Odebírat RSS
RSS komentářůŽena, pistol, píseň, dost! Emilia Pérez je rozpačitým pokusem o muzikálový thriller
16. 12. 2024 # 8.00 # Aktuálně, Recenze # Bez komentáře
V polovině listopadu uvedla kina v rámci projektu Tady Vary a Festivalu francouzského filmu v předpremiéře snímek Emilia Pérez. Příběh o právničce Ritě, která pomáhá hlavě obávaného mexického kartelu projít velkou proměnou (osobnostní i tělesnou) vzbudil vlnu nadšení už v květnu na festivalu v Cannes. Odsud si snímek odnesl Cenu poroty a Cenu za nejlepší ženský herecký výkon, o kterou se podělily všechny čtyři hlavní ženské představitelky. Film oceňovaného francouzského režiséra Jacquesa Audiarda je navíc v posledních týdnech čím dál více skloňován v souvislosti s oscarovým kláním [1], ve kterém bude jako zástupce Francie usilovat i o cenu za Nejlepší zahraniční film.
Vyhořelá advokátka Rita se potýká s osobní a profesní krizí. Právnický titul, jehož získání ji stálo mnoho odříkání a potíží, využívá při obhajování zločinců a vrahů. Žije v hlavním městě Mexika, touží po vlastní rodině a vydělává málo peněz. Její šéf je neschopný ňouma, který nedokáže ani zopakovat Ritou připravenou obhajobu u soudu. Ritin život však obrátí vzhůru nohama nabídka hlavy kartelu Juana Del Monteho. „Manitas“ poslední dva roky v tajnosti podstupuje hormonální terapii. Nabízí proto Ritě velké bohatství výměnou za diskrétní pomoc s úspěšným dokončením tranzice a vstupem do nového života ženy, kterou se odjakživa cítila být. Nabídka může Ritě do života přinést nejen kýžený posun na kariérním žebříčku, ale také přítelkyni na celý život.
Informačně přebujelý úvod, který by vystačil na samostatnou zápletku celovečerního filmu, je v Emilii Pérez kondenzovaný do dvacetiminutového prologu. Následně děj přeskakuje o čtyři roky vpřed a sleduje osudy Rity, Emilie (po úspěšné tranzici), Emiliiny bývalé manželky Jessi a později nové lásky Epifaníe. Všechny tyto ženy následují cestu za sebenaplněním, a v případě Emilie také za vykoupením a vyrovnáním se se zločineckou minulostí. Činí tak navíc v rámci zvláštního žánrového hybridu balancujícího mezi thrillerem a muzikálem.
Žánrová rozkročenost je jedním z velkých lákadel, které oslovuje kritickou obec i publikum. V teorii odvážné prolnutí žánrů se však v praxi zužuje pouze na šablonovitý děj, který na sebe vrší jednotlivé události, ale zapomíná na jakoukoli psychologizaci postav. Jednotlivým scénám často chybí kauzální návaznost, některé se „jen“ udějí, aniž by posunuly příběh nebo prohloubily dvourozměrné postavy, a způsobují především nabobtnávání stopáže, která přesahuje dvě hodiny. Tak se stane, že se bývalá manželka Jessi přestěhuje s dětmi do domu Emilie, nevědouc o minulosti své hostitelky, a v následující scéně zpívá tísnivé muzikálové číslo o úzkosti, která ji v luxusní vile sužuje. Co je příčinou její frustrace, se diváctvo nedozví.
Muzikálová čísla odlehčují vážnost hlavní příběhové linie točící se okolo hrůz napáchaných mexickými kartely a vyrovnávání se s jejich celospolečenskými dopady. Namísto campových a spektakulárních vystoupení jde však často o pouhé šeptání nebo recitování písní, které nepříliš umně maskují omezený pěvecký rejstřík některých hlavních představitelek. Jiná vystoupení zase přestřelují pomyslnou sebeironizující nadsázku a ocitají se spíše ve sféře kýčovitých performancí, která vzbuzují otázku, k čemu vlastně jednotlivá hudební čísla směřují?
Když se například Rita v písni La vaginoplastia („Vaginoplastika“) dotazuje armády bangkokských lékařů na průběh operace, jeden z nich reaguje zpěvným „z penisu na vaginu“ a žoviálně vyjmenovává pět typů chirurgických zákroků, které může Emilia ve své cestě za spokojeností s vlastním tělem podstoupit. V jiné skladbě se Rita vícehlasem dohaduje s lékařem v Tel Avivu o tom, zda je Emilia skutečně ženou, nebo jestli je její touha podstoupit operativní změnu pohlaví „jen únikem z nelehké situace“. V takových scénách sklouzává snímek až do (snad) nechtěné parodie a karikatury, nápadně připomínající loňský propadák Dicks: The Musical. Jediné pocity, které sledování vzbuzuje, jsou rozpaky a stud.
Mezi ústřední témata snímku patří cesta za sebenaplněním a vlastním štěstím, čehož se snaží dosáhnout každá ze čtveřice hlavních postav. Navzdory překotnému dějise však postavy nikam nevyvíjejí. Pomineme-li fyzickou proměnu, kterou Emilia prochází v prologu, zůstávají na konci snímku téměř všechny postavy stejné jako na začátku. Ve středu vyprávění stojí navíc postava Rity, z jejíž perspektivy vyprávění sledujeme, a to i navzdory názvu filmu a téměř nulovému zapojení její postavy ve dvou třetinách děje.
Postava Emilie, kterou v obou podobách (před i po tranzici) ztvárnila španělská herečka Karla Sofía Gascón, vyznívá navíc v rámci narativu přinejmenším problematicky. Její touha po „odčinění“ starých hříchů, kterými se myslí obchod s drogami, úkladné vraždy a další kriminální činnost, vede bývalou mafiánku k filantropické činnosti. Konkrétně k založení organizace, jež pátrá po ztracených obětech kartelových válek. Své „přešlapy“ tak Emilia zamazává například tím, že týranou ženu spraví o nalezení těla jejího násilnického manžela, čímž jí umožní žít opět bez strachu. Emilia se však nedokáže oprostit od starých kontaktů s podsvětím a v momentě, kdy postavy nejednají dle jejího přání, vyplouvá na povrch její násilnická povaha.
Její cesta za nápravou tak nepůsobí příliš uvěřitelně, přestože příběh vede publikum k tomu, aby s ní sympatizovalo. Scenáristickou zkratkou na konci snímku navíc dochází k obligátnímu smíření. Zda však můžeme hovořit o pozitivní reprezentaci plnohodnotné, trojrozměrné trans postavy, zůstává i vinou některých muzikálových čísel diskutabilní.
Emilia Pérez působí jako odvážný žánrový experiment s netradičně pojatou hrdinkou, hvězdným obsazením (vedle Zoe Saldañy je to například americká herečka a zpěvačka Selena Gomez) a slibnou premisou. Výsledek je ovšem v důsledku nezvládnutých muzikálových čísel, šablonovitých postav a dějových zvratů jasných na míle daleko, přinejlepším rozpačitý. Diváctvo si vlastní názor bude moct udělat v polovině února příštího roku, kdy snímek vstoupí do české distribuce.
Text: Tomáš Plocek
Editor: Martin Šrajer
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
