Domů » Filmy, Recenze

Ex machina: Žena ze stroje

Režijní debut Alexe Garlanda využívá klasický námět starý skoro jako sci-fi samo – zrod umělé inteligence, jenž smazává vytyčené linie mezi člověkem a strojem. Předmětem sporu se stává robotická bytost jménem Ava (Alicia Vikander), která musí během týdne prokázat namátkou vybranému Calebovi (Domhnall Gleeson) i svému stvořiteli Nathanovi (Oscar Isaac), že je schopná nejen simulovat, ale i plně si osvojit lidské myšlení. Podobně jako průsvitné tělo androida odhaluje svojí mechanickou podstatu, ani film samotný zdánlivě neskrývá motivy typické pro psychologické sci-fi. Při bližším zkoumání se však oba předpoklady značně komplikují.

Ex_machina v mnohém připomíná mind-game thrillery s tím rozdílem, že si vysloveně nepohrává s nelineárním skládáním příběhu, nespolehlivým vypravěčem nebo extrémními dějovými zvraty, ale neustále vzbuzuje (a zároveň zklamává) žánrová očekávání. Většina scén vyvolává matný pocit viděného, naznačené vyústění je ovšem vzápětí zazděno a děj se ubírá vedlejší cestou. Rozjitřená nedůvěra vůči filmu i vratkému ústřednímu trojúhelníku tak prakticky znemožňuje předem usuzovat vývoj postav či scén až do závěrečného konfliktu. Pro plný pocit “hry” na krysu v bludišti z hlediska žánru, ale též rozklíčování citací a motivací protagonistů, je ideální vědět co nejméně.

Sci-fi s rozpočtem “pouhých” jedenáct milionů eur se uzavírá do podzemního výzkumného i obytného komplexu a soustředí se primárně na interakce třech hlavních postav – zdaleka však nejde o filozofické debaty u jednoho stolu. Členitý dům s hi-tech interiérem ze skla a kovu nabízí dostatečný prostor i oporu pro vyznění scén, naopak ojedinělý přesun do přírody působí spíš rušivě. Dialogy se vedou téměř bez výjimek mezi dvojicemi, přičemž třetí strana má větší či menší možnost vzdáleného pozorování. Přiznaný voyeurismus a snímání záběrů přes skleněné bariéry, zrcadla a zastřené obrysy postav proti měkkému světlu jen umocňují stínovou hru jednotlivých protagonistů, ale nevyjevují jejich skutečný odraz. Smyslem rozhovorů není dobrat se traumat z dětství, odpovědnosti stvořitele za svůj výtvor nebo možnosti romantického vztahu člověka s technologií, ale skrze nastolená témata odhadnout skryté motivace a vybrat si v manipulačním souboji stranu. Orientace v mocenské triádě je ovšem ztížená častým střídáním hledisek, jež popírají předchozí důvěryhodnost postav a spolu s ní mizí i možnost očekávaného psychologického ponoru.

Bloudění postavami a unikání žánru

Úvodním průvodcem děje je logicky ustanoven mladý programátor Caleb, jenž do komplexu přichází jako poslední a postupně mu dochází rozložení sil i jeho vlastní role. Původní plán týdenních prázdnin ve vile geniálního vývojáře vezme za své hned při neformálním seznámením s rezidentem s vizáží divouse, kdy je okolnostmi přepadený host velice jednoduše dotlačen k účasti na tajném projektu. Vedle umírněného Caleba působí dvojtvářný Nathan jako zjevení – IT specializace a dobrovolná izolace mu oproti zažitým klišé nikterak neubírá na extrovertnosti či impozantní muskulatuře, nabídnuté přátelství zastiňuje jeho fyzická i psychická převaha a přes deklarované splynutí s přírodou a očistu těla se v noci pravidelně zpíjí do bezvědomí. Ani v rozhovorech o stvoření světa či atomové bomby není zcela jasné, zda machistické postoje a nabubřelé přirovnávání k Bohu myslí natolik ironicky, aby se s nimi neztotožňoval. Hledání (a nenalézání) jeho skutečné tváře v kontrastních projevech střídají sezení s robotickou dívkou, která zdaleka nepůsobí tak průhledně a křehce, jak by chtěla.

První den s Avou probíhá v rámci klasického oťukávání, doprovázené v jinak ambientním soundtracku výrazným motivem zvonkohry. Caleb po přivyknutí na poloodhalený hardware doprovázený tichými ozvuky obvodů uvnitř prozkoumává terén se základními poučkami o umělé inteligenci: vědomí vlastní identity nebo schopnost interakce a jazyka. Zároveň nelze ignorovat jeho zjevnou náklonnost ani detaily naznačující rozestavění následné hry. Skleněná bariéra je narušená výraznou prasklinou a těžko říct z které strany, prostor pokrývají kamery, ale nechybí ‘náhodné’ výpadky proudu a Nathanovu zeď pokrývají stovky poznámek z neznámých sezení. Každé další ze sedmi setkání odhaluje nový rozměr Aviny osobnosti, aniž by bylo jasné, zda jde o Nathanův přednastavený program, vědomé rozvíjení androida či sehranou manipulaci. Její rozsah se pohybuje od manic pixie dream girl přes traumatizovanou ženu v nesnázích až po femme fatale, jež si plně uvědomuje sílu své neverbální komunikace. Protože šíře AI přesahuje učebnicové příklady, rozhodne se Caleb vyřadit racionální analýzy a spoléhá na intuici.

K podobnému obratu je nucen i divák – Ex_machina totiž neodhaluje hloubku ani prokreslení vnitřních stavů postav pro psychologický žánr typických, naopak nechává trojici vytvářet a strhávat nové masky každý akt/den. Zcela to neplatí pro Caleba, který se od počátku jeví jako kromobyčejný kluk z davu, charakteristický hlavně “morálním kompasem” a nejistotou v konfrontaci s opačným pohlavím. Vytrvalá neproniknutelnost Avy i Nathana a průběžné rozkrývání dalších manipulačních strategií vybízí k hledání zcela základních pohnutek, od nichž lze chování postav odvodit – širší pochopení nabízí film až v posledním dni, jinak jsou interpretace otevřené. Vyřazení vědomých procesů k bezděčnosti demonstrované Nathanem na Pollockově obrazu se tak promítne nejen do Caleba, ale přeneseně vytvoří i diváckou pozici. Před(po)kládaný psychologický film s rozpravami o složitosti lidského vědomí ve výsledku poněkud ironicky staví na ději vedeném pudy a primárními strachy, pro jejichž rozklíčování nabízí v průběhu vyprávění jen velmi volné indicie.

Gotický techno-horor

V Avině postavě se sbíhá hned několik paranoidních představ, jež se ve druhé polovině filmu překlápí do otevřenějších hororových tropů a posunují žánr. Prvním je úzkost ohledně nových technologií, druhým její unikavá nad- a mimolidská povaha, kontrastovaná na mužské dvojici. Technofobie se překvapivě promítá do postavy Nathana – ač (a možná právě proto) sám zneužívá osobní data z internetové komunikace, zabarikáduje se v soběstačném horském sídle s uzavřeným okruhem, kde je každý vstup podmíněn identifikační kartou. Arogance, patrná už od úvodních scén, mu však znemožňuje přiznat si možná rizika u AI, neboť jde o jím vytvořenou (a tedy jemu podřízenou) formu vědomí. Caleb naopak při střetu s duplikovaným a snadno přenositelným lidským vědomím prožívá krizi vlastní identity, kdy nedokáže říct, jestli mu pod kůží vedou tepny nebo dráty, dokud se nepřesvědčí žiletkou. Podobně jednoduchý řez u Avy provést nelze.

Problém identity totiž vyvstává nejen v klasické rovině organicko-robotické, ale také v konstrukci genderu. Ex_machina bývá často přirovnávaná k novodobému příběhu o Frankensteinově monstru, což se protíná v postavě geniálního vědce bez jasných morálních hranic, ale ne v umělé bytosti. Přestože Nathan s Viktorem sdílí ambice objevu, jež změní chod dějin, jeho výtvor neaspiruje na dokonalejšího lidského jedince, ale na vyspělou, a přesto člověkem stále kontrolovanou formu vědomí. Při debatě s Calebem o sexualitě jako základnímu impulzu k interakci vzápětí stočí téma na Avinu „fuckability“, a jasně tak ukáže na svojí nadřazenou pozici vůči stroji/ženě, jež jsou pro něj zástupné. Proměnlivý vztah Caleba a Avy je v přímém kontrastu s Nathanovým chováním k asistence Kjóko (Sonoya Mizuno), která je z hlavního trojúhelníku vynechána, protože prakticky splývá s designově zařízeným interiérem a aktivněji se projevuje jen v Nathanově společnosti (viz už teď legendární taneční synchronizace). Navíc po proniknutí za zakázané dveře připomíná výzkumné středisko spíš než laboratoř dr. Frankensteina mnohem více Modrovousův zámek.

Přestože je Ava od počátku vnímána optikou hrozby s velmi nejasnou povahou (v extrému někde mezi humanizovanou verzí SHODAN a Siri), přebírá její postava většinu sympatií a nakonec i ústřední roli. Podobně jako v nedávném minimalistickém hororu Under the Skin (2013, Jonathan Glazer), kde se spojuje ženské tělo s cizorodým prvkem – v prvním případě s mimozemskou entitou, v Ex_machině s umělou inteligencí. Dané spojení často generuje monstrum ohrožující protagonisty, v obou zmíněných filmech jsou naopak role nevyhraněné a v náhledu na gender kladné. Spletité, bez širšího kontextu až bezcitné vystupování androida je zastíněno snadno pochopitelnou přímočarostí jejího cíle a empatickým náhledem filmu. A přestože Avino chování není ani zdaleka ospravedlnitelné její výchozí situací, pro někoho se stává až „fucking unreal“, vychází na konci jako méně děsivá než umlčená a zcela podřízená konstrukce ženy zosobněná Kjóko.

Ex_machina se orientuje primárně na povrch, ale vyhýbá se povrchnímu. Právě disproporce mezi vnějším a vnitřním, vznosnými citacemi a jejich uchopením či zvýrazněná tělesnost, jež slouží jen jako vábnička, vede soustředění pod explicitně viděné, ale na druhou stranu nenabízí detailní ponor do postav. Závěrečné rozvinutí hororové linie se po žánrové nejistotě jeví jako jediný záchytný bod, ale beze zbytku nepopírá prvotní uvedení do psychologického sci-fi, jen ho posouvá do nezvyklých pozic. Krom toho nahození filozofických otázek a následná odmlka neznamená, že film téma opustil, jen ho nechává volně rezonovat. Klamání tělem, nejisté usazení mezi mezi žánry a otevřenost významů, kdy ani závěrečná katarze neposkytuje uspokojivou odpověď na výsledek testu, vyžaduje stejnou otevřenost i od publika, jinak se film stává frustrujícím až banálním.

Anna Krejčířová

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 20. 5. 2015 ve 12.00 a zařazen do kategorie Filmy, Recenze ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.