Domů » Téma

Oliver Stone: Od kritika kapitalismu ke komunistovi

Pokud jste si na počátku července otevřeli některé z českých zpravodajských portálů a začetli se do článků týkajících se Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary (28.6 – 6.7. 2013), museli jste mít pocit, že je Oliver Stone jednou z nejproblematičtějších celebrit, která kdy festival poctila svou návštěvou. Mirka Spáčilová (MF Dnes) slavného režiséra přirovnala k hřímajícímu komunistickému poslanci, Tereza Spáčilová (Reflex) označila jeho tiskovku za neomalenou politickou propagandu, Dan Macek (Česká pozice) dokonce dospěl k závěru, že Oliver Stone vzhlíží k al-Kajdě.

Podobné texty jsou bohužel spíše smutnou vizitkou české žurnalistiky než odrazem Stoneova vystupování a jeho politických postojů. Sama jsem se v Karlových Varech účastnila šesti akcí, na kterých se režisér Čety (1986) ukázal, a získala jsem z nich dojem, že se jedná o nesmírně upřímného a vstřícného člověka. Zatímco jiní, mnohem méně známí filmaři z projekcí svých filmů utíkali, sotva se na plátně objevila úvodní festivalová znělka, Stone zůstával v kinosálech i půl hodiny poté, co doběhly závěrečné titulky, a ochotně se bavil s kýmkoliv, kdo ho oslovil. Vystupoval klidně a rozumně, zdálo se, že nečiní rozdíly mezi lidmi na základě toho, zda mluví s novinářem nebo běžným návštěvníkem.

Nedá se popřít, že Olivera Stonea společenská témata zajímají a že má mnohdy problém formulovat krátké odpovědi. Těžko však říct, zdali vůbec on sám tušil, kolik času na tiskové konferenci stráví rozborem americké politiky. Byly to totiž jen a pouze otázky zahraničních novinářů, co ho do nefilmových vod zavedlo. Vše započal žurnalista z Řecka, který se s odkazem na Alexandra Velikého (2004) zeptal na Stoneův názor na imperialismus a Edwarda Snowdena. Na načaté téma navázali ostatní, když se známého režiséra dotazovali, jestli se v budoucnu nechce více politicky angažovat, jestli Obamu považuje za odpověď na současné americké problémy nebo jak dlouho podle něj budou ještě Spojené státy americkou kulturní velmocí.

Oliver Stone se svými názory řadí do levicového spektra, nicméně dělat z něj kvůli kritice Spojených států horlivého stoupence komunismu a diktátorských režimů je z logického hlediska přibližně stejný nesmysl jako známé Bushovo prohlášení: „Jste buď s námi, nebo proti nám.“ Jedná se totiž o argumentační klam, jehož autor zapomíná, že krom A (bezmezný obdiv Spojených států) a B (láska k Sovětskému svazu) existuje ještě obrovská škála dalších pohledů na danou problematiku. I proto se hodí dodat, že Stone během své tiskové konference Sovětský svaz a komunismus několikrát kritizoval. Vyjádřil se například proti okupaci východní Evropy a poměry v Československu sedmdesátých let označil za strašné. S odkazem na Jana Masaryka také dodal, že chápe českou zahořklost vůči SSSR. Nic z toho si svou cestu do médií bohužel nenašlo.

Notně zkrácené a někdy i zkomolené citace, které čeští žurnalisté ve svých článcích uváděli, navíc postrádaly to nejdůležitější: kontext, v němž je tento třemi Oscary oceněný režisér a scenárista pronesl. Pokud si na internetu pustíte půlhodinový záznam tiskové konference, zjistíte, že Stone nevzhlíží s obdivem k nedemokratickým režimům, nýbrž pouze kritizuje něco, co bývá v politologii označováno jako unipolarita nebo také hegemonie.

Můžete se Stonem souhlasit nebo nemusíte, nicméně on za současného hegemona považuje Spojené státy americké. Dodává přitom, že ačkoliv Čína nemá ideální politické zřízení, bylo by pro mezinárodní systém vhodné, aby se její pozice posílila. Z narušení unipolarity bychom dle Stonea profitovali všichni bez ohledu na to, jaké jsou naše politické postoje. Existuje-li totiž v mezinárodním systému pouze jedna velmoc, je praktická nezávislost ostatních zemí vysoce obtížná. Evropské státy to ostatně donekonečna dokazují tím, jak se od rozpadu Sovětského svazu za každé situace staví na stranu USA.

Stoneovy politické postoje jsou samozřejmě problematické a někteří politologové by jistě poznamenali, že se jím předkládaná fakta dají vykládat i jinak. Závěry svých tezí má nicméně podloženy dobře promyšlenými argumenty a svůj názor si v rámci diskuze dokáže racionálně obhájit. I proto je trochu škoda, že se s ním namísto filmových kritiků nepustili do polemiky raději novináři zabývající se mezinárodní politikou. V takovém případě by tu totiž existovala alespoň jistá šance, že se jeho názory dočkají tak inteligentní kritiky a rozboru, jaký si zaslouží.

Autor: Kristýna Kabzanová

Fotografie: MFF Karlovy Vary 2013

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 20. 7. 2013 ve 8.47 a zařazen do kategorie Téma ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.