Domů » Filmy, Recenze

Špatný účes: Tvrdé výchovné metody matky Venezuely

Venezuela má stále pověst popelky mezi latinskoamerickými kinematografiemi, jejichž pozoruhodný kvalitativní vzestup si v posledních letech vyžádal samostatné sekce na mezinárodních filmových festivalech. Nicméně v posledním období přeci jen z této země vzešlo několik snímků, jež se poměrně úspěšně uchytily ve festivalovém okruhu. Právě tento reprezentativní vzorek ovšem vypovídá o tom, že venezuelskému filmu stále chybí tematická a žánrová pestrost. Tamní filmaři různými způsoby exploatují jedno velké téma: neúnosné životní podmínky nižších vrstev ztvárněné prostřednictvím divácky atraktivních témat, jako jsou války gangů, únosy či moralisticky laděné příběhy mladých delikventů. K tematice drsného života velkoměsta tvůrci přistupují většinou skrze šablony akčního filmu či thrilleru, či alespoň prvky těchto žánrů využívají v rámci sociálního dramatu.

Špatný účes (2013), překvapivý venezuelský vítěz z loňského festivalu v San Sebastianu, se sice volbou prostředí od ostatních snímků výrazněji neliší, avšak využívá jej výrazně odlišným způsobem. Obrovské sídliště na kraji Caracasu, které má k pojmu králíkárna daleko blíže než naše ekvivalenty z minulé éry, dostatečně odráží ekonomickou a životní determinaci hlavních postav, avšak spíše v rovině psychologických motivací. Marta, matka devítiletého Juniora, patřící mezi trosečníky, jejichž perspektivy se odrážejí od hradeb gigantických obytných bloků, se marně snaží získat zpět svoji práci. Zoufalé pokusy vrátit rodinný život alespoň do nějakých kolejí a zabezpečit budoucnost vlastních dětí tvoří základní kostru, nikoliv však dynamiku děje. Ta probíhá v úrovni vnitřního konfliktu, který s řešením tíživé životní situace souvisí pouze okrajově a spíše ji využívá jako komentář přesahující soukromou sféru. Z mateřského vztahu se tak stává spíše symbolický vzorek, který má v sobě odrážet aktuální celospolečenské ovzduší. Toto pojetí ovšem obětuje autentické psychologické nuance, jež by dodaly nevšednímu dějovému  východisku potřebnou přesvědčivost. 

 

Když se zaměříme na hlavní vztahovou linii snímku, nelze popřít že scenáristka a zároveň režisérka snímku Mariana Rondón netrpí nedostatkem fabulační invence. Nezaměstnaná Marta začíná u svého syna pozorovat znaky vymykající se obvyklým představám o přirozeném chlapeckém vývoji a propadne nemístné panice. Úzkostná Juniorova snaha narovnat si příliš kudrnaté vlasy, aby na školní ročence mohl vypadat jako jeho oblíbené pěvecké hvězdy, i sklony ke spontánnímu zpěvu a tanci zakoření v matčině mysli utkvělou představu, že se u jejího syna se začínají projevovat sklony k homosexualitě. A jelikož na sídlišti vládne právo silnějšího a jakákoliv odlišnost od celku může mít kruté následky, matka se rozhodne vzepřít přirozenému řádu věcí a bezcitnými výchovnými metodami zcela zadusit výhonky synovy identity, která nemusí mít nic společného s odlišnou sexuální orientací. Pustit se do takového citového hazardu však s sebou nese hrozbu totálního zpřetrhání vzájemných vazeb. Zvlášť když chlapec postupně poznává hodnotu svého vlastního já, a je ochoten bránit se protiútokem. Původní Juniorův boj o matčinu náklonnost postupně přechází v boj o prosazení vlastní nezávislosti, avšak cena za její konečné vykoupení se ukáže být příliš vysoká.

Členitý vývoj vzájemného vztahu je podán skrze řadu vypjatých situací, které dokáží vyvolat emoční odezvu, přesto celkový souboj o identitu nevyznívá tak přesvědčivě, jak by bylo záhodno. Ani snaha přiblížit situace co nejvíce reálnému prožitku metodou herecké improvizace nepřekoná daný vývoj zápletky, v němž matčino stále zoufalejší jednání brzy přesáhne hranici patologie a uzavře se jakémukoliv ztotožnění. Těžiště zájmu se nicméně v té chvíli už přeci jen přesouvá na autentičtější a střízlivější reakci chlapce, u níž má volný prostor pro herce skutečné opodstatnění. 

Hlavním problém snímku netkví ovšem v samotném pojetí scén, ale způsobuje jej nevyvážená struktura zápletky, v níž se ústřední téma zbytečně rozmělňuje. Rondónová věnuje téměř rovnocenný prostor dvěma dějovým liniím, z nichž první týkající se přímo vztahu matka – syn je, jak ukázal nástin fabule, velmi nosná. Její soustředěné podání však neustále narušují vstupy utahané dějové linie matky, jež neodbytně pronásleduje bývalého nadřízeného a není ochotna přistoupit na jeho neustálé vytáčky. Velká část příběhu tak probíhá v několikanásobném zacyklení falešné naděje, vystřízlivění a následných projevů frustrace, a chce tak působit dojmem bezvýchodného kruhu, jehož definitivnímu uzavření se žena houževnatě vzpírá. Její zatvrzelá snaha nespokojit se s úklidem cizích bytů a získat zpět pozici hlídačky posiluje společenský přesah intimního dramatu. Marta doslova srostla se svým původním zaměstnáním a usilovně se vzpírá změně role, jako by podvědomě bránila své hluboké ukotvení v režimu založeném na dohledu a principu mužské síly. Ve sporu mezi matkou a synem se tak odráží konflikty budoucí, které by mohlo přinést „selhání“ výchovného drilu a Juniorovo zařazení do pozice společensky nepřijatelného outsidera.

Přesto by tato společenskokritická synekdocha snesla vyjádření v několika scénách či podružnějších dějových detailech a nemusela by si nárokovat téměř stejný prostor jako samotné projevy boje Juniora o právo na vlastní individualitu a rytmus. Výše nastíněná fabule je tak spíše rekonstrukcí z posbíraných motivů a situací než zprostředkováním souvislého a jasně zacíleného děje. Ten neustále vychyluje i vložený motiv ženského soupeření, v němž se původní spor zdvojuje vstupem tolerantní babičky, jež využívá šance, jak dále ztrpčovat život své snaše. Proto sama začne prosazovat zcela opačné výchovné metody a její zásahy,které vrcholí vnucováním tranvestitismu vlastnímu vnukovi, znamenají další nezdravý vliv na chlapcovo vnitřní zrání. Obdobně jako matčino zastávání pozice moci udávají konfliktu příliš zjednodušující směr černobílých protikladů. Jak se ukáže, scénář se podobným ostrým řezům nevyhýbá ani v dalších dějových motivech. Nejmarkantněji ve scéně, kdy si Marta svérázně vyloží doktorovu hypotézu, že Junior by k přirozenému vývoji potřeboval přítomnost mužského vzoru, a přinutí svého syna být svědkem sexuálního aktu mezi ní a jejím bývalým zaměstnavatelem.

 

Protože Mariana Rondónová využívá výchovnou linii k tomu, aby mohla vypovídat formou skrytého komentáře o paradoxních důsledcích autoritativního režimu, daleko více sází na vypjaté protiklady a patologické momenty než na sílu podpovrchového napětí či vztahových náznaků. Snímku tak schází rafinovanější přístup, který tolik oslovuje u ztvárnění tematiky coming of age v počinech ostatních latinskoamerických kinematografií. Přesto dokáže okouzlit i daleko jemnějšími odstíny, které nabízí interakce mezi Juniorem a jeho přítelkyní, jejíž sebevědomí na rozdíl od chlapce daleko převyšuje nadprůměrné dívčiny fyzické proporce. Nesourodá dvojice, jejíž souhra je výsledkem nerušené improvizace dvou výrazných dětských herců, dodává filmu jemně komické momenty a především přetváří prostředí přelidněného sídliště v poetický prostor pro hru. Obyvatelé zdržující se v mikrosvětech bezpečných balkonů bohatě uspokojují zvědavost i fantazii, zaplňují bezútěšné místo tisící podnětů a potlačují tak negativní jevy, jež nakonec prostředkuje svými obavami pouze autoritativní matka. Okamžiky odehrávající se mimo rádius jejího dohledu tak přinášejí nádech přirozenosti, možnosti svobodně vnímat okolní svět, přizpůsobovat si jej vlastnímu hledisku a  navzdory všem obavám skutečně získat prostor pro naprosto nezávislý vnitřní rozvoj.

Právě toto ambivalentní uchopení prostředí dokonale přehodnocuje dominantní přístup venezuelských filmařů k velkoměstskému veřejnému prostoru. Obohacuje ústřední konflikt o stěžejní kontrast nenucenějším a poutavějším způsobem, než mohou nabídnout uměle vnášené ostré protiklady. Jejich vnášením pozoruhodné téma uvízlo na půli cesty mezi ambiciózním portrétem společnosti, jenž v sobě integruje mocenské principy režimu, a soustředěným intimním dramatem silně přesahujícím lokální problematiku.

  Jakub Jiřiště 

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 7. 4. 2014 ve 18.24 a zařazen do kategorie Filmy, Recenze ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.