Domů » Filmy, Recenze

MFF Karlovy Vary 2014: Zázraky

Dějištěm Zázraků (Le meraviglie) je malebná krajina středoitalské Umbrie, v níž žije rodina charismatického přísného patriarchy Wolfganga (Sam Louwyck), jež téměř dojímá svou starosvětskostí a nepřizpůsobivostí. Každodenní rutina početné rodiny včelařů, v níž kromě otce zcela scházejí chlapci, je narušena dvěma neobvyklými událostmi. Tou první je nenadálý zjev televizního štábu, který v okolí natáčí obskurní soutěž, v níž proti sobě soutěží rodiny tradičních zemědělců a kterou uvádí půvabná Milly Catena (Monica Bellucci). Druhým je příchod mladičkého nemluvného delikventa Martina, jehož si k sobě rodina vezme v rámci převýchovného programu, hlavně aby získala finanční příspěvky od státu. Největší dopad mají tyto dvě události na právě dospívající nejstarší dceru Gelsominu (Maria Alexandra Lungu), která sice stále svému otci svědomitě a s láskou pomáhá při náročné práci, ale zároveň se u ní začínají objevovat náznaky revolty.

Zázraky jsou vzácným úkazem křehkého filmu, jenž nezaujme prvoplánovými atrakcemi, strhujícím dějem ani lacině líbivými záběry přírody, ale o to silnější může být vyznění, které v divákovi zanechává. Poetickému filmu režisérky a scenáristky Alice Rohrwacherová se daří s nevídanou citlivostí (nejen) pro detail a s příměsí jemného humoru přiblížit život jedné excentrické rodiny a nikdy přitom nesklouznout ke kýči. Zázraky výrazně upomínají na dva vlivné směry, jež se objevily v narativním umění 20. století – jednak na magický realismus a rovněž na italský neorealismus. Oba tyto směry jsou však v Zázracích aktualizovány a oživeny současným pohledem mladé režisérky.

Za konkrétní zmínku stojí kamera Hélène Louvartové. Louvartová film snímá v dlouhých záběrech, jež se hodí k realistickému a civilnímu ladění filmu, ale právě v duchu magického realismu tyto záběry ozvláštňuje: v některých z nich jako by se setkávaly dva druhy času, čas pozemský s časem mýtickým. Tento přístup se projevuje především v posledním záběru, kdy Gelsomina ležící se zbytkem rodiny na posteli zapíská, poté kamera přejede na velblouda, který se jako na povel postaví, načež se kamera vrací zpět k místu, kde byla rodina, ale na tomto místě je už jen prázdná matrace.

Když k výše řečenému připočteme kvalitní herecké výkony celého ansámblu (ve filmu se objevuje také sestra režisérky Alba Rohrwacherová v roli matky), jež jsou pro tento typ filmů zvláště důležité, tak je třeba konstatovat, že před sebou máme zcela konzistentní, vyvážený a citlivý film, který letošní Grand Prix v Cannes dostal zaslouženě, a můžeme tedy s nadějemi vzhlížet k dalším filmům mladé talentované režisérky.

Ferdinand Fořt

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 7. 7. 2014 ve 22.21 a zařazen do kategorie Filmy, Recenze ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.