Fresh Film Fest 2013: Dravé šelmy a kosmická tělesa
30. 8. 2013 # 10.27 # Festivaly, Filmy, Recenze # 2 komentářůLvi – Jasmína López
Nevyrovnanost příspěvků do soutěžních sekcí filmových festivalů je něco, s čím musí návštěvník dané přehlídky z podstaty počítat. U festivalu typu Fresh Film Festu se navíc pravděpodobnost výskytu více či méně rozpačitých titulů násobí, jelikož jde o debuty, druhé filmy a snímky studentské. Je tak vždy potěšením, když se, navíc hned v první festivalový den, objeví celovečerní debut natolik suverénní, jako jsou Lvi (2013) Jasmíny López.
Poněkud zavádějící anotace hovoří v souvislosti se Lvy o snímcích Gerry (2002) a Poslední dny (2005) Guse Van Santa, čímž by mohl vzniknout dojem, že jde o další z filmů operujících s tzv. vyprázdněnou narací. Prvních pár minut, kdy kamera v dlouhých záběrech snímá skupinu mladých lidí chodících lesem a mluvících „o ničem“, navíc může podobný dojem v divákovi jen utvrdit. Snímek opravdu na první pohled působí jako zástupce jednoho z trendů moderních uměleckých filmů, jejichž základním znakem není složitost, jakou si možná někdo s pojmem „umělecký film“ spojuje, ale naopak až radikální jednoduchost. Na kost oholený minimalismus nutí diváka zpomalit a zaostřit pozornost jinam, než je zvyklý z filmu klasického střihu.
Lvi však podobný přístup využívají pouze jako odrazový můstek. Svým stylem a narativní výstavbou je film značně složitý, mísící několik potenciálních rovin fikční reality. Poklidně plynoucí obrazy spolu s výraznou prací se zvukovou stopou neposkytují na první pohled žádný jasný klíč k tomu, jak dění na plátně uchopit. Nejde však o složitost agresivní či otevřeně exponovanou: všeho je docíleno pomocí jednoduchých prostředků (dlouhé záběry, absence rychlého střihu, žádné otevřené paralelní linie vyprávění apod.), ve velmi pomalém tempu, s uhrančivou lehkostí a důrazem na diváckou soustředěnost a vnímavost. Výsledkem je meditativním tempem plynoucí a diváckou aktivitu dráždící podívaná, na kterou určitě stojí za to na festivalu vyrazit.
Snímek je v soutěži Fresh Generations a podruhé promítán bude v sobotu 31. srpna.
Meteor – François Delisle
Mimo soutěžní sekci promítaný Meteor (2012) není debutem ani druhým celovečerním filmem a premiéru měl na letošním Berlinale. Paradoxně působí jako debut více než některé snímky, jež jsou na Fresh Film Festu uváděny, a které jimi doopravdy jsou. Snímek je adaptací fotorománu, což nejspíše vysvětluje, proč většinu času působí spíše jako minimalistická divadelní hra postavená na monolozích a doprovázená více či méně pohyblivými obrazy. Veškerý děj, uspořádaný jako klasický síťový narativ, v němž je několik postav nejrůznějšími způsoby vzájemně propojeno, je odříkáván hlasy jednotlivých aktérů, formou úvah či myšlenek a doprovázen obrazy. Ty někdy přímo zobrazují řečenou skutečnost či něco k ní se vázající, většinou však pouze předkládají záběry na nejrůznější místa a předměty.
Obrazová část působí především jako filmový (někdy spíše fotografický) ekvivalent ilustrací – metafory, jež jsou buď ubíjejícím způsobem doslovné (vadnoucí růže = osamocení, umírající člověk) nebo je jejich interpretační rámec rozkročen tak široce, až hraničí s alibismem. Jednotící koncept chybí. Monology sice často zachycují nejniternější pocity, jsou sugestivní a vyvolávají emocionální odezvu, ale jsou to pouze ony, které tak činí, nikoliv jejich spojení s obrazem a zvukem. Ačkoliv právě toto spojení celý audovizuální doprovod jednoznačně cílí.
Celý počin proto působí jako poněkud toporné ohmatávání možností filmového média, jenž je založené na konceptu, ale ustrnulé v nedostatečném zpracování.
Úvodní fotografie textu: vizuální styl festivalu František Horák
Dekujeme za recenze. Jen bych snad chtel podotknout, ze v anotaci k filmu Leones piseme, ze je „v přímém spojení s filmy Gerry a Poslední dny Guse Van Santa.“ Coz nema znamenat zmateni a odkazovani na vyprazdnenou naraci techto dvou snimku, ale primy odkaz na kameramana Leones – Matíase Mesa, ktery delal steadycamove zabery ve vyse zminenych filmech…
Dobrý den,
děkuji za komentář. Nejde o to, že bych anotaci považoval za zmatenou (což jsem ostatně nenapsal ani nenaznačil), ale o prosté podotknutí, že pro neznalého čtenáře/diváka může zvolená formulace vyvolat spíše asociaci s určitou kinematografickou tendencí(s nímž pracují uvedená díla) a tím vyvolávat mylná očekávání.
S pozdravem,
Ondřej J. Kosnar