze staticky a funkčně zabrané z jediné pozice. Je sice možné si z těchto nahodilých vzorků vytvořit jistý obraz problematiky, ale stále na nás doléhá jeho obecná podstata, plynoucí obzvláště z toho, že mezi jednotlivými úhly pohledu schází nějaké spojení, nezaložené pouze na volné asociaci.  Zvolený přístup jen odhaluje šířku tématu, z toho důvodu je snaha poukázat na komplexní ráz problému zcela ospravedlnitelná, kdyby ovšem nebyly všechny kapitoly násilně zastřešeny apelativním a zcela konkrétním závěrem, který se ocitá v rozporu s celým dosavadním pojetím. Titulky diváka přímo nabádají k podpoře biopotravin, avšak toto řešení, nabízené jako jediné možné, opět dává najevo zjednodušený a jednorozměrný nádech. Příliš jasné rozuzlení nebere v úvahu své uplatnění ve všech nadhozených tématech, například u rodiny ve finanční tísni v něm nelze nalézt možnou cestu k rozlomení omezujícího kruhu. Rovněž schází reflektování možných důsledků, které nepřipouštějí možnost, že si systém toto potravinářské odvětví opět přivlastní, což by nebylo ničím jiným než opakováním kritizovaného, leč v nastolených podmínkách přirozeného vývoje.

Ze závěru vyvstávají jen další otázky, které zpochybňují celé poselství filmu a staví jeho zvolenou koncepci na hlavu. Kdyby byla „reklama“ na produkci z biofarem vynechána, jevil by se přístup filmu jako ospravedlnitelný, vybírající jen určité části z obrovského celku. Zbýval by rovněž povolený prostor na přemýšlení z řady hledisek. Výsledná podoba snímku je však jasným dokladem toho, že i když se na něm dají najít jen dva významnější nedostatky (nemístné zobecnění některých osudů a naopak příliš konkretizující závěr jako nepopíratelný argument), celek náhle přestává fungovat a ztrácí svůj smysl. Jestliže film brojí za demokratický přístup vlády a koncernů k občanovi, proč podobně nepřistupuje k divákovi? Jeho svoboda nechat rozběhnout své myšlenky zde naráží na neproniknutelné hranice stanovené diktátem. Řešení snímku tak paradoxně svým způsobem uzavírá cesty, které vedou stále vpřed a nevrací chodce do jeho východiska. Nezbývá nic jiného, než se přes tuto potíž přenést a zabývat se jen přímou řečí zřetelně nepochybných faktů a statistik, ze kterých občas může až zamrazit, ty však jsou jen nutným základem dokumentárního díla tohoto typu. Není i v tomto nakonec vidět hrubé narušení významu slova „nezávislý“, jak ve vztahu k cílovému publiku, tak především ve vyznění rétoriky díla, která se stává dokonale průhlednou po zjištění, že je film sponzorován i jistým restauračním řetězcem zaměřeným překvapivě na nic jiného než podporu organických potravin.

FoodInc., USA, 2008, 94 min

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 2. 12. 2009 ve 17.56 a zařazen do kategorie Filmy ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.