Domů » Festivaly, Recenze

Německý lékař Wakolda: Rekviem pro porcelánovou panenku

Letošní argentinský vyslanec v boji o Oscary se zdá být vzhledem ke zvolenému tématu dalším z řady zaměnitelných snímků ušitých na míru tomuto prestižnímu ocenění. Režisérka Lucia Puenzová pro svůj již třetí film využila nadmíru zajímavé historie o střetu spokojené rodiny se skrývajícím se iniciátorem zrůdných nacistických experimentů Josefem Mengelem, jenž se stává prvním hostem v jejich nově otevřeném horském hotelu. Stačí ovšem hlouběji prozkoumat předcházející snímky této velmi pozoruhodné filmařky a poté nás nepřekvapí, že Německý lékař Wakolda (2013) má hodně daleko k narativně vycizelovaným historickým dramatům zohledňujícím požadavky středního proudu. Už režisérčin vskutku nevšední debut XXY (2007) určil její další tvůrčí cestu. Hlavní postavou v něm byla patnáctiletá dívka izolovaná s rodiči kdesi na uruguayském pobřeží kvůli vrozené genetické vadě, jež způsobila nerozlišitelnost jejího pohlaví. Příjezdem plastického chirurga s jeho synem se rozvíjí nejen zvláštní romance, ale především se na povrch dostávají dosud potlačované otázky, zda je za každou cenu nutné zvolit si vlastní identitu danou pohlavními znaky a zda je to otázka osobní volby či společenského tlaku. V dalším snímku Rybí dítě (2009) pak Puenzová nabídla poetický příběh s prvky thrilleru, v němž vzplanutí rozmazlené teenagerky z Buenos Aires ke starší služce dovede dvojici až na břeh paraguayského jezera opředeného mrazivými legendami.

V obou případech se jedná o velmi citlivé snímky, které se nevyhýbají náznakům a nevyzrazeným tajemstvím a spíše než o rozvíjení zápletky se snažily o co nejpřesnější zprostředkování pocitů vyplývajících z  životních situací, jež jsou pro většinu lidí těžko představitelné. To s sebou samozřejmě nese nedostatečný prostor pro empatii, tudíž emoční odezva zcela ustoupila svébytnému prožitku ze zvláštní atmosféry, která obklopuje jedinečné protagonisty. Obdobným způsobem na diváka působí i film Německý lékař. Navzdory vděčné zápletce jde v prvé řadě o pocitové drama, jež k historickému tématu opět přistupuje prostřednictvím postavy zmateně i bolestně prožívající svůj „coming of age“. Středobodem veškerého dění je genetická deformace dvanáctileté Lilith, jejíž růst se téměř zastavil. Naděje, kterou jí nabízí doktor Mengele, nenápadně si uzurpující roli rodinného lékaře a důvěrného přítele, se od prvního setkání v pustinách nekonečné pampy prolíná s těžko definovaným erotickým nábojem. A i když v prvé řadě procházíme palčivou životní zkušeností nedospělé dívky, vše je zvláštně překryto ani ne tak jejím napjatým vnímáním světa, jako jemně deformovanou Mengeleho optikou. Ta proniká nejen do důrazu na dějové i kamerové detaily (především co se týče lidského těla), ale také se projevuje v až nostalgickém ztvárnění specifické komunity i horské scenérie v kraji Bariloche, ohnisku germánského živlu na druhé polokouli, jež celkově vyvolává dojem šťastně znovunalezené otčiny. Nejen nápadnou podobností s alpskou krajinou, ale i vzhledem k přetrvávající fascinaci nacistickými idejemi u tamního obyvatelstva.

Navíc mimoobrazový komentář hlavní hrdinky, doprovázený mrazivými náhledy do Mengeleho tajného deníku usazuje vyprávění ve zpětné perspektivě, v pohledu již zralé dívky, která probíhající události dokáže vnímat v jejich zvráceném rozměru. Zvláštní svět dospívání, podmanivého objevování vlastního těla a současně působícího pocitu uvěznění ve své nedokonalé fysis tak v režisérčině pojetí těsně splývá s Mengeleho posedlostí tělem a touhou po jeho osvobození, jež má však daleko k nevinnosti a přirozenému vývoji. Zajímavým motivem, který napomáhá splývání obou tak rozdílných světů, je masová výroba „oživlých“ panenek s fungujícími útrobami, skrze níž se Mengele infiltruje do rodiny, kterou vnímá jako ideální objekt svých experimentů. Zároveň je ve výrobě umělých tělíček prozatím schopen dosáhnout skutečné seberealizace. Infiltrován je touto cestou ovšem i dosud nedotknutelný svět dětství, i když především ve zmíněné pocitové rovině. Porcelánové panenky v dnešní popkultuře většinou konotují iracionální znepokojení, iluzorní čistotu dětství i jeho pomíjivost, a přesně s tímto nastavením mysli současného diváka film pracuje.

Podivný původní název Wakolda je ve skutečnosti jménem Lilithiny panny s dutými útrobami, jež poslouží jako výrobní prototyp. Tuto pannu navíc lze vnímat i jako znak dívčiny zděděné choroby, možná i její touhy nedat najevo svůj skutečný věk, aby se opět nestala terčem posměchu okolí. V rukou Mengeleho se záhy stává předmětem, který definitivně pozbývá smyslu dětské hračky a obranného štítu proti dospívání. Nemění se v nic jiného, než ve znak lékařovy choromyslné touhy zmocnit se těla a rázně zpřetrhat jeho vazby s věkem slastného nevědomí. I když tedy leitmotiv „neživých“ panenek, využívaných k vyvolání konkrétního pocitu, je nyní už do značné míry klišé, zde má hlubší opodstatnění díky symbolickému propojení s Mengeleho hrozbou pro přirozený řád věcí v životě dívky na prahu dozrávání. A v konečném důsledku i nové hrozby masového rozšíření jeho temného vlivu. Zatímco za původní ideou stál záměr Lilithina otce vytvářet ručně panenky jako jedinečné bytosti s vlastním pulsem, v rukou Mengeleho se poetický nápad promění v působivou ukázku toho, jak lze kýžený lidský rozměr překroutit v nelidský fabrikát.

Německý lékař Wakolda je tedy nakonec zvláštní, tak trochu spikleneckou hrou o nevinnost do značné míry probíhající v pocitové rovině. Rozhodně zde nelze mluvit o precizně vyklenutém dějovém oblouku, který by pracoval s gradací a vnějškově vytvářeným napětím. Snímek se spíše nese v pomalém rytmu, výborně pracuje se zádumčivou atmosférou a jeho zájem se častěji zaměřuje na drobnokresbu velmi zvláštního prostředí jako stvořeného pro objevování provokativních významů, než na psychologickou analýzu postav. Intimní vztahová rovina mezi lékařem a jeho ideální pacientkou by si přesto zasloužila více prostoru. Stále připomíná jakýsi náčrt jen občas se impresivními momenty vymykající intelektuální konstrukci, kterou tento originální náhled na dospívání do značné míry je. Pozornost od vnitřního prožitku protagonistky neustále odvádějí náznaky zakořeněné rasové ideologie u jejích spolužáků, stejně jako komorní rodinný konflikt narušuje vedlejší zápletka s fotografkou navázanou na agenty pátrající po nacistických zločincích. I přes poměrně krátkou stopáž se film snaží vytvářet přesahy vlastní spíše velkým společenským freskám či románové formě, z níž film vychází. Tyto ambice nakonec vedou jak k motivické a symbolické přetíženosti vyprávění, tak k výslednému pohlcení komorního dramatu, jež by samo o sobě v soustředěnějším pojetí vystačilo na vskutku jedinečný zážitek.

Film bude promítán v rámci přehlídky La Película v kině Světozor ve čtvrtek 20. 2. v 20:30.

Doporučujeme

Jeden komentář

  • Heinrich napsal:

    Tento film sem viděl a je skvělý…. Psyychologický trihler, která vás vtáhne do příběhu a nepotřebuje k tomu násilí… Tento film má skvělé herecké obsazení.. Hlavně v roli Megeleho Alex Brendemühl, který je ve své roli velmi věrohodný a dále také Natalia Oreiro, která je ve své další dramatické roli skvělá a její němčina je fascinující jako rodilí mluvčí… Tato herečka je velmi věrohodná a je to velmi dobrá herečka… Dále Florencia Bado také odvedla skvělou práci, Diego Peretti a prostě všichni by si zasloužili cenu :-)

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 19. 2. 2014 ve 10.02 a zařazen do kategorie Festivaly, Recenze ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.