Domů » Rozhovory

Labutí píseň rodné zemi: Apichatpong Weerasethakul o Lásce z Khon Kaen

Apichatpong Weerasethakul se vrátil na scénu s novým filmem Láska z Khon Kaen (Rak Ti Khon Kaen), mysteriózním a sebeironickým snímkem o dopadu paměti a historie na každodenní život. Film se od Weerasethakulových předchozích děl v mnohém liší, zároveň však lze vysledovat zřetelnou kontinuitu. Přinášíme vám zkrácený překlad rozhovoru, který s režisérem vedl Amir Ganjavie pro internetový magazín Senses of Cinema, v němž Weerasethakul hovoří právě o motivech a stylistických postupech, jež spojují všechny jeho režijní počiny. Tvůrce dále objasňuje, jak se vyrovnává s politickými okolnostmi v Thajsku a proč už zde nechce v budoucnu natáčet žádné filmy.

Sny, realita a lidská duše jsou hlavními motivy, jež prostupují vaší tvorbou. Jak se pojetí těchto motivů v Lásce z Khon Kaen liší od vašich předchozích snímků?

Myslím, že ve srovnání s mými předešlými díly je zde snová rovina více osobní. Tentokrát jsem se snažil pracovat spíše na emocionální než na intelektuální úrovni, mimo jiné proto jsem projekt natáčel v mém rodném městě. Khon Kaen se za posledních několik let změnilo k nepoznání – celou zemi ovládá vojenská junta, lidé nevědí, co bude dál, a hledají cestu ven. Jedním z možných úniků je snění, skrze nějž usilují o nalezení odlišné reality.

Připadá mi, že ústředním tématem filmu je paměť a způsob, jakým přežívají vzpomínky na minulost.

Ano, zajímá mě, jak paměť funguje a jak je formována životní zkušeností, zejména zkušenosti ze sledování filmů. Pro mou generaci měla kinematografie značný dopad na způsob, jakým si věci pamatujeme. Ve své tvorbě se tento fenomén snažím tematizovat, například tak, že v každém prostoru zviditelňuji nejen, co se děje ve fyzickém světě, ale také v tom vnitřním. Vnímám to skoro jako hru, hru s viděním.

Bruno Dumont, který se prohlašuje za ateistu, jednou řekl, že ve filmu můžete mít bohy, protože filmové médium umožňuje cokoli, i zázraky. Přesto si nemohu vzpomenout na jediný z vašich snímků, kde bychom mohli vidět jakýkoli zázrak či zjevení. Co si myslíte o přítomnosti Boha ve vašem díle?

Domnívám se, že náboženství jsou pro lidstvo nebezpečím, proto se ve filmech vyhýbám přímé prezentaci Boha. Jen bych opakoval obrazy, které podporovaly vytváření a udržování nedotknutelných kultů, toho bychom se měli vyvarovat a jít dál. Osobně chci žít ve společnosti bez božstev – transcendentno je možné vizuálně evokovat skrze představy různých lidí, nepotřebujeme stále opakovat tytéž ikony.

Proč vás tedy tolik zajímají nadpřirozené jevy?

Láska z Khon Kaen odráží následky pověrčivosti na thajskou společnost, celý snímek působí jako kouzlo. Jste zmatený, nejste si jistý, zda jde o sen či realitu. Chtěl jsem zachytit kontrast mezi zdánlivě klidnou povrchovou skutečností a bouří, která se odehrává v nitru.

Ve Strýčkovi Búnmím (2010) jsme viděli duchy s opičími tvářemi a rudýma očima, kteří byli zřetelně odlišní od lidí. Zato v Lásce z Khon Kaen se nadpřirozená stvoření podobají skutečným postavám, dokonce i nosí stejné oblečení. Nevytrácí se tím jedinečnost mytologických prvků?

Neřekl bych, šlo mi o něco jiného. Snažil jsem se ukázat, jak nás naše domněnky mohou klamat, proto andělé i snové představy ve filmu působí tak obyčejně.

Skutečně nevnímáte žádné opravdové rozdíly mezi snem a realitou?

Přesně tak, vše záleží jen na myšlení a způsobech, jakými věci vnímáme. Například mé sny mi připadají umírněné, blízké všednímu životu, a mají jen málo společného s hollywoodskými filmy se speciálními efekty. Myslíte si, že sny jsou jako malby Salvadora Dalího? Jsou jemnější a mnohem rafinovanější.

V press kitu zmiňujete, že jste se při natáčení cítil, jako byste dělal svůj první film. Co jste tím myslel?

Tentokrát jsem se nevázal žádnými omezeními. Například v případě snímku Slastně tvá (2002) jsem následoval přísná pravidla, která jsem si sám stanovil, třeba že nebudu používat hlediskové záběry. Také v dalších filmech jsem se snažil dodržovat alespoň nějaké zákonitosti, ovšem Lásku z Khon Kaen jsem zvládl natočit bez jakýchkoli předem stanovených norem.

Jak byste snímek definoval z hlediska stylu a vyprávění?

Chtěl jsem rytmus filmu sladit s rytmem města a postav. Na začátku je tempo relativně konvenční, ale jakmile vejde do popředí příběh hlavní protagonistky (Jenjira Pongpas), snímek se zpomalí a mění se ve snovou krajinu.

Na filmu jste spolupracoval s kameramanem Diegem Garciou, známým z filmů Carlose Reygadase, jehož styl se od vašeho relativně liší. Bylo těžké s ním vyjít? Jaké osobité prvky do díla vnesl?

Diego nepoužíval ty samé postupy jako při práci s Reygadasem, přizpůsobil se mému stylu. Nejdůležitější element, který do filmu vnesl, byla citlivá práce se světlem, jež dala vyniknout snovému rozměru každodennosti.

Vedly vás k natáčení snímku ve vašem rodném městě také nějaké praktické důvody?

Cítím se stále více omezován v tom, co mohu ve svých filmech vyjádřit, tudíž jsem chtěl udělat film, v němž bych se s Thajskem rozloučil, a kde jinde natáčet takový snímek než v rodném městě.

Zmiňujete politické restrikce, v čem spočívaly?

V dnešním Thajsku o řadě věcí, například o náboženství či národu, nemůžete mluvit, pravděpodobně proto, že si je lidé spojují s armádou. Národ, náboženství, monarchie a sex představují témata, o nichž se nesmí hovořit, tak o čem potom mluvit smíme…

Považujete kvůli tomu snímek za svým způsobem politický?

Nepochybně. Nevadí, když neznáte konkrétní detaily, politická situace se do filmu promítá mnoha způsoby. Podle mě snímek vypovídá o zármutku vyzařujícím z daného místa, zemi, která upadá, a úzkosti z toho, že nevíte, co se stane, že byste se chtěl probudit, ale nemůžete.

Cítíte se ohrožen, když natáčíte v zemi, kde je umělecká tvorba takto omezována?

Je to obtížné a ubíjející. Mnoho mých přátel již vyslýchali, některé donutili podepsat, že se nebudou provádět žádné politické aktivity, jinak vás obžalují a zmrazí váš bankovní účet. Samozřejmě, že mám strach.

Myslíte si, že máte ve srovnání s ostatními thajskými umělci více svobody od té doby, co jste vyhrál Zlatou palmu v Cannes [za snímek Strýček Búnmí v roce 2010, pozn. red.]?

Ani ne, protože film není v Thajsku příliš vážený. V nějakém širším veřejném povědomí jsem se však ocitl, takže jakmile udělám nějaký kritický rozhovor, vždy dostávám mnoho hysterických reakcí, včetně výhrůžek smrtí, i když nevěřím, že jsou vážně míněné.

Uvažoval jste o emigraci?

Ano, proto chci svůj příští film natočit v zahraničí, ale jsem zvědavý, jak mě to ovlivní. Minulý rok jsem vyučoval s Bélou Tarrem a řekl mi: „Nestěhuj se. Nenatáčej snímky mimo Thajsko, nepodaří se ti to.“ Myslím, že se mi pokoušel naznačit, že on sám svého rozhodnutí natočit film v zahraničí s mezinárodním obsazení [Muž z Londýna (2007)] lituje. Ani mi zatím není jasné, zda budu pokračovat ve svých stylistických postupech a motivech, nebo zvolím úplně jiný přístup. Uvidím, jakmile na filmu začnu pracovat.

Existuje argument, že cenzura podněcuje kreativitu, protože nutí hledat nové cesty k sebevyjádření, které by pravidla obešly. Domníváte se, že tento aspekt bude ve vašich zahraničních filmech chybět?

Souhlasím, že cenzura může v lidech odhalit určitou míru kreativity, ale zároveň vás nutí žít ve lži, mluvit v kódové řeči a nepojmenovávat problémy nahlas. Nevidím na tom nic osvobozujícího.

Jiří Anger 

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 19. 1. 2016 ve 12.43 a zařazen do kategorie Rozhovory ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.