Domů » Festivaly

LFŠ 2013: Den s Goranem Paskaljevičem

Známý srbský režisér Goran Paskaljevič, nazývaný “správným mužem na správném místě v nesprávný čas”, měl během druhého dne Letní filmové školy nabitý program. Kromě diskuzí po filmech absolvoval tiskovou konferenci a devadesátiminutovou masterclass. Navzdory zničujícímu vedru působil bývalý student FAMU a čerstvý držitel ceny Asociace českých filmových klubů velmi uvolněně a bylo znát, že je mu české prostředí blízké. Obzvlášť pozoruhodnou (a místy i komickou) stránkou jeho vystoupení byla kombinace až čtyř světových jazyků: tvůrce se snažil hovořit česky, ale jakmile mu nějaké klíčové slovo vypadlo, obratně si vypomohl angličtinou, srbštinou či francouzštinou. Indiefilm vám nyní přináší shrnutí těch nejzajímavějších poznatků ze všech proběhlých debat.

Své začátky na FAMU, kde studoval v letech 1967-1971 pod vedením Elmara Klose, režisér líčil s nostalgickým nadšením. Tehdy následoval cestu mnoha jugoslávských aspirujících tvůrců, pro něž měla FAMU v té době vynikající pověst. Škola ho naučila především metaforickému způsobu vyjadřování, který dokáže ve svých dílech skloubit se syrovým realismem. Zároveň několikrát vyzdvihl kvalitu českého humoru, byť sám ve svých filmech upřednostňuje humor poněkud ostřejší. Jeho politické alegorie, zvláště Sud prachu (1998), jsou působivé právě díky tomuto na první pohled paradoxnímu spojení realismu a symbolismu a brutálnímu černému humoru, který však na rozdíl od některých věhlasných filmařských cyniků nevyznívá negativisticky, protože se pokaždé snoubí s humanistickou vírou v člověka. Tvůrce hovořil také o svém prvním filmu, krátkometrážním dokumentu Pan Hrstka (1969), jejž podle režisérových slov Klos obzvlášť oceňoval. Jak ovšem podotkl, snímek byl cenzurován kvůli tomu, že neukazoval dělnickou třídu v pozitivním (rozuměj adoračním) světle, proto se také nedostal do programu oberhausenského festivalu.

S cenzurou má srbský autor bohaté zkušenosti, proto nepřekvapí, že se k tomuto tématu opakovaně vrací. Poté, co se po studiích vrátil do Jugoslávie, musel často řešit problémy s dozorčími orgány (i se samotným Titem, který osobně rozhodoval o kinodistribuci). Paskaljevič však také popisoval, jak se Tito, mimochodem velký fanoušek filmu a zvláště westernů, “smál jako blázen” u jednoho z jeho filmů a ochotně přešel i pesimistický konec. Tvůrcovy otevřeněji politické snímky měly přirozeně obtížnější život, zvláště v 70. letech nemohl řadu nápadů realizovat, přesto se mu podařilo během komunistické éry natočit několik významných filmů. Jeden z nich, Klamné léto ‘68 (1984), byl prý přísněji cenzurován až u nás: verze promítaná v ČSSR neobsahovala záběry z Pražského jara a invaze sovětských vojsk. Největší potíže měl Paskaljevič za vlády Slobodana Miloševiče, proti němuž veřejně vystupoval: v roce 1992 ho politická situace donutila opustit zemi. O šest let později se vrátil, aby natočil Sud prachu, jenž zaznamenal velký úspěch u publika, avšak vyvolal bouři nevole od srbských nacionalistů. Býval dokonce označován za zrádce a nepřítele národa a tato pověst mu u velké části srbské veřejnosti patří dodnes. I když ho však okolnosti často nutily natáčet filmy v cizině, nikdy se nevzdal možnosti vyjadřovat se k problémům srbské reality. Režisér by se podle něj měl primárně vyjadřovat k situaci ve vlastní zemi, neboť jen jí může opravdu porozumět. Dokonce i ve snímku Jak se Harry stal stromem (2001), který natočil v Irsku, se metaforicky vyjadřuje k marasmu, do nějž Srbsko uvrhl fanatismus lidí Miloševičova typu.

Paskaljevič opakovaně tvrdil, že každý jeho film, včetně těch osobních a poetických, je ve své podstatě politický. Politika má podle něj stále rozhodující vliv na každodenní život, zejména na Balkáně, proto je přirozené, že se v jeho filmech tato témata, byť třeba nepřímo, objevují. Tvůrce poukazoval na niternou provázanost filmu a politiky, která se nejvýrazněji projevila v Sudu prachu: závěrečná exploze předpověděla bombardování Srbska vojsky NATO. Přestože se situace v jeho rodné zemi poslední dobou zlepšuje, stigmata z jugoslávské občanské války si podle něj Srbsko ponese ještě dlouhou dobu. Režisér nemá strach ani z jiných kontroverzních bodů srbské historie, například jeho poslední snímek Než se rozednívá (2012) vypráví o historii holocaustu v Bělehradě. Jeho filmy představují výzvu k tomu, abychom na tyto tragické události nezapomínali (vzpomeňme na povzdech jedné z postav v Sudu prachu: “Nikdo si nic nepamatuje”) a dokázali se poučit z chyb, které k nim vedly.

Jak je u evropských uměleckých režisérů obvyklé, Paskaljevičovy projevy obsahovaly mnoho kritických narážek na Hollywood a USA jako takové. Hned při úvodní tiskové konferenci poznamenal, jak moc se kruté a syrové násilí v jeho snímcích liší od zobrazování násilí v hollywoodských filmech, které přirovnal k baletu. Americkým divákům Sudu prachu prý nedocházela povaha onoho “zvláštního násilí” jeho díla: nevzali jej dostatečně vážně a brali film jen jako zábavu. Do Spojených států si rýpl také v otázce financování filmů. V Hollywoodu nemá tvůrce žádnou svobodu a o všem rozhoduje mocný mamon. Přestože tyto teze nejsou úplně nepravdivé, v této vyhrocené a zjednodušující podobě se z nich stávají klišé.

Zato na adresu Čechů Paskaljevič nešetřil komplimenty, a nešlo zdaleka jen o radostné zážitky z FAMU. Vychvaloval zejména český humor, který nám na rozdíl od Srbů umožňuje vnímat události s odstupem. Když nás označil za národ Švejků, myslel to jako poklonu: na Balkáně obecně hrdinové tohoto typu chybí. Navzdory nastupující únavě si po celý den uchoval pohodovou a vstřícnou náladu a bylo vidět, že mu prostředí Uherského Hradiště svědčí. I když mohly některé jeho výroky vyznít zjednodušeně, diskuze s ním byly zajisté velkým přínosem.

Jiří Anger

Fotografie: LFŠ

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 28. 7. 2013 ve 13.17 a zařazen do kategorie Festivaly ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.