Mord a tradice československé nové vlny

V kinech dobíhají poslední projekce filmu Mord (2024). Celovečerní debut nedávného absolventa FAMU Adama Martince měl premiéru v létě na festivalu v Karlových Varech, kde získal Zvláštní cenu poroty. Podle recenzí kritiků, které autor jednoznačně zaujal, Mord navazuje na československou novou vlnu [1], avšak je otázkou, na čem se toto srovnání zakládá.

Příběh je jednoduchý, a dal by se shrnout takto: členové jedné vícegenerační rodiny se scházejí na zabijačce, která se koná v rodinném sídle na venkově. Začínají spolu vařit, hádat se, usmiřovat se a při tom všem pijí alkohol. Takto zdánlivě běžná podívaná však hledá „to zajímavé” právě ve všednosti. A k tomu, aby nás záběry krájení cibule a sekání dříví zaujaly, jsou prokládány intimními rozhovory rodinných členů, které nás autor nechává voyeursky pozorovat.

Vše je natočeno kamerou, která svými komplexními obrazy a promyšlenou dynamikou zanechává pocit, že do sebe vtěsnala zkušenost celých generací kameramanů. Kamera ve filmu Mordu se však nesnaží o uvědomělé napodobení starších filmů, ale přebírá řemeslo starších generací jaksi přirozeně. Kromě toho kameraman Martin Hoffman vidí podstatu každé situace scénáře a dokáže jí vizuálně vystihnout. Kreativně volí obrazové prostředky, které přesně pasují ke každé postavě a scéně a využívá dynamickou videoklipovou estetiku, ke které má ostatně blízko, čímž přináší filmu moderní živost.

Modernost kamery se zdá být jedním z mála společných rysů Mordu s československou novou vlnou, ke které se tak často přirovnává. Byla to právě touha po něčem novém, co tento umělecký směr utvořilo. Takto o svých ambicích mluvila třeba Věra Chytilová, jedna z nejvýraznějších představitelek československé nové vlny: ‚‚[...] Řekla jsem, že se mi nelíbí, jak se dělají filmy. Nelíbilo se mi, že se točilo tak předvídavě, naaranžovaně, že je to prostě nuda. Mně se zdálo, že forma je strnulá.” [2] Dle této logiky, v realitě, kde mají recenze a texty o filmu neustálou potřebu srovnávat současné české filmy s československou novou vlnou, by měly být za novou „novou vlnu” označovány spíš filmy, které přicházejí s inovacemi. Srovnávat film s československou novou vlnou, výjimečnou érou pro inovativní artové filmy [3], však v současném kontextu znamená, vidět v něm podobu s filmy starými. Tyto společné znaky v případě Mordu vidí kritici v práci s neherci [4], ‚‚hořkosti” [5] a ‚‚vesnické poetice” [6].

Hořkost, neherectví a vesnická poetika

Adam Martinec označuje [7] za jeden ze svých nejoblíbenějších filmů Intimní osvětlení [8] a k filmům Ivana Passera je Martincova tvorba také často přirovnávaná. Kromě toho však recenzenti nešetří srovnáváním jeho tvorby s filmy Miloše Formana, Jaroslava Papouška a Jiřího Menzela. Avšak všechna srovnání vychází z podobností, které leží na povrchu, a tak se zdá výstižnější říct, že se Mord filmům československé nové vlny podobá, než že na ně navazuje.

Nápadně, avšak nejspíš náhodně, se Mord podobá filmu Hoří má panenko [9], a to samotným příběhem.  V obou příbězích totiž hrají významnou roli dojemní dědečci, kterým se dějí smutné situace. Nejvýrazněji se tato podoba obou příběhů projeví v závěrečných scénách filmů. Ve Formanově filmu  jednomu hoří dům, v Martincově filmu se druhý dusí kusem masa. Přitom v obou případech jde o zcela zásadní scény, které mají vystupňovat celý příběh do finále. A přes to, že se tyto scény navzájem povrchně podobají, vyvolávají rozdílné pocity.

Scéna s hořícím domem je do Formanova filmu zakomponována tak, že vše, co se odehrává před touto scénou, je přípravou na ní. Tematická jednota prostupující skrz odlišné situace a různé postavy vyústí ve společný významový závěr. Ve chvíli, kdy závěrečná scéna ukáže hořící dům, začnou dávat smysl dřívější příběhové linie. Přestože film je složen z docela obyčejných příběhů, tato tematická propojenost jim dává ‚‚smysl” celkového vyznění filmu přesahující jednotlivé situace. Obyčejnost je tak překročena směrem k ‚‚poetice každodennosti”, která nabízí hluboké myšlenky a melancholickou rozkoš.

Dusící se dědeček v Martincově filmu nahání úzkost a lítost, ale nedosahuje té formanovské „hořkosti”. Zaskočení přichází nečekaně, divák na tento moment není nijak připravován. Nenavazuje na témata, která se ve filmu řešila. Sice se ve filmu objevují situace, která se snaží poskytnout ‚‚scenáristickou” bázi této tragické příhodě dědečka, ale stejné téma nemají. Kdybychom příběh rozložili scénu po scéně, došli bychom k závěru, že jednotlivé příběhové úseky mohou sice zobrazovat podobné situace, ale to, co tyto situace tematizují, většinou pohromadě nedrží. Některá témata se v průběhu filmu ztratí, jiná se sice udrží až do konce, ale nejsou dostatečně zpracována, aby uzavřela děj. Proto není jasné, co je pro příběh podstatné a co ne. O čem film vlastně byl.

Mord má československou novou vlnu připomínat i obsazením neherců. I zde vzniká otázka, nakolik tento přístup definuje právě její odkaz. Byly tu filmy, které obsazení neherci využívaly již dříve. Italští neorealisté v 50. letech obsazovali neherce, aby filmy působily přirozeně a realisticky [10]. Herectví Mordu je také realistické, avšak připomíná spíše současné televizní seriály. Svobodu pohybů herců, pohledů a celkového projevu jako kdyby omezoval strohý plán scénáře.  Herectví ve filmech československé nové vlny realistické není, naopak vybočuje svou stylizací. Například postavy ve Formanových filmech se chovají nestandardně. Dívají se při mluvení zmateně do stran, jsou podivně malátné, jejich pohyby jsou deformované.

Taky práce kamery ve Formanových filmech přispívá k ‚‚podivnosti” postav. Záběry jsou v například ve filmech Hoří má panenko a Konkurz [11] natočeny na kameru s vysokou ohniskovou vzdáleností. Tato technika byla převzata ze zahraničních dokumentárních směrů, kterým umožnila natáčení z velké vzdálenosti. Záběry natočené na tento typ objektivů vzbuzují dojem, že natáčené objekty jsou šmírovány. Vysoká ohnisková vzdálenost kromě toho zplošťuje prostor obrazu a pohyb postav tímto prostorem je tím pádem také zkreslen. Obraz Mordu nepůsobí ploše a zkresleně, ale objemně a realisticky. Jednak je natočený na jiný typ kamery, která odpovídá současným technickým možnostem. Důvod však může být i v dynamice kamery, která je v Mordu mnohem výraznější. Pohyb kamery umožňuje divákovi vidět víc prostoru a tím umocňuje realistický ráz filmu. [12]

Troufám si tedy tvrdit, že hořkostí příběhu ani herectvím Mord nenavazuje na československou novou vlnu. Co se týče vesnické poetiky, vizuální stránka Mordu opravdu dokáže vystihnout půvab vesnice. V obrazové stránce ostatně najdeme více podob s československou novou vlnou. Například v Mordu taky něco hoří jako v Hoří má panenko. Nejvýraznější postavy jsou starší muži tak jako ve filmech  Hoří má panenko, Intimní osvětlení, Ecce homo homolka [13] nebo Slavnosti sněženek [14].  A filmový look má něco z retro estetiky. Všechny tyto společné znaky však nenáleží jenom československé nové vlně, ale najdeme je i v dalších filmech z různých období, směrů a zemí. Složky mizanscény jako je kostým, vzhled herců, dekorace a prostředí jsou ve filmech nejviditelnější, avšak je otázkou, zda jsou formativní pro podstatu filmu tak, abychom na nich mohli stavět celý odkaz uměleckého směru. Pokud se vzhled jednoho filmu podobá filmu druhému, znamená to, že přebírá něco hlubšího než viditelný povrch?

Text: Marija Furletova

Konzultace: Martin Šrajer

[1] Některé recenze, přirovnávající Mord k československé nové vlně jsou dostupné zde:
SLADKÝ, Pavel. V Mordu je talent. Český debut zve publikum na rodinnou zabijačku v pohraničí. Online. Irozhlas.cz. 9.8.2024. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/kultura/film/v-mordu-je-talent-cesky-debut-zve-publikum-na-rodinnou-zabijacku-v-pohranici_2408091617_jkd.
ROZŠAFNÝ, Milan. Mord ukazuje pravou českou náturu. Spoléhá na návrat k tuzemským klasikám. Online. Kinobox. 3.7. 2024. Dostupné z: https://www.kinobox.cz/clanky/recenze/42404-mord-ukazuje-pravou-ceskou-naturu-spoleha-na-navrat-k-tuzemskym-klasikam.
STEJSKÁL, Tomáš. Pašík jde na porážku. V novém českém filmu zabijačka neoslavuje skomírající tradice. Online. Aktuálně.cz. 10.8. 2024. Dostupné z: https://magazin.aktualne.cz/kultura/adam-martinec-mord-recenze/r~82084340564611efbeca0cc47ab5f122/.
PAVLÍK, Ondřej. KVIFF: Film Mord kuchá vykrmeného českého vepře, sám je však trochu lunt. Online. Cinepur. 30. 6. 2024. Dostupné z: https://www.cinepur.cz/rubriky/5492-kviff-film-mord-kucha-vykrmeneho-ceskeho-vepre-sam-je-vsak-trochu-lunt.

[2] Cesta [film]. Režie BLAŽEVIČ, Jasmína. Česko: Negativ, 2004. Délka 52 min.

[3] Význam slova ‚‚artový film” přebírám a volně překládám z textu: BORDWELL, David. The Art Cinema as a Mode of Film Practice. Film Criticism. Meadville: Allegheny College, 1979, roč. 4, č. 2, s. 56-64. ISSN 2471-4364.

[4] Podle Pavla Sladkého navazuje obsazením neherců na filmy Miloše Formana a Ivana Passera. SLADKÝ, Pavel. V Mordu je talent. Český debut zve publikum na rodinnou zabijačku v pohraničí. Online. Irozhlas.cz. 9.8.2024. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/kultura/film/v-mordu-je-talent-cesky-debut-zve-publikum-na-rodinnou-zabijacku-v-pohranici_2408091617_jkd.

[5] Tomáš Stejskál ve svém textu přirovnává příběhovou ‚‚hořkosladkost” Mordu k filmům Jaroslava Papuška. Text je dostupný online: STEJSKÁL, Tomáš. Pašík jde na porážku. V novém českém filmu zabijačka neoslavuje skomírající tradice. Online. Aktuálně.cz. 10.8. 2024. Dostupné z: https://magazin.aktualne.cz/kultura/adam-martinec-mord-recenze/r~82084340564611efbeca0cc47ab5f122/.

V recenzi pro Cinepur Onřej Pavlík neuvede konkrétní příklad, pro který český film je ‚‚hořkost” typická. Považuje jí za obecný charakteristický rys české povahy. Avšak ve svém textu často přirovnává Mord k filmům Miloše Formana a Jaroslava Papuška. Text je dostupný online: PAVLÍK, Ondřej. KVIFF: Film Mord kuchá vykrmeného českého vepře, sám je však trochu lunt. Online. Cinepur. 30. 6. 2024. Dostupné z: https://www.cinepur.cz/rubriky/5492-kviff-film-mord-kucha-vykrmeneho-ceskeho-vepre-sam-je-vsak-trochu-lunt.

[6] ‚‚Adam Martinec navazuje na tvorbu Miloše Formana či dalších novovlnných velikánů a ukazuje pohled do typické vesnické rodinky.” Ve svém textu Milan Rozšafný píše, že se Mord inspiruje filmy Hoří má panenko a Ecce homo Homolka. Podle něj vesnická poetika filmu však obzvlášť připomíná film oscarového režiséra Jiřího Menzela Slavnosti sněženek. Film sice byl natočen mnohem později než v 60. Letech, avšak režisér je považován za jednoho z představitelů československé nové vlny. Z pořadí výčtu filmových děl se dá chápat, že Rozšafný přičítá ‚‚vesnickou poetiku” filmům ‚‚staré školy”. Text je dostupný online: ROZŠAFNÝ, Milan. Mord ukazuje pravou českou náturu. Spoléhá na návrat k tuzemským klasikám. Online. Kinobox. 3.7. 2024. Dostupné z: https://www.kinobox.cz/clanky/recenze/42404-mord-ukazuje-pravou-ceskou-naturu-spoleha-na-navrat-k-tuzemskym-klasikam. Podle Pavla Sladkého Mord navazuje zájmem ‚‚náměty odehrávajícími se na venkově” na filmy Miloše Formana a Ivana Passera. Text je dostupný online: SLADKÝ, Pavel. V Mordu je talent. Český debut zve publikum na rodinnou zabijačku v pohraničí. Online. Irozhlas.cz. 9.8.2024. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/kultura/film/v-mordu-je-talent-cesky-debut-zve-publikum-na-rodinnou-zabijacku-v-pohranici_2408091617_jkd.

[7] Rozhovor, ve kterém Adam Martinec zmiňuje svůj vtah k filmům české nové vlny je dostupný online. Vizitka. TV, Český rozhlas Vltava, 11. 9. 2024, Dostupné také z: https://www.youtube.com/watch?v=SvaYM8XG6XM&t=1518s.

[8] Intimní osvětlení [film]. Režie Passer, Ivan. Česko: Filmové studio Barrandov, 1965. Délka 70 min.

[9] Hoří má panenko [film]. Režie FORMAN, Miloš. Česko: Filmové studio Barrandov, Carlo ponti 1967. Délka 81 min.

[10] Bordwell,David a Thompson, Kristin. Umění filmu: Úvod do studia formy a stylu. Praha: NAMU 2011. Str. 611-614.

[11] Konkurz [film]. Režie FORMAN, Miloš. Česko: Filmové studio Barrandov, 1963. Délka 81 min.

[12] Jedním z prvních textů, který tvrdí, že pohyb kamery zvyšuje realističnost je od André Bazina. BAZIN, André. Co je to film? Praha: Čs. filmový ústav, 1979 Str. 203-225

[13] Ecce homo homolka [film]. Režie PAPOUŠEK, Jaroslav. Česko: Filmové studio Barrandov, 1969. Délka 80 min.

[14] Slavnosti sněženek, [film]. Režie MENZEL, Jiří. Česko: Filmové studio Barrandov, 1983. Délka 83 min.