Odebírat RSS
RSS komentářůEpizoda ze života sběrače železa: Bosenský hlas neviditelných
25. 11. 2013 # 23.23 # Filmy, Recenze # Bez komentáře
Oscarový režisér Danis Tanović (Země nikoho, 2001) natočil sociální doku-drama, epizodu ze života romské rodiny, jež se snaží najít východisko z těžko řešitelné situace. Sledujeme pozvolně ubíhající život v romské čtvrti Poljice na bosenské periferii, kde skromné podmínky umocňuje krutá zima a zasněženou scenérii dokresluje tovární smog. Nazif na skládkách rozkládá vše, co je možné zpeněžit, zatímco jeho těhotná žena Senada se doma stará o dvě děti. Život ze dne na den spojený s nejistým příjmem a vážné zdravotní komplikace postaví manželský pár před bosenský systém zdravotního pojištění, s jehož pravidly se musejí vypořádat po svém. Ačkoli Nazif za svoji zem bojoval během bosenské války, nemá zdravotní pojištění, není mu přidělena finanční podpora ani příspěvky na dítě a sběr železa nepokryje vysoké výdaje na akutní operaci jeho ženy. I přes veškeré snahy se nakonec jako jediné východisko z útrap začne jevit podvod.
Tanović dokumentárními prostředky rekonstruuje případ, jenž se odehrál v Bosně zhruba rok před natáčením, a stylově se tak navrací ke kořenům své dokumentární tvorby započaté během bosenské války. Od dění si zachovává odstup, aby vyvolal dojem nezaujatého pozorování reality. K této iluzi přispívá roztřesená ruční kamera, která sleduje shrbená záda hrdinů, absence umělého osvětlení, chybějící hudební doprovod či využití neherců, jež ve filmu hrají sami sebe a znovu prožívají již prožité. Díky tomu, že se na rekonstrukci podílejí účastníci původních událostí, kteří dopředu vědí, jak celá situace dopadne, lze ve vypjatých situacích vysledovat vyrovnanost a emocionální distancovanost hlavních protagonistů. Jako by při opětovné rekonstrukci došlo k určitému smíření s nelehkou situací a se způsobem života neviditelných lidí na okraji společnosti.
I přes to, že případ samotný nabízí silné emocionální momenty, zvláště ve chvíli, kdy se jeden z hlavních protagonistů ocitne v ohrožení života, se režisérovi (i díky zmíněným stylistickým prostředkům) daří vyhnout přehnané dramatické naléhavosti. Strohý, téměř bezeslovný projev protagonistů, kterým je ve vypjatých okamžicích zřídkakdy vidět do tváře, nás spíše než k dojetí a soucitu s postavami vede k zamyšlení nad nelehkou situací lidí na okraji společnosti. Silná životní epizoda je tak jakousi případovou studií, jež nemusí být vztažena pouze na romské obyvatelstvo, nýbrž i na sociálně znevýhodněné rodiny obecně. Sociální důraz je tak silnější než sonda do konkrétního etnika.
V rámci české distribuce a vzhledem k tématu se nabízí srovnání s filmem Je to jen vítr (2012), ve kterém se maďarský režisér Benedek Fliegauf obdobně zaměřuje na život romské rodiny kdesi na okraji malého městečka a na události, jež mají reálný základ. Fliegauf se však nepokouší o věrnou rekonstrukci, ale spíše o poetické zprostředkování tísně a strachu s důrazem na téma nenávisti vůči rozdílné barvě pleti. Oba filmy byly oceněny v hlavní soutěžní sekci na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně a do české distribuce je zakoupila distribuční společnost Artcam. Jde tedy o další snímek, který svým sdělením vyvolává otázky ohledně lidských práv a práva na přežití, mnohdy spojeného s finanční situací. Filmy tak mohou sloužit především k edukativním účelům a relevantním debatám.
Vzhledem k velmi nízké návštěvnosti snímku Je to jen vítr lze predikovat, že i Epizoda ze života sběrače železa si bude své diváky hledat těžko. Možná i z toho důvodu se tentokrát distribuční společnost vydala cestou alternativní distribuce, která by mohla filmu pomoci dostat se do širšího povědomí a oslovit diváky, pro které by snímek jinak nebyl příliš formálně zajímavý. Souběžně s premiérou a uvedením na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě tak měli diváci možnost zhlédnout epizodu ze života bosenských Romů zdarma i na internetu.
Články obsahující informace o Tanović:
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
