Domů » Aktuálně, Festivaly, Filmy, Recenze

MFF Karlovy Vary 2014: Self Made

Mladá izraelská režisérka Shira Geffen má viditelně slabost pro absurdní vystřihovánky ze vzájemně nezávislých lidských životů. Její prvotina Jellyfish (Meduzot, 2007) si pohrávala s mnoha osudy obyvatel Tel Avivu, které vytržením ze souvislého životního proudu získaly jemně surreálný nádech. Svoji osobitou metodu, která se podobá opatrnému sběru střepů z nádoby odrážející celek světa, dále rozvíjí i ve své filmové novince Self Made. I zde zaujme nevšedním přetvářením skutečnosti, které ale již nespoléhá na pouhý sběr momentů zbavených potřebného pozadí. Hravým útokem na zažité zákonitosti dokáže dosáhnout komplexnější metaforiky, aby obecněji vyjádřila životní úzkost příslušníků současné civilizace. Zvláštní poetika režisérky Shiry Geffen již od prvních minut připomíná tvorbu řeckého tvůrce festivalových hitů Giorgose Lanthimose (Špičák, Alpy). Důslednou dekonstrukcí tradiční logiky vytváří absurdní mikrokosmos, který z racionálního hlediska postupně zroskotává. Přitom uvolňuje prostor svéráznému vnitřnímu řádu a skrze něj s pozoruhodnou lehkostí vypovídá o těžce definovatelné životní klaustrofobii, jež si podmaňuje nejen svět západních hodnot.

Pocitovou i významovou soudržnost dodává útržkům dvou zprvu zcela nezávislých ženských osudů sdílený prožitek dezorientace. Zmatenost a bloudění poznamená jeden den naprosto rozdílných žen z obou stran nepřirozené blízkovýchodní hranice. Izraelská konceptuální umělkyně se probouzí po pádu z postele vedle manžela do naprosto neznámé domácnosti a její zmatené úkony připomínají úplnou ztrátu paměti. Ne, že by nenadálá situace ženu vyvedla z míry. Pokračuje dál ve svém každodenním životě, avšak důsledky vymazaných vzpomínek činí z takových činností jako montáž nové postele či rozhovor pro německý tisk podmanivou směs absurdity a promyšleného situačního humoru. Až do chvíle, kdy tvůrkyně nahlédne skrze vnější posouzení vlastní umělecké instalace  svoji bývalou identitu a necíti nic než šok ze zrůdné zrady vlastního ženství.

Naopak mladá Palestinka z druhé strane hranice, dělnice v továrně na nábytek, naprosto postrádá orientační smysl a vypadá to, že jediné, co ji dělí od vegetálního stavu, je abnormálně silná touha po dítěti. Obratně vykonstruovaná shoda náhod svede obě ženy dohromady ve zvláštně iniciačním prostoru hranice mezi znepřátelenými územími a poté zcela přirozeně dovolí, aby dotyčné nerušeně pokračovaly ve svém životě, ovšem na místě té druhé.

Prvotní pocity zmatenosti, jež skrze jemnou absurditu směřují k základnímu existenciálnímu předpokladu života jako pouhého přechodného pobývání, přerůstají v přirozeném proudu událostí v nutkavou potřebu žen překročit vnitřní i vnější hranice své omezené existence. Film nemá ambici být komplexním společenským komentářem. Vypůjčuje si pouze bezprostřední režisérčinu observaci z probíhajícího konfliktu – ponižující přechody žen pod bedlivou kontrolou hraniční hlídky – a využívá je jako metaforický leitmotiv. Teprve zvláštní podvědomé nutkání vede protagonistky k tomu, aby i ony byly schopny proniknout neodbytnou sebekontrolou a dosáhnout v protikladné identitě sebepoznání i naplnění.

Self Made je i přes nepolevující hravé pojetí především originální a metafyzikou jemně prodchnutou psychologickou výpovědí o potřebě vnitřně se osvobodit. Univerzálním a povzbudivým apelem pro všechny, jejichž životní rozlet omezuje jakákoliv hranice. Do konkrétnějšího rámce jej zasazuje neméně důležitý rozměr režisérčina světonázoru – nelítostné útoky proti vnějším a vnitřním narušitelům ženské identity a intimity, jako je přítomnost politického konfliktu či vypjatý feminismus. Shiře Geffenové se vše podařilo splést v soudržnou a neustále překvapující významovou síť, jež jedině v linii Palestinky trpí výrazně nižší kadencí nápadů a zakopávajícím rytmem. I díky obdobně vybroušené kompozici kamerových záběrů a jemné choreografií postav v obraze, patří Self Made ke skrytým klenotům letošního karlovarského programu, jejichž lesk by neměl zaniknout v záplavě daleko více zmedializovaných souputníků z canneského festivalu.

Jakub Jiřiště

Self Made (Boreg, Shira Geffen 2014)

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 8. 7. 2014 ve 22.58 a zařazen do kategorie Aktuálně, Festivaly, Filmy, Recenze ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.