Odebírat RSS
RSS komentářůAmerican Honey: Kup si svou budoucnost
10. 7. 2016 # 14.51 # Filmy, Recenze # Bez komentáře
Stejně jako jiní tvůrci sociálně realistických dramat, také britská režisérka Andrea Arnold dokáže hrdiny svých filmů z velké části charakterizovat prostřednictvím prostředí, ve kterém se pohybují. Osmnáctiletou hrdinku road-movie American Honey (2016) poprvé vidíme v kontejneru plném odpadků, mezi nimiž za asistence svých dvou mladších sourozenců hledá jídlo, jež ještě není v pokročilém stádiu rozkladu. Zvolené místo slouží jako výstižná metafora životní situace, ve které se mladá příslušnice třídy opovržlivě označované jako „white trash“ ocitla. Její existence je závislá na tom, co druzí nechtějí. Kromě jídla jde také o jejího bratra a sestru, na něž musí dohlížet namísto lhostejné matky a násilnického otce.
Náhradu za svou nefunkční rodinu nachází Star (debutující Sasha Lane), pojmenovaná mimochodem po Hvězdě smrti z Hvězdných válek (u nichž kulturní rozhled postav, zdá se, začíná i končí), ve skupině vrstevníků, kteří křižují Spojenými státy, aby důvěřivým lidem prodávali předplatné časopisů. Bezprizorné teenagery doprovází starší a zkušenější Jake (Shia LaBeouf), který se pro Star stává zosobněním svobody a naplněného amerického snu. Hrdinka proto po krátkém váhání přenechává oba sourozence matce a vydává se na cestu. Důležitý pro ni není směr ani cíl, ale samotná skutečnost, že opouští dosavadní život, za kterým se vyjma jednoho telefonátu již neohlédne.
Se stejnou spontánností, s jakou se Star vydává prozkoumat nepoznané kouty amerického středozápadu, Andrea Arnoldová svou originální variaci na americké eposy natáčela. Poté, co sama strávila dva roky cestováním po USA (společnost jí dělali právě mladí prodejci časopisů) a šťastnou náhodou našla ideální představitelku hlavní role, rozhodla se po trojici bytostně britských snímků (Red Road /2006/, Fish Tank /2009/, Bouřlivé výšiny /2011/) učinit druhou hvězdou svého nového filmu právě Ameriku. Cestu dopředu neplánovala, situace vymýšlela podle nálady herců a míst. Přesto je American Honey filmem sice stejně jako jeho aktéři nezacíleným a dějově pro někoho až příliš vyprázdněným, ale tematicky i vizuálně semknutým.
Svou ženskou hrdinkou, inspirací skutečnými událostmi, feministickým podtextem a rozvolněným vyprávěním s řadou nečekaných odboček a neplánovaných zastávek připomíná film nezávislou americkou road movie Wanda (1970). První a jediný film režisérky Barbary Lodenové vznikal podobnou improvizací jako American Honey. V obou filmech sledujeme ženu marně se snažící o dosažení amerického snu po boku nespolehlivého muže, jejímž jediným kapitálem je její tělo. V obou filmech zároveň ještě méně než v „mužských“ road movies záleží na tom, zda postavy někam dojedou. Wanda i Star jsou neustále v pohybu, aniž by se skutečně někam dostaly. Během svého putování ovšem postupně nacházejí alespoň vnitřní svobodu. Sebepoznávací cestu hlavní hrdinky sice sledovaly i předchozí filmy Arnoldové, ale tentokrát je poprvé vepsaná přímo do nekonvenční struktury filmu a projevuje se jak volbou prostředí, tak muzikálovou segmentací vyprávění pomocí delších hudebních předělů, kdy si společně s protagonistkou užíváme přítomný okamžik a nepřemýšlíme nad tím, jak bude film (a cesta) pokračovat.
Najít si smečku
Zatímco vnitřní osvobození Star probíhá pod povrchem, výraznou proměnou prochází americká krajina, kterou protagonistka se svými kumpány projíždí a ve které kamera Robbieho Ryana přes všudypřítomnou bídu nachází i neobyčejnou krásu. Z drsné, v nepříjemných detailech snímané reality života těch, kteří nemají co ztratit, jsme stejně jako Star opakovaně vytrháváni poetickými záběry zapadajícího slunce nebo ze země šlehajícího ohně na ropném poli. V nejsilnějších momentech filmu se Arnoldové daří ponižující a povznášející postihnout najednou – například když si Star v autě jednoho z těžařů uvědomuje, kam až je pro peníze ochotna zajít.
Star ovšem na rozdíl od mnoha jiných filmových tulaček není bezbrannou kořistí mužů, která by se neustále nacházela v ohrožení. Rychle si osvojuje pravidla tržního kapitalismu a začíná sebevědomě nabízet to, co má, aby získala to, po čem touží. Samozřejmost, s jakou opakovaně nastupuje do aut cizích mužů, přesto vyvolává nervozitu a otázku, kdy na svou důvěřivost doplatí. Ačkoliv se několikrát zdá, že neblahá divácká očekávání budou konečně naplněna, Arnoldová nás nakonec vždy překvapí změnou směru nebo tónu vyprávění.
Přestože si širé americké pláně, kterými hrdinové projíždějí, říkají o širokoúhlý obraz, Arnoldová zůstala věrna zúženému akademickému formátu. Většině záběrů díky tomu dominuje samotná Sasha Lane, jež zároveň určuje, koho a co uvidíme. Spárování energické hrdinky s pohybem kamery filmu dodává bezprostřednost a živelnost, jež ještě sílí během autentických erotických scén a dalších momentů, kdy se Star, jako ostatní příslušníci „smečky“, nechává vést svými pudy. Animální rituály ke stmelení komunity, hrdinčina fascinace živou přírodou (zejména hmyzem) a dialogy o osamělých vlcích pomáhají s vykreslením postav jako přírodních bytostí, které žijí nezávisle na požadavcích moderní civilizace.
Přes svou živost a živočišnost je American Honey zároveň nemilosrdným portrétem země, ve které lze všechno proměnit ve směnný prostředek a v níž svého snu dosáhnete jedině tehdy, dokážete-li prodat sami sebe. V přímočarosti, s jakou sděluje některé z těchto postřehů, tkví hlavní slabina filmu. Určité dialogy o snech a plánech na budoucnost i volba některých písní (Springsteenova Dream Baby Dream) jsou v rozporu s maximální přirozeností herců a naturalistickým vizuálním stylem rušivě doslovné a podsouvají divákům až pod nos sdělení, které se filmu daří sdělovat i mimoděk. Záblesky falše se ale ztrácejí v přívalu situací opravdových a upřímných, jež navozují pocit nespoutanosti a připomínají nám, v čem tkví podstata road movie a proč se tak rádi vydáváme na cesty.
Martin Šrajer
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
