Odebírat RSS
RSS komentářůMFF Karlovy Vary 2014: Nepřítel třídy
10. 7. 2014 # 21.01 # Festivaly, Filmy, Recenze # Bez komentáře
Mladý slovinský režisér Rok Biček představil na letošním MFFKV nápadně vyzrálý debut. Snímek Nepřítel třídy (2013) je natolik precizně vystavěný a suverénně zrealizovaný, že obohacuje filmy ze školního prostředí o velmi řídký jev – rovnováhu při zaznamenání jednotlivých komunit.
Biček se nevydal vyšlapanou stezkou jednostranné reflexe aspirací studentů. Tíhnul by tím totiž k přehnané idealizaci (Panu učiteli s láskou /1967/) a nevěrohodně přetaženým kontrastům (Džungle před tabulí /1955/). Nepokusil se však ani o druhý kraj, jímž by bylo hledisko kantora – zde by mohl zapadnout do psychologizace a určité izolace od okolí, neboť učitel je divákovi v daném případě průvodcem a rádcem (Škola otců /1957/, Mezi zdmi /2008/ či Oddělen /2009/). Zmíněné filmy právem náleží mezi klasiky, ale nedokázaly dostatečně vykreslit školní prostředí jako síť vztahů, které se vzájemně drží v šachu. Nad studenty bdí učitelský sbor, který sdílí schválenou ideu vedení a zároveň si citlivě brání vlastní pozemek před remcáním rodičů. Média přirozeně hledají vady a rodiče si zase snaží chránit své narušené území (nesmí se zapomínat, že právě uzákonění povinné školní docházky nejen v českých zemích rodině definitivně vzalo její bezmála absolutní dohled). Není snadné tento chumáč alespoň naznačit – dokonce i argumentačně zdatný Náš vůdce (2008) obětoval komplexní vztahy, protože na ploše jednoho celovečerního filmu potřeboval detailně vykreslit předně jednotlivé studenty.
Nepřítel třídy se pokusil najít způsob, jak sdělit více. Výchozí situace – nový přísný učitel němčiny má „problém“, když jedna ze studentek spáchá sebevraždu údajně v důsledku jeho vysokých nároků – je efektivním katalyzátorem, který je odhalen záhy. Skutečné motivy pro tento čin jsou přitom nadále nejasné. Črty studentů jsou konkrétní, ale je jim ponecháno potřebné napětí a nedořečenost, díky nimž jsou mnohé zvraty v jednání překvapivé. Totožné mlžení při vykreslení učitele (Igor Samobor) je neméně podstatné. Rok Biček se moudře straní zjevnému obdivu pro tvrdé metody učitele němčiny, protože jejich dopady se liší dle kontextu, do něhož jsou vpraveny. Stěží by tento argument působil srozumitelně, kdyby ve filmu nedostaly prostor jeho kolegové a rodiče studentů. Snímek až do konce soustředěně odmítá přímočará řešení – zvyklosti a rituály školního systému, které se omylem pokládají za samozřejmé, cílevědomě brání vstupu alternativních metod, zde označených za znak starých časů (paradoxní je, že právě před nějakou dobou alternativní liberální přístup ke vzdělání pobízí k uniformitě).
Není možné říci, že by Rok Biček nacházel alespoň rámcové odpovědi na všechny své otázky. Místy navíc budí podezření, že preciznost jeho debutu odpovídá spíše pečlivému odkoukání tváří, gest a frází, k nimž připojil zodpovědné řemeslné zpracování. Snímek trochu připomíná přísnou dikci učitele či odměřený přístup premianta. Nicméně to nic nemění na tom, že se objevil příslib, který výstižně poukázal na nejeden problém. Snad se opět setkáme.
Martin Mišúr
Nepřítel třídy (Razredni sovraznik, Rok Biček 2013)
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
