Domů » Filmy, Recenze

Rozkoš: Odcizený obraz posedlosti

Po čtyřech letech se do kin vrací režisérka Jitka Rudolfová se svým novým snímkem Rozkoš (2013). Tématem film navazuje na její předchozí, absolventský počin Zoufalci, řešící problémy, nejistotu a nespokojenost současné generace třicátníků. Oproti Zoufalcům se však autorka nesoustřeďuje na skupinu přátel navzájem sdílejících své pocity, ale naopak na jednotlivce, kteří se kvůli svým problémům uzavírají do vlastních soukromých světů. Velkou změnou oproti předchozímu debutu je i formální stránka, jež je stále velmi invenční a neotřelá, zejména při práci s moderními technologiemi, nicméně ze záměrného dojmu amatérismu přechází na velmi profesionální provedení.

Ústřední postavou nového režisérčina snímku je mladá střihačka Milena, která nenachází uspokojení ve své práci ani v milostném životě. Téma filmu tvůrci prezentují jako posedlost láskou, uměním, originalitou, napodobováním a úspěchem, čemuž perfektně odpovídá zvolené prostředí, do nějž je děj zasazen. Celou dobu se pohybujeme v oblasti filmové branže, jež je vzhledem k tématu ideálně zvolená. Zdůrazňuje obraz uzavřeného, sebestředného a umělého světa, nutícího hrdiny k přijetí určité masky a typu chování, které jim v podstatě není vlastní. Zároveň je to prostředí autorce velmi blízké, a i proto působí tak autenticky. Milena začíná být z tohoto světa otrávená, možná až znechucená, a postupně se vůči němu bouří. Neustálá touha po úspěchu a penězích je vykoupena ztrátou tvůrčí svobody, touha po uznání zase nepochopením. Postavy se neustále honí za velkými cíli, výsledek však nepřináší kýžené uspokojení a hrdinové propadají do čím dál tím větších depresí. Paralelu k tomuto stavu tvoří také Milenin nerovnocenný vztah s překladatelem Vladimírem. Hrdinka se tak pohybuje ve dvou začarovaných kruzích, ale ani z jednoho se jí nedaří zcela vymanit.

Umělost a odcizenost se odráží i ve filmové formě, která aktivně pracuje s moderními technologiemi. Příznačnou ukázkou jsou například světelné reklamy u Milenina domu. Světlo dopadající až do jejího bytu vytváří nádherné barevné variace, jedná se však pouze o pomíjivou krásu. Při bližším pohledu zjistíme, že jde o pouhý klam, jako například v záběru na východ slunce, probíhajícím jen v rámci reklamní obrazovky. Nejvýraznějším formálním ozvláštněním jsou ale SMSky hrdinky a jejího milence, jež se zjevují přímo v obraze. Jejich využití je velmi invenční a výstižně reflektuje tuto dnes již velmi častou a podstatnou složku lidské komunikace. Nicméně psaní SMS funguje na naprosto jiné bázi než osobní setkání: lidé  prostřednictvím zpráv sdělují jiný typ informací, odlišně formulují a také více fabulují. Přestože je komunikace snazší a navozuje pocit blízkosti, film zdůrazňuje především odcizení, které takto  může paradoxně vznikat. To, že se v záběru u odesílatele a příjemce zobrazují jen čísla místo jmen, pouze podtrhuje zmíněnou odosobněnost. Milenin případ je signifikantní právě v tom, že její vztah je založen vesměs jen na SMSkách, jež nahrazují veškerý přímý styk, s výjimkou toho sexuálního. Zatímco Milena zprávy vnímá jako jedinou možnost, jak být s Vladimírem v kontaktu, její partner je využívá k pohodlným výmluvám a lžím a nemusí se tak ve vztahu angažovat více, než by chtěl. Žena se však stává na SMSkách závislá a začíná jejich prostřednictvím partnera kontrolovat. Zprávy postupně zaplňují skoro celý obraz, stejně jako zahlcují Milenin vnitřní svět.

Skrze subjektivní vnímání hrdinky nahlížíme skoro celý film. Asynchronní zvuk, barevnost, snové scény – to vše je vždy reflexí jejího prožívání. Přestože sama autorka vysvětluje zpovědi postav u terapeuta jako klíč k bližšímu poznání jednotlivých charakterů, můžeme je zároveň interpretovat jako vnitřní dialog postav s hrdinkou, jež o nich přemýšlí a v jednom okamžiku rozmlouvá i sama se sebou.  Vnitřní svět se odráží i ve filmu, jejž vidí v kině. Milena sleduje Truffautův Příběh Adély H., vyprávějící o dívce zoufale posedlé mladým vojákem, který ji však odmítá. Odkaz na reálný vztah hrdinky umocňuje simultánní překlad projekce, tlumočený samotným Vladimírem (motiv filmu ve filmu, jenž odráží chování postav se objevuje již v předchozím snímku Zoufalci, kde jednání hrdinů odkazuje na seriál Byli jednou dva písaři…, který postavy sledují). Nakonec i samotný závěr příběhu lze interpretovat jako Mileninu představu, jež by mohla vyplývat z podvědomého vnímání neustále přítomného leitmotivu početí a mateřství. Zároveň se v této představě zračí touha nalézt jakousi bilanci mezi dvěma vztahy a dvěma světy, na jejichž hranici se hrdinka v druhé půli snímku pohybuje.

Snaha vymanit se z neuspokojivého životního stereotypu byla tématem již v Zoufalcích. Nyní autorka opouští perspektivu sledování skupiny lidí, které jí nedovolilo hlouběji prozkoumat vnitřní svět jednotlivých postav. V Rozkoši téma nahlíží skrze optiku hlavní hrdinky a nabízí tak daleko intenzivnější pohled na danou problematiku. Zohlednění moderních technologií coby podstatné složky lidské komunikace a lidského života vůbec působí velice osvěžujícím dojmem. Odvážné formální zpracování se stává posunem kupředu nejen v autorčině tvorbě, ale i v kontextu současné české kinematografie.

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 7. 12. 2013 ve 11.05 a zařazen do kategorie Filmy, Recenze ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.