Domů » Rozhovory

Sono Šion: Bez vášně nedokážu pracovat

Japonský režisér a básník Sono Šion (1961) přijel na loňský festival do Karlových Varů osobě uvést svůj film, který opět potvrzuje žánrovou neuchopitelnost jeho díla: hip hopový muzikál Tokijský klan (2014). Tvůrce kultovních filmů jako Klub sebevrahů (2001) nebo Pod vlivem lásky (2008), známý svým excentrickým filmařským stylem, se v našem rozhovoru rozpovídal o svých současných i starších filmech, o své estetice, pojetí příběhu a přístupu k filmové tvorbě.

Z jakých důvodů jste se z komorních uměleckých snímků postupně přesunul do extrémnějších poloh?

Šel jsem na to příliš rychle. Když jsem byl mladý, chtěl jsem točit artové filmy, ale neměl jsem na to věk: snažil jsem na sebe navléknout svetr, který mi byl příliš velký. Proto jsem si v mládí řekl, že bych si měl víc vážit věcí, které ve mně při sledování filmů vzbouzejí primitivní reakce jako: prsa! nebo monstra! A tak jsem vytvořil Klub sebevrahů. Pak jsem natočil Ucušimi (2000) a došlo mi, že bych se měl více obnažit, že bych měl víc, beze studu a hlavně svobodně dávat najevo své instinktivní vášně. Ale potom, co jsem se obnažil, jsem si na to zvykl a přestalo mě to bavit. S loňským snímkem The Whispering Star (2015) jsem se proto vrátil k umělečtějšímu pojetí.

Natočil jste filmy, které jsou téměř bez událostí, a filmy, které jsou naopak nabité akcí. Například film Pokoj (1992) je skutečně hodně minimalistický, na druhou stranu váš film Pod vlivem lásky je zase plný akce a událostí. Z jakých momentů podle vás vzniká příběh, který už má cenu vyprávět?

Vždycky mě potkávala spousta drobných příběhů. Z těch se pak po nějaké době zrodí nějaký větší. Když už mluvíte o snímku Pod vlivem lásky, tak k němu mě inspiroval příběh mého kamaráda, jehož mladší sestra se v Japonsku dostala do nějaké sekty. I když to byl pěkný zvrhlík, tak jí říkal, ať se z toho sektářského světa vrátí zpátky do našeho. A tak na sebe pokřikovali, jak jsou jejich světy navzájem zvrhlé. Uběhlo deset let, mezitím se nakupily další zážitky a zkušenosti a nakonec se z toho zrodil velký příběh. Co se týče otázky, od kdy vyprávět…když se vrátíme k tomu Pokoji, tak věci, co ve skutečnosti trvají dvacet třicet minut, trvají ve filmu jen chvilku, nebo tam nejsou vůbec. Z takových záležitostí se filmy nerodí, tudíž jsem se soustředil právě na momenty, které pro film nejsou vhodné. Jako například scény v příběhu, které byste určitě vystřihli. Například v mém posledním filmu The Whispering Star jsou každodenní scény toho, jak se otáčí kohoutkem, pak se z něj natočí voda do sklenice atd. Takové věci, které jsou naprosto samozřejmé a ve filmu se normálně neobjevují. Každý z nás však přece každý den otáčíme kohoutkem, ne? A tak jsem vzal tyhle naprosto běžné nudné věci a zveličil je do vesmírných proporcí.

Dobrá, ale v případě, že takové běžné, každodenní věci takovým způsobem přeženete, tak to může vyznít samoúčelně. Snažíte se tím tedy předat divákovi nějaký význam? Nebo se ho snažíte jen provokovat?

Ale ne, nesnažím se provokovat. Pod vlivem lásky byla provokace, jistě. Byl to můj politický statement, můj velký statement. Na druhou stranu, otáčení kohoutkem snad žádná velká provokace není. Dané scény jsem tam dal proto, že mi osobně přišla podivuhodná otázka, proč by se něco takového nemohlo stát filmovým materiálem, tudíž jsem to do filmu zkusil dát.

Přejděme k vašim scénářům. Vycházíte z nějakého předem daného tématu, nebo téma odkrýváte až v průběhu psaní?

Pokud nemám někoho, koho miluju, zbožňuju, pokud v sobě nemám nějakou vášeň, tak nic neudělám. Například když jsem točil Pod vlivem lásky, měl jsem velkou vášeň pro herečku Micušimu Hikari. Na druhou stranu, když jsme natáčeli Vinou lásky (2011), tak jsem zase miloval tady Kagurazaku Megumi (manželka, co seděla vedle něj). Bez vášně zkrátka tvořit nejde. Takže ještě předtím, než se objeví nějaké téma, je důležité, abych měl něco, co chci zobrazit, co chci točit.

Když se podíváme například na váš film Keiko desu kedo (1997), tak se z něj téma, plynutí času, dá vyčíst. Ovšem například Vinou lásky těch motivů obsahuje velmi mnoho a je těžké říct, které z témat je hlavní.

Už jsem si zvykl, že věcí, které jsou normálně na obtíž, se strašně nerad zbavuji. Možná by téma mohlo být jasné, jednoduché, ale svět takový není, takže se mi vždycky zachce dát do těch filmů i to, co tam snad normálně nepatří, co se běžným formám příčí. Jestli je pak těžké vidět jasně téma filmu, nedá se nic dělat. Když Picasso maloval předem rozmyšlené obrazy, také uprostřed procesu zjistil, že to, co chtěl původně namalovat, se mu postupně hroutí. Prostě tomu nelze pomoct…

Původně jste začínal jako básník. V jednom interview jste uvedl, že k filmu vás přitáhlo mimo jiné i to, že skrze slova nejdou zachytit určité emoce. S psaním jste ovšem nepřestal, ke Klubu sebevrahů jste dokonce vydal knihu, která vše dovysvětluje, vydal jste svou autobiografii. Jaký je potom podle vás vztah mezi slovy a obrazem?

Můžu to říct obrazně? Představte si, že máte dvě ženy, které vás hrozně přitahují. Jedna z nich jsou slova a druhá nejsou slova, ale obraz. Jednu dobu jsem neměl slečnu slova zrovna v lásce. Třeba teď se mi však zalíbila víc než slečna obraz, tak se k ní vrátím jako ke svojí ex. Střídám je mezi sebou, podobně jako v romantickém vztahu.

Dvě partnerky přece mít nemůžete. Je tak nastavená společnost.

A proč ne? Je tak nastavená společnost! Já si myslím, že čím víc, tím líp.

Igor Címa, Jiří Anger

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 5. 4. 2016 ve 20.24 a zařazen do kategorie Rozhovory ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.