Domů » Filmy, Recenze

Bílý bůh: Vzpoura méněcenných v průzračné bajce

Loňský vítěz ceny Un certain regard na filmovém festivalu v Cannes dokazuje, že maďarská kinematografie ani po obtížném období bez státních dotací neztratila nic ze svých ambicí. Opět upevňuje své místo v týlu současného evropského arthousu a u nás můžeme jen tiše závidět, kolik v této kinematografii působí tvůrců, jejichž jména už fungují jako zlatá vstupenka na nejprestižnější filmové akce. Kornél Mundruczó je společně s Benedekem Fliegaufem a Szabolcsem Hajdu členem triumvirátu nejvýraznějších režisérů a jeho osobitá tvorba má už od formálně intenzivního debutu Šťastné dny (2002) silný mezinárodní přesah.

V Bílém bohovi Mundruczó opět posiluje svůj statut současného vlajkonoše pochmurné bezvýchodnosti v maďarské kinematografii, která se i přes nedostatek konstruktivnějších řešení stále ukazuje být žádaná festivaly a jejich publikem. Režisér ani tentokrát neopouští pojetí světa jako krutého a nehostinného místa, v němž lidská společnost slouží tomu, aby utužovala zlo a netoleranci jako všeplatnou normu. V lepších případech znevýhodnění využijí prostor ke vzpouře, nad kterou ale přebírá dohled nekontrolovatelné násilí, v horším případě jsou eliminováni zásahem davu. Ve svých předchozích snímcích nechával Mundruczó eskalovat hlubokou nespokojenost s lidským společenstvím s výrazným přispěním převzatých modelů (legenda o Panně orleánské v Johanně (2005), románové postavy Mary Shelleyové v Projektu Frankenstein (2010)) a navzdory krajně minimalistickému rázu svých filmů věnoval prostor i neodbytným úvahám o lidské zodpovědnosti a morálním rozkladu.

Přestože se zpočátku tváří jako tklivé rodinné drama s psím hrdinou, Bílý bůh je metaforickou zkratkou Mundruczóova znepokojivého vztahu ke světu. Příběh oproštěný od jakýchkoli intelektuálních odkazů či reflexí sleduje, jak se jediný psí podvraťák poté, co je nuceně opuštěn dospívající paničkou, vzepře pozici nevítaného v prostoru velkoměsta a rozpoutá masivní vzpouru. Oproštěné obrazy tentokrát ustoupily klasičtějšímu způsobu lehce plynoucího vyprávění. Přesto se však děj podobá pečlivě obrané kostře, na níž občas ulpívá maso základních motivací lidských postav, jež přispěly k přerodu domácího mazlíčka v krvelačné monstrum stejnou měrou jako společenské regulace. Jakmile pes osiří v ulicích velkoměsta, vyprávění se začíná zacyklovat ve zvláštně fatalistickém módu. V něm se prožitá příkoří strukturně zrcadlí s následnou odplatou a v bodě zlomu směru eskalují působivým obrazem krvavé psí nadvlády v ulicích Budapešti. Vývoj zápletky po úvodní rodinné peripetii je tak krystalicky průhledný – pes prochází situacemi, kdy je lidmi zneužíván a pronásledován, a jakmile se stane součástí velké zdivočelé smečky, vrací se společně se stovkami psů stejnou cestou zpět přes jednotlivá místa činu. Otázkou je, zda bude schopen v sobě potlačit postoj nového nadřazeného a rozhněvaného „boha“, až na svém odvetném tažení dospěje nedefinovatelným řízeným osudu (či instinktu) zpět ke své majitelce.

Mundruczóův snímek nakonec nepřesahuje přímočarý obraz revoluce, která z marginální situace dokáže ochromit život v celé Budapešti, kde lidé z pozice nadřazené rasy odmítli sdílet prostor se svobodnými psi. Sledovat dvě hodiny vývoj událostí definovaný nejjednodušší možnou tezí leckoho nemusí naplňovat, zvláště když již docení původní nápad a už jen netrpělivě čeká na posledních několik minut, jež by mohly přinést zásadní posun či myšlenku. Pokud režisér hodlal navázat na Jancsóův odkaz, nenašel dostatečně nosný klíč k tomu, jak téma revoluce naplnit provokativním odstupem a přesáhnout jeho příliš obecnou ilustraci.

Naštěstí Mundruczó projevil cit pro vizuální pojetí a výstavbu mizanscény několika scén v několika strhujících momentech. Například úvodní zlověstný sen dospívající dívky ve vylidněném městě, který předznamenává klimax filmu, nemá svým vizuálním nábojem daleko k vrcholné režisérově scéně pohřebního obřadu s plujícími loďkami v Deltě (2008). Stejně tak maďarská metropole prací kameramana a pečlivou volbou lokací prošla úctyhodným přerodem v prototyp světového velkoměsta, v němž katastroficky laděný záběr vůbec nepůsobí nepatřičně a spíše nabývá na globální dimenzi. Tyto složky filmu průběžně dodávají energii, která vyburcuje z lhostejného sledování zákonitého vývoje.

Brzy však výboj této energie uzemní paralelně vedený příběh majitelky psa, který nepřesáhne dojem neobratně propojených efektních momentů. Mundruczó jde svým melancholickým pojetím motivu předčasného dospívání  příliš na ruku nekritickým vyznavačům klišé evropského filmového artu. Možná chtěl ústřední linii obohatit i o individuální proces vzpoury proti autoritám, ale jednání trucujícího dítěte efektně rozkročené mezi hypnotický alkoholový trip a nepostradatelnost v hudebním orchestru má daleko k budování charakteru na pevném a přesvědčivém základě. Mundruczóova symbolika si plně podmaňuje postavy a na rozdíl od jeho předchozích snímků připomíná spíše průzračné sklo. To ale neznamená, že nenabízí působivá řešení. Vyznavači diskuzí nad obsahem filmů tentokrát zůstanou zkrátka, ti, co hledají nápady a inspirativní momenty, budou s filmem spokojenější. Skutečného docenění však Bílý bůh dosáhne u těch, co dokáží ocenit schopnosti režiséra a jeho týmu, kteří i z několika jasných tezí dokážou vytvořit dílo strhávající alespoň intenzivním bezprostředním zážitkem.

Jakub Jiřiště

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 20. 1. 2015 ve 22.13 a zařazen do kategorie Filmy, Recenze ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.