Domů » Filmy, Recenze

Přetoč to!: Kult a odkaz videokazet

Pečlivě vyskládané police s videokazetami už dávno netvoří obraz soukromé filmotéky, ale spíše analogovou noční můru v zaprášených krabicích. Prostorové dilema ohledně VHS navíc platí pouze v případě, kdy se majitelé ještě nerozhodli své sbírky zcela zbavit a uvolnit místo pro optické disky nebo virtuálně spravovaný katalog. Protože současná generace pod pětadvacet let zná z vlastní zkušenosti už jen pomalý úpadek prvního fyzického nosiče a nad přechodem k novým typům se příliš nepozastavuje, v programu Otrlého diváka se vedle kinematografických bizárií z dob VHS překvapivě objevil i tématický dokument Přetoč to! (Rewind This!, 2013) od režiséra Joshe Johnsona. Přehlídka filmové neestetiky se zaměřuje primárně na filmy mimo běžné distribuční kanály a bez VHS by byl výběr dramaturgů o značnou část skvostných děl chudší. Fenomén videa dopomohl řadě polozapomenutým snímkům k rozšíření za hranice své země i novému zájmu u diváků, stejně jako otevřel filmařům možnosti distribuce i produkce nezávislé na dosavadním systému ovládaného velkými studii / majors. Přetoč to! si v duchu festivalu zachovává excentrické vidění i zájem o okrajová díla filmové historie a propojuje nostalgické vzpomínky na domácí kino, videopůjčovny a béčkové snímky minulých dekád se současným diváckým přístupem k filmu.

Dokument vytváří atmosférickou koláž z rozhovorů s tvůrci, sběrateli, majiteli videopůjčoven, producenty a filmovými kritiky, prokládá je úryvky z originálních titulů, reklam i rodinných filmů a výsledné působení zaměřuje hlavně na (znovu)prožívání revoluce, kterou příchod videa vyvolal. Při stopáži o hodině a půl ale ani zdaleka nemůže pokrýt šíři fenoménu klenoucího se přes necelých dvacet let, a tak alespoň těkavě vytahuje z polic paměti jednotlivé úryvky a zajímavosti od zpovídaných. Útržkovitost se nejznatelněji projevuje ve struktuře filmu – témata až asociačně přecházejí v rychlém sledu z jednoho do druhého, i když přibližná chronologie zůstává zachována. Náhlé zahlcení fakty a vyprávění bez jedné výrazné linie může působit zmatečně, ale zároveň podporuje dobové opojení možnostmi domácího kina. Sympaticky se jeví snaha o geografickou pestrost, kdy se vedle zkušeností z různých koutů Ameriky objeví i pohled z Kanady, Anglie a poměrně velký prostor je věnován Japonsku jakožto domovině videa. Výpovědi o příchodu videokazet v odlehlých zemích se však víceméně shodují, někdy i opakují, a jediný výrazný kontrast se objeví při srovnání prozíravější reakce japonských majors oproti zdrženlivosti jejich protějšků z USA. Další trhlina v náhledu dokumentu spočívá v jeho relativní jednostrannosti – vypráví o převratné změně ve struktuře filmového trhu, formátové válce Betamax versus VHS, pirátství i současné distribuci filmů a přitom zcela pomíjí vyjádření zástupců vedoucích studií. Těžko říci, jestli chybou dramaturgie nebo přístupem velkých hráčů na americkém trhu.

Na druhou stranu právě v rozvolněném evokativním toku vyprávění, včetně synthpopového soundtracku, a v panoptiku mluvících hlav z ‘odvrácené’ strany branže (nezávislí, exploitation, pornografie atd.) spočívá velká část přitažlivosti snímku. Od začátku až do konce diváka provází VHS nadšenci a sběratelé a jejich nezměrný obdiv ke kuriózním dílům, jimž opěvovaný nosič dal vzniknout, jakožto i ke kvalitám a možnostem videa se nakažlivě přenáší i na těžké zastánce digitalizace. Poprvé v životě jste se nemuseli spoléhat na nabídku a promítací čas multiplexu nebo televize, jezdit na slasher až za město do autokina či se šouravým krokem plížit kolem pornokina a předstírat, že jste zabloudili. Z počátku nedůvěřivý přístup velkých studií a neutuchající hlad po filmech pro domácí kino umožnil nezávislým producentům typu Lloyda Kaufmana (studio Troma) prodat své straight-to-video tituly prakticky jen na základě do očí bijícího názvu a fantaskně vyvedeného obalu, byť z děje daného snímku nevykresloval zhola nic. Díky videu si široký zájem publika zajistil i Frank Henenlotter, režisér Šílenství proutěného košíku (Basket Case, 1982) – filmu, který odstartoval zlevnění a větší přístupnost originálních videokazet a navíc si díky svému vypravěčskému přístupu ukradl značnou část dokumentu pro sebe. Cassandra Peterson alias Elvíra, upírská ikona s obrovským dekoltem, vděčí VHS za svůj celosvětový věhlas, i když se z počátku formátové války postavila na stranu Betamaxu. Co na tom, že širokoúhlý obraz musel být kvůli poměru stran oříznut a kolikrát i uměle přiblížen nebo švenkován – byl na dosah ruky a v policích videopůjčoven jich na výběr bylo tisíce. Právě dříve nemyslitelná koexistence nezávislých snímků a blockbusterů na jedné platformě a vize až nekonečného množství regálů v půjčovně umožňuje tvůrcům dokumentu vytvořit paralelu k současným internetovým databázím a dalším digitálním platformám. Navzdory nezpochybnitelným kladům ‘nehmotných’ úložišť ale před úplným vymizením fyzického nosiče mnoho lidí v komentářích varuje – podobně jako u dřívějšího stažení a znovunasazení exkluzivních snímků do kin mohu majors tuto strategii uplatnit i na síti.

Orámování filmu úvodem a závěrem s nadšenci, možná až VHS puristy, svádí ke stavění pomníku, ale v rozhovorech si sběratelé velmi dobře uvědomují limity formátu a k podpoře svých sbírek předkládají věcné argumenty pro, ne jen osobní zaujetí videem. Při procházení jejich až absurdních videoartefaktů si uvědomíte obrovské množství filmů, které vyšly přímo na video a za hranici digitalizace se nikdy nedostaly. Navíc kvalita už tak pochybného záznamu klesá s věkem i počtem převíjení a jak potvrzuje filmová historička, na jejich archivaci chybí prostředky i zájem veřejnosti. Viděno už na příkladu formátové války, kdy obrazově ostřejší Betamax prohrává s dvojnásobnou délkou záznamu VHS, se domácí kino ubíralo cestou kvantity nad kvalitou a nyní na ní doplácí. Právě dostupnost a pocit každodenní samozřejmosti uvrhly video do pozice dávno překonaného formátu, jenž nemá co nabídnout. Přitom fyzická poškozování, která většinou slouží k argumentům proti magnetické pásce, skýtají obrovské množství dat o sledování filmů. Chyby a vady kazety tvoří nesmazatelnou paměť, svědectví o užívání a amatérskou „videoarcheologií“ lze odlišit originální titul od jeho kopie (přibližně i o kolikátou generaci kopie se jedná), stanovit oblíbenost jednotlivých scén díky častému přetáčení pásky nebo preference při nahrávání, kdy se na konci kazety objevují zbytky předešlých filmů.

V duchu názvu Přetoč to! ale nejvýraznějším odkazem VHS zůstává obrovská moc nad obrazem, kdy jste stiskem pár tlačítek mohli vůbec poprvé vybranou scénu zastavit, sledovat znovu či rozebírat ve zpomalené rychlosti. O povaze spodního prádla Jessicy z filmu Falešná hra s králíkem Rogerem (Who Framed Roger Rabbit, 1988) se vedou polemiky dodnes a je vcelku pravděpodobné, že šlo o přímý záměr tvůrců, když byla v době vzniku funkce pomalého přehrávání běžná. Příchod domácího kina navždy změnil divácké prožívání filmu a umožňuje současným tvůrcům nejen hry s odkazy a obrazové detaily pro cinefily, ale také mnohem komplikovanější narativní struktury – příkladem budiž nedávná vlna tzv. mind-game filmů, které k opakovanému shlédnutí a ‘pitvání’ obrazu přímo vybízejí.

Obavy velkých studií nad ztrátou kontroly při uvádění svých filmů ani poklesem zisků z kin se nevyplnily, zneužívání autorských práv už ano. Dokument dává nelegálnímu používání videokazet prostor až na závěr a zamýšlí se i nad tím, co přesně znamená film vlastnit. Koupí VHS získáte fyzický otisk, zálohu zcela odstřiženou od výrobce – naproti tomu současná digitální verze často vyžaduje neustálou online kontrolu nad produktem a jak ukázal jeden případ z Přetoč to!, může držitel práv i legálně pořízenou kopii z vaší knihovny vymazat. Podmínky tape tradingu z osmdesátých a devadesátých let připomínají dnešní P2P stahování, ale také sdílení videí na youtube – jen v mnohem rychlejší a širší podobě. Spojení videa a nových médii představuje ve filmu projekt videoblogu Everything Is Terrible, který digitálně přepisuje a výběrově uveřejňuje vše, co může domácí videotéka nabídnout. Pořizování, sdílení nebo prodej kopií se v éře VHS stalo běžnou praxí zejména u zakázaných filmů, kterým černý trh pomohl na světlo, a paradoxně tak mnoha v USA nedostupným titulům obstaral bezplatný marketing ve chvíli, kdy na videotrh oficiálně vstoupily. S ironií ve snímku vystupují i bývalí piráti, jež se nyní živí například dramaturgií kina a s mírně zahanbeným pocitem oficiálně jednají s ‘podvedenými’ společnostmi. Vyrovnání stavů mezi majors, nezávislými a amatéry pokračuje na internetu, ale podobně jako v případě videa se nikdo příliš nezamýšlí nad případnou archivací. Každý den vzniká, zaniká nebo se do nové verze aktualizuje tisíce děl a je prakticky nemožné jejich vývoj zaznamenat. Existují jen pro daný okamžik přehrání jako každodenní součást dne, ale podobně jako prozíraví VHS sběratelé dnes se možná za třicet let najde nadšenec s terabytovým archivem plným kompilačních videí o kočkách.

Anna Krejčířová 

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 20. 4. 2014 ve 14.34 a zařazen do kategorie Filmy, Recenze ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.