Domů » Festivaly, Filmy, Recenze

Vary 2013: Martha Marcy May Marlene, Zlatá klec

Martha Marcy May Marlene – Sean Durkin

Sean Durkin, další z tria režisérů Borderline Films, potvrzuje pověst obrovských talentů nezávislé americké scény, která toto uskupení provází. Jeho celovečerní debut Martha Marcy May Marlene (2011) oceněný na festivalu Sundance buduje tak silnou atmosféru, že lze jen těžko uvěřit, že jde o začínajícího filmaře.

Mladá dívka Martha utíká z uzavřené sektářské komunity a uchyluje se ke své sestře a jejímu manželovi. Šťastné shledání však není idylické – spontánní chování uvolněné Marthy, která nerespektuje žádná pravidla, ani v nejmenším nekonvenuje s upjatým životem konzervativních manželů. Postupně se skrze dívčiny vzpomínky dozvídáme, odkud její zvláštní návyky pochází, okolí ale o její minulosti nic netuší. Čím více se dívka dostává do střetu s normální realitou, tím více se jí vrací kruté zážitky z pobytu v sektě a roste její zmatení.

Durkin prostřednictvím hladce navazujících záběrů takřka nepozorovaně přechází ze současnosti do minulosti. Střih stírá hranici mezi realitou a vzpomínkami, stejně jako se tato hranice stírá v dívčině mysli. Les a jezero v okolí domu Marthiny sestry, drobné detaily při každodenních činnostech, to vše jí připomíná peklo, kterým si nedávno prošla a začíná ztrácet orientaci v čase i prostoru. Snahy sektářského vůdce o potlačení individuality členů komunity, spočívající například v používání nově přidělených jmen, ve sdílení oblečení, ale i sexuálních partnerů, dosahují svého účinku. Marthina zničená osobnost nenachází východisko ani pochopení jejích nejbližších.

Durkin ve filmu rozvádí svůj předchozí krátký film Mary naposledy spatřena (2010), ve kterém podle svých vlastních slov chtěl ukázat, jak se vůbec mladá dívka může do prostředí uzavřené sekty dostat. Blok krátkých filmů všech tvůrců z Borderline Films je na festivalu uveden také a stejně jako Martha Marcy May Marlene rozhodně stojí za vidění.

Zlatá klec – Diego Quemada-Diez

Sociální dramata tvoří na karlovarském festivalu velmi početnou skupinu. Filmaři pomocí tohoto žánru různými způsoby poukazují na společenskou situaci v rozdílných koutech světa. Z letošního programu se můžeme zaměřit například na saudsko-arabský snímek Wadjda (r. Hajfaa Al-Mansour) pojednávající o dívce, která se snaží vzepřít společenským zvyklostem svázaným s muslimskými tradicemi její země. Zatímco Wadjda poukazuje na společenské problémy především skrze příběh malé holčičky, bosenský snímek Epizoda ze života sběrače železa (r. Danis Tanović) je ve svém podání velmi naturalistický a divák si k postavám nevytváří žádnou náklonnost. Sběrač železa vykresluje situaci romské rodiny pomocí dlouze snímaných marginálních událostí, které vyvolávají v naší mysli pocit zmaru nad zobrazovanými poměry.

Někde uprostřed mezi těmito dvěma přístupy se nachází mexický snímek Zlatá klec. Ponechává divákovi možnost souznít s ústředními představiteli, ale zároveň si od nich drží jistý odstup, který nám připomíná jejich neustále přítomný cíl. Ústředním tématem filmu se stává problém migrace uprchlíků z Jižní Ameriky do Spojených Států Amerických. Na počátku příběhu stojí trio dětských představitelů, které postupně musí zdolávat překážky na jejich cestě za svobodou. To, že pro režiséra snímku Diega Quemada-Dieze nejsou hlavní postavy tím nejdůležitějším, dosvědčuje i fakt, že v závěru snímku sledujeme pouze osud jednoho z nich, zatímco zbylí hrdinové se v průběhu cesty vytratili (neznámo kam) a režisér se o ně dále nezajímá.

Kromě jasného sociálního apelu tvůrci svým filmem sdělují i něco navíc. Touha hrdinů dostat se za každou cenu do USA pro nás nemusí být pouze neosobní součástí příběhu, ale při sledování jejich snah jsme postaveni i my sami před zrcadlo. Jaké jsou naše sny a jak tyto sny vypadají poté, co se nám vyplní? Režisér Diez dokázal z pasivního pozorování nuzné situace v Jižní Americe přenést i trochu této zkušenosti na samotné diváky. Nemalou měrou se na tomto prolnutí podíleli i představitelé hlavních dětských rolí, kteří za své výkony již byli oceněni cenou na prestižním festivalu v Cannes v rámci sekce Un Certain Regard.

Autoři: Martin Černý a Zuzana Černá

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 1. 7. 2013 ve 23.47 a zařazen do kategorie Festivaly, Filmy, Recenze ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.