Genderové stereotypy v animované tvorbě Walta Disneyho

Počet knih věnujících se animované tvorbě letos na podzim navýšila vizuálně atypická publikace Genderové stereotypy v animované tvorbě Walta Disneyho, která vyšla v Edici PAF. Podtitul Ideologie, queer, diskursivní analýza přitom dával tušit, jakým způsobem bude tato kolektivní monografie, jež vznikla díky grantové podpoře výzkumu na Katedře divadelních, filmových a mediálních studií FF UP v Olomouci, na tvorbu Disneyho studia nahlížet. Ve čtyřech striktně metodologicky vymezených studiích totiž čtenář dostává možnost nahlédnout do disneyovského světa z trochu jiné perspektivy a dozvědět se, co a jak díla divákovi říkají o genderovém režimu doby svého vzniku. Cílem monografie tedy není vybrané pohádky opěvovat, ale naopak jim kouzlo odebrat, a pomocí sémiotické analýzy odhalit implicitně přítomné významy týkajících se genderu postav.

Studie vycházejí ze základní hypotézy, že animované filmy a seriály odrážejí společenský kontext,, a tudíž i genderové uspořádání, které v sociálních vztazích panuje. Skrze animované postavy (lidské či zvířecí podoby) se tak dětský divák seznamuje se zažitými představami o tom, jaké vlastnosti mohou muži a ženy mít a jak by se k sobě navzájem měli chovat. Pro pochopení genderové odlišnosti hrdinů a hrdinek je pak pro diváka důležitá především práce s genderovými znaky. Divák přiřazuje postavám pohlaví na základě vnějších ukazatelů, jakými jsou tvar těla či symboly maskulinity a feminity. Schematickou tvorbu Walta Disneyho však autoři označují za problematickou, neboť přítomný genderový obraz se podřizuje prosazovanému kultu krásy a zároveň vychází ze společenského systému, v němž muži a ženy neměli po většinu času stejné postavení.

Obraz nerovného genderového uspořádání zkoumá první studie na příkladu klasického snímku Sněhurka a sedm trpaslíků (Snow White and the Seven Dwarfs, 1937).  Na rozdíl od zbývajících analýz se čtenář v textu Zdeňka Hudce seznamuje s produkční historií filmu, což je podmíněno cílem zabývat se českou dabovanou verzí z roku 1970. Věnuje pozornost nejen genderovým diskurzům, které působí jak v narativní rovině, tak mezi kategoriemi muž-žena, ale i funkci, kterou použitý jazyk plní při konstrukci genderové identity. Právě rozbor dialogů přináší zásadní poznatek, nakolik se mluva postav podílí na dělbě práce mezi pohlavími a obecněji pak spoluvytváří feminitu či maskulinitu postav. Hudec se obzvlášť soustředí na postavu Sněhurky a zodpovídá například otázky, jakým stereotypům podléhá a podle jakých představ o ženské kráse byl vytvořen její fyzický vzhled.

Mýtem krásy, vizuální podobou a charakterem ženských postav Disneyových filmů se zabývají také zbývající studie. V rozboru věnovaném filmu Malá mořská víla (The Little Mermaid, 1989) zkoumá Eva Chlumská odlišnost protagonistky Ariel od ostatních ženských postav filmů, kterou spatřuje v její aktivitě a nezávislosti. Svým vzpíráním se otcovské autoritě totiž Ariel vytváří předobraz pozdějším, daleko emancipovanějším hrdinkám. Přínos studie lze spatřovat především v pozornosti, jakou Chlumská věnuje proměně Ariel z mořské panny v lidskou bytost, během níž dochází k převrácení obrazu ženy z pasivní na aktivní figuru. Neméně důležitým tématem studie je také genderová jinakost postav, již Chlumská rozkrývá pomocí nástrojů queer teorie. Zkoumání genderových znaků či způsobu chování tak autorce dovoluje odhalit významy, které lze číst jako homosexuální.

V následující studii Matěje Dostálka, který rozebírá a porovnává seriály Kačeří příběhy (Duck Tales, 1987) a Rychlá rota (Chip ‘n Dale Rescue Rangers, 1989), se setkáváme s rozšiřujícím zájmem o ekonomický a politický kontext vzniku děl. Předmětem zkoumání není jen genderová politika (přítomnost archetypu vůdce, prezentace matriarchátu jako diktátorského systému apod.), ale i konzervativní hodnoty, které seriály v odkazu na dobovou republikánskou vládu prosazují. Ačkoli hrdinové usilují o získání pokladů a jiných hmotných cílů, seriály opakovaně zdůrazňují postavení rodiny jako základní jednotky společenského systému. Zařazení takto koncipované analýzy tak umožňuje čtenářovi získat představu, jak je se změnou dobové reality spjata i obsahová proměna disneyovské tvorby.

Zájem o mimofilmovou sféru je vlastní také poslednímu textu Alexandera Jančíka, jenž je zaměřen na fenomén Disney Princess. Jančík se věnuje charakteristice deseti princezen z filmů Walta Disneyho a porovnává jejich povahové vlastnosti s atributy panenek, které studio v rámci merchandisingu vyrábí. Skrze analýzu padesátého filmu studia Na vlásku (Tangled, 2012) současně dokládá, nakolik jsou animované hrdinky stále vytvářeny podle tradičního ideálu tělesné krásy a jak je následně kult krásy prakticky propagován skrze přidruženou spotřební produkci.

Jak už to u prací podobného typu bývá, průběžné osvětlování teoretických východisek zbrzďuje čtení textu. Rozbory se tak občas nevyhýbají mechaničnosti, a tudíž ubírají textům na čtenářské atraktivitě. Přesto je na místě chápat sborník jako přínosný, a to především ze dvou důvodů. Zaprvé, názorně ukazuje, jak lze ideologické, feministické či genderové teorie funkčně využít při analýze kulturního produktu. Filmy Walta Disneyho jsou v tomto ohledu více než vhodným materiálem, neboť se v nich setkáváme se stabilizovanými narativními schématy, stereotypy a typizovanými figurami. A zadruhé, chronologické řazení odlišně zaměřených analýz dovoluje postihnout jak vývoj tvorby, tak i přetrvávající přítomnost genderových předsudků. Ucelený a pevně směřovaný pohled na problematiku je tak hlavní předností monografie.