Domů » Filmy, Recenze

Je muž, který je vysoký, šťastný?: Gondryho filozofické omalovánky

Francouzský režisér Michel Gondry, jehož snímky často vynikají obrazovou i narativní hravostí, se rozhodl, že ve volných chvílích mezi natáčením svých hraných projektů vytvoří portrét jednoho z nejvlivnějších světových intelektuálů — lingvisty, filozofa a levicově orientovaného politického aktivisty Noama Chomského. Jak ve svém snímku režisér vypovídá, značný záběr Chomského zájmů jej téměř stoprocentně zaneprázdňuje, přičemž film nepatří zrovna mezi učencovo favorizované médium. Z celého filmu tak vyzařuje Gondryho devótnost, ostych a snaha vyjít intelektuálnímu velikánovi maximálně vstříc.

Vítězství formy nad obsahem

Filmový titul Je muž, který je vysoký, šťastný? odkazuje na Chomského lingvistický problém, jak jej popsal ve své práci Syntactic Structures z roku 1957. Jde o to, jak jsme schopni správně převést komplexní věty, jako je: „Muž, který je vysoký, je šťastný.“,  do tázací formy, což je dle Chomského záležitostí instinktivně vštípené gramatiky, díky níž jsou i malé děti schopny správně utvářet věty, aniž by se nechaly zmást nabízejícími se logickými možnostmi. Již svým názvem tedy snímek naznačuje, že se rozhodně nejedná o klasický filmový portrét ve formě nasnímaného rozhovoru. Gondry se rozhodl Chomského životopisné vyprávění i myšlenkové koncepty maximálně oživit. Celý film je tudíž jeden velký proud nápaditých režisérových animací v záměrně naivistickém stylu se značně surreálným výrazem. Chomského promluva je pak pro zvýšení dokumentárního efektu vždy doprovázena imitovaným zvukem běžící kamery. Divák je skrze vizuální konkretizaci diskutovaných myšlenek zaplavován tolika vjemy, že se na konci filmu ocitá ve stavu jakési euforie z intelektuální a vizuální přeplněnosti. Lze říci, že v tom leží zároveň síla i slabina Gondryho filmu. Bohaté vizuální asociace jsou natolik spjaté s tím, co je řečeno, že lehce vyvolávají dojem zahlcení myšlenkovými koncepty, které přitom intelektuálně nijak zvlášť náročné nejsou. Formálně jde o velmi zajímavý a podnětný autorský přístup, jenž v dokumentárním žánru působí dosti neotřele; na druhou stranu se tím takříkajíc dělá z komára velbloud, neboť obsahově nejde o nic jiného než o průměrný intimní portrét s povrchním plachtěním po moři základních pojmů a konceptů Chomského myšlení.

Podobně jako kupříkladu Robert Sedláček ve svém dokumentu Václav Bělohradský: Nikdo neposlouchá (2004), i Michel Gondry se nebojí jít se svou kůží na trh a ve snímku záměrně ponechává i momenty, kdy svému respondentovi tak úplně nerozumí či kdy se jiným způsobem projevuje jeho komunikační bezradnost. Gondry však takové situace pojímá s nonšalantním sebeparodováním, díky čemuž působí jako autobiograficky inscenovaná postava, za níž se může ukrýt. Zdánlivé autorovo obnažování je tedy spíše jinou maskou.

Legrace místo provokace

Portrét Noama Chomského jistě ocení všichni, kdo jsou mu nakloněni, i ti, kdo jej chtějí z nějakého důvodu lépe poznat. Myslitel popisuje formativní momenty ze svého života, k tématu přichází jeho vztah k vědě, náboženství, smrti. Gondry se bohužel – těžko říci, zda kvůli obavám z kontroverzního vyznění či pro svůj osobní nezájem – Chomského vůbec neptá na politické názory. Politika přitom tvoří v učencově životě eminentní oblast zájmu, přičemž jeho anarchistické a levicové postoje jsou vnímány značně kontroverzně: jednou z nejnovějších evidencí bylo nedávné vystoupení na univerzitě Palackého v Olomouci, po němž dštili novináři na Chomského oheň a síru především kvůli jeho výroku na adresu českého disentu. Světoznámý myslitel však není vnímán jako kontroverzní osobnost jen coby „intelektuál ve veřejném prostoru“, nýbrž také díky své práci na poli generativní lingvistiky. Kupříkladu jeho generativní fonologie zabývající se hláskovou strukturou angličtiny, kterou zpracoval spolu s Morrisem Hallem má ve vědě sice řadu zastánců, ale i šiky odpůrců. Otázkou tedy je, proč portrét mnohostranně kontroverzní osobnosti takto uhlazovat, cenzurovat a zbavovat všeho provokativního?

Osel jako proměnná

Rozhovor se mimo životopisné téma zlehka otáčí kolem lingvistických témat, problematiky kognitivních věd a historického utváření racionalismu. Patrně nejzajímavější část se týká toho, jakým způsobem si tvoříme koncepty věcí. Jak se vyznáme ve změti smyslových vjemů, jimiž náš mozek okolí neustále bombarduje? Jak jsme schopni rozlišovat mezi předměty, vnímat jejich hranice a jejich časovou následnost? Chomsky utváření identity v lidské mysli poměrně zábavně vysvětluje pomocí pohádky o oslovi, který se proměnil v kámen, byl svými rodiči nepoznán, načež se zase transformoval zpět do své pravé oslí podstaty. Osel pro posluchače či diváky příběhu nepřestane být tvrdohlavým lichokopytníkem, i když se promění v minerál, jelikož o jeho proměně víme. Rozeznatelná a tedy pravá podstata věcí je pro nás v jejich kontinuitě, která překonává nahodilost. Chomsky se tím dotýká základů platónského idealismu: ideál, který je pravou podstatou, se nedokonale ukazuje v určité nahodilé a proměnlivé fyzické podobě. Na tomto základě pak Chomsky spekuluje, zda by mimozemská inteligence mohla identitu vnímat odlišně: například by mohla potomka a jeho zploditele vnímat coby jednu osobu proměněnou skrze genetickou kontinuitu — jen trochu jiný případ osla proměněného v kámen. Vnímání smrti či obecně zániku oproti jen relativní proměně v kontinuálním trvání je tudíž závislé na faktorech plynoucích z našeho specifického stavu (vnímání, myšlení, pohybu, fyzické podoby) a rozhodně není něčím absolutním.

Iracionálně příjemné dobro

Tázání se po tom, kým jsme, pak samozřejmě vede k tématu víry a smyslu bytí. Podmiňující smrt jako naše konečnost je ve filmu opakovaně evokovaná: Gondry se Chomského nejen vyptává na smrt jeho ženy, ale v průběžných reflexivních komentářích ohledně procesu tvorby svého dokumentu zdůrazňuje, že musí film rychle dokončit, jelikož čas kvapí a on by rád stihl ukázat svému postaršímu hrdinovi film hotový. Myslitel Chomsky jakožto bytostný skeptik a osvícenský racionalista na otázku víry odpovídá popřením existence Boha i „vyššího smyslu“ lidského života. Na druhou stranu označuje náboženství či astrologii coby tradiční systémy předvědeckého chápání vztahů, které mnoha lidem zprostředkovávají utěšující životní základ, a jako takové je neodsuzuje. Opět je škoda, že Gondry toto napínavé téma neprobral více do hloubky. Chomsky se totiž posléze vyznává ze svého humanismu, v jehož smyslu cestuje napříč světem a snaží se pomáhat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jelikož ho to naplňuje pocitem významuplné činnosti. Nabízela by se tedy diskuze nad tím, jaký motor jej pohání, jestliže si uvědomuje pošetilost veškerého bytí. Pokud jde o jeho příjemný mentální stav při konání dobra, který je samosebou sociokulturně podmíněný a ukovaný výchovou, pak by byla zajímavá odpověď, jak se podle něj takový fenomén liší od iracionální víry v přesahující smysl. Případně zda není ve věci skeptického vědce snažit se tento naučený, a tudíž falešný altruismus potírat, alespoň tedy u něj samotného. Jako výchozí bod by k tomu mohl sloužit Chomského výrok z jiného rozhovoru: „Jsem dítě osvícenství. Myslím, že iracionální víra je nebezpečný fenomén, a snažím se jí proto vědomě vyhýbat.“(1) Gondry však téma rychle uzavře konejšivými slovy, jimiž vyjadřuje neproblematické pochopení, že myslitel chce pomáhat a naopak nechce nikomu ublížit.

Pokud se Gondry snažil vytvořit živoucí portrét velkého vědce a vzdělance, pak se zdá, že selhal. Výsledkem je ostýchavý pokus o nekritický piedestal, který výtvarnou hravostí a sebereflexivitou tvůrce zastírá nedostatek intelektuální provokativnosti a hloubky ponoru. Je škoda, že originalita v zachycení Noama Chomského nejspíše zůstává především u režisérovy podmanivé animace, která je však sama o sobě skvělá. Pakliže tedy má smysl film zhlédnout, tak spíše kvůli Gondryho ztvárnění. Leda byste o Chomském slyšeli poprvé v životě — pak by pro vás byl film nejspíše přínosný z obou hledisek.

—————————————————

1. http://www.chomsky.info/interviews/1990—-.htm

Marek Jančík

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 30. 8. 2014 ve 8.38 a zařazen do kategorie Filmy, Recenze ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.