Tore tančí: rozhovor s režisérkou Katrin Gebbe

MFF Karlovy Vary 2013

Na konci filmu se objeví titulek, který říká, že byl film natočen podle skutečné události. Snažila jste se o přesnou rekonstrukci toho, co se stalo, nebo šlo o pouhou inspiraci? 

Katrin Gebbe: Ne, rozhodně jsem se nechtěla pokoušet o přesnou rekonstrukci, o to, aby všechny postavy a každá situace odpovídaly skutečnosti. Cítila jsem, že tato látka umožňuje objevit mnohem více aspektů, mým cílem nebylo natočit pouze další typické sociální drama. Vlastně mě k tomu donutil způsob, jakým k případu přistupoval tisk. Vnímal členy rodiny jako potměšilé, chlapce jako retardovaného. Chtěla jsem stvořit příběh přesahující skutečnost, film by měl vyzývat diváka a ptát se na otázky týkající se dobra a zla, víry, naděje, idealismu a lásky. Měl by seznámit diváky s otázkami, které mě osobně trápí a nutí mě bojovat, jež činí člověka člověkem a ukazují, za co stojí zemřít. Snažili jsme se proto do filmu vložit více poetiky založené na symbolice Kristova mučednictví. Navíc u postavy čerpáme i z literární inspirace, z Dostojevského románu Idiot, v němž je hrdina rovněž epileptikem, lidé z jeho okolí se k němu nechovají nejlépe, využívají jej a přetahují na stranu temnoty.

V jaké míře byla událost, ze které váš film vychází, v Německu medializována?

Katrin Gebbe: Myslím, že média se událostí příliš nezabývala, došlo k ní před několika lety a sama jsem našla jen pár článků, které se mnou ale silně otřásly, a nemohla jsem na ně přestat myslet. Lidé si k podobným zprávám vytvořili až konzumní vztah a tento případ byl pro ně jen další z mnoha temných událostí. Ve většině případů pohlíží na zločince zjednodušeně, jako na monstra či na špatné lidi, a nikdo nepřemýšlí nad tím, proč se kriminální činy dějí, jak se z lidí stávají vrazi. Snažila jsem se natočit film, který není jednoduché sledovat a nelze ho hned vypustit z hlavy.

Kdy se chystá distribuční premiéra v Německu?

Katrin Gebbe: Oficiální německá premiéra se chystá na konci září na Filmfestu v Hamburgu a jsme šťastni, že se nám již podařilo najít i distributora, jedná se o společnost RAPID EYE MOVIES. Měli jsme velmi dobré ohlasy v tisku, film byl pro svoji odlišnost a nekompromisnost vyzdvihován nad současnou německou produkci založenou spíše na velkých příbězích. Náš film lze nahlížet z řady perspektiv, což mnoho kritiků oceňovalo.

Myslíte, že nebude problém uvádět film v zemích, které jsou nábožensky více ortodoxní než například Německo?

Katrin Gebbe: Myslím, že ne, jelikož jsme měli řadu testovacích projekcí, na které jsme pozvali diváky příslušné k církvi a věřící. Jejich ohlasy byly velmi dobré, film sem jim líbil a viděli v něm obraz Kristova utrpení. Není o tomto všem víra, jít nezlomně za stanoveným cílem? My tím, co zpracováváme, nikoho neodsuzujeme, jen nabízíme různé možnosti perspektiv, film by v našem záměru nikoho neměl pobuřovat.

Měla jste před realizací filmu zkušenost s hnutím Jesus Freaks, jehož je hlavní postava filmu členem?

Katrin Gebbe: Poprvé jsem se s hnutím setkala asi před patnácti lety na jednom koncertě. Myslela jsem si, že to jsou blázni, protože já nejsem věřící. Ale po mém dalším výzkumu mám za to, že jejich přístup k moderní bohoslužbě je zajímavý. Jesus Freaks je zdravou alternativou, která dokazuje, že věřit může být “cool” a krásné. Navíc je hnutí přitažlivé pro mladé outsidery, kteří zde mohou nalézt své místo a přátele, či dokonce vlastní rodinu. Je v něm co objevovat, zatímco katolická církev procházela v poslední době mnoha negativními kauzami. Rozhodně jsem nechtěla tato podezření spojovat s pozadím postavy Toreho.

Jak jste pracovala s herci, používala jste při natáčení specifickou režijní metodu?

Katrin Gebbe: Pro mě je důležité vytvořit již před natáčením určitý základ, který je vystavěn ze společných diskuzí s herci o tématu a vztazích postav. Ptala jsem se herců na otázky ohledně jejich potřeb a životních příběhů. Například Julius se zprvu na roli připravoval sám, přemýšlel o postavě Toreho a natáčení předcházela série zkoušek. Poskytla jsem mu mnoho filmového materiálu na DVD, který by pro něj mohl být inspirativní.

Julius Feldmeier: Pro mě bylo důležité postupně vybudovat charakter mladíka, který není obyčejným teenagerem, jinak přemýšlí, jinak se pohybuje a vůbec se chová zvláštně. Hodně jsme diskutovali o tom, kde jsou pro nás limity násilí, co by měla kamera divákovi ukazovat, a co už ne. Později jsem s ostatními herci prošel sérií společných zkoušek.

Můžete nám blíže přiblížit název Tore tančí, podle nás má spojitost s epilepsií, odkazuje název ještě k jinému významu?

Katrin Gebbe: Název v sobě obsahuje hned několik významů. Jsou v něm úmyslně zvolena tři písmena T, která v našem vizuálním podání připomínají kříže. Myšlenka tance je ve filmu vyjádřena hned několikrát, je tam vyloženě jedna scéna, ve které postavy náhle začnou tančit. Tanec vnímáme jako způsob, jak se osvobodit od rozhodování jiných. Člověk je svobodný jedině tehdy, když tančí, jak pravil Nietzsche. Poetický titul snímku také odkazuje k epilepsii, jakémusi “tanci na zemi”, který byl v historii spojován jak s pozitivními, tak negativními konotacemi, a znázorňuje právě onu polaritu dobra a zla, která se dá v našem filmu sledovat.

Bylo těžké film financovat i přes jeho nízký rozpočet?

Katrin Gebbe: Ano, bylo to obtížné, ale naštěstí jsme nakonec získali nejlepší možné partnery. Hned na počátku vývoje projektu jsme získali finance na vývoj scénáře od filmového fondu Hamburg Schleswig-Holstein, což nám usnadnilo situaci, a já se mohla plně soustředit na psaní. Tato podpora nám dodala sebedůvěru. Pokoušeli jsme se také získat peníze od televize, ale vzhledem k tomu, že film je těžký a plný brutality, bylo náročné někoho přesvědčit. Ani jsme nechtěli, aby scénář musel projít významnými změnami, hodlali jsme si uchovat tvůrčí svobodu. Nakonec se ukázala být perfektním partnerem televize ZDF, protože chtěla přesně ten samý film jako my. Dosáhli jsme ovšem polovičního rozpočtu, než jaký je v Německu pro debutantské snímky obvyklý, ale na druhou stranu jsme se mohli opřít o podporu a tvůrčí svobodu. Nakonec jsme sehnali další peníze opět od fondu Hamburg Schleswig-Holstein a od iniciativy Nordmedia, také se nám podařilo získat technické vybavení za velmi nízkou cenu.

Považujete účast filmu v Cannes za velký úspěch? Od Karla Ocha jsme se dozvěděli, že tamní reakce nebyly příliš vřelé…

Katrin Gebbe: Festival v Cannes byl pro nás všechny velká příležitost. Měli jsme štěstí, jelikož jsme byli jediným německým celovečerním filmem v oficiálním programu, což pro nás byla vůbec největší reklama. Jakmile se s filmem dostanete do Cannes, všichni se o něj hned začnou zajímat. Pokud jde o první tamní projekci, dle mého názoru se docela podařila.

Někteří diváci reagovali velmi intenzivně hned po posledním obrazu filmu. Atmosféra v sále byla velmi hektická. Několik z odcházejících dokonce bučelo, ale byli i tací, kteří zůstali sedět na svém místě a nechali v sobě příběh doznít. Zbytek publika byl velmi vzrušený a věnoval snímku několikaminutový potlesk ve stoje.

Julius Feldmeier: Podle mě je škoda, že v Cannes nebyly odpromítány konečné titulky. Diváci by mohli naslouchat hudbě, která v tomto případě dle mě opravdu za poslech stojí a je silně emocionální. Bylo by dobré mít alespoň deset vteřin k přemýšlení o tom, co jste právě viděli, což v Cannes z časových důvodů moc dobře nešlo.

Katrin Gebbe: V případě Cannes se jedná o “business” festival zaměřený na trh, nákup a prodej. Oproti tomu v Karlových Varech jsme se mohli setkat s obyčejným publikem složeným především z mladých lidí, kteří měli čas se plně soustředit na film a proniknout do něj. Mám ze zdejší projekce opravdu dobrý pocit.

Bylo vaším cílem vzbudit u publika kontroverzní reakce?

Katrin Gebbe: V Cannes se o filmu skutečně neustále mluvilo, takže jakési kontroverze film opravdu dosáhl. Pro mě mají největší sílu takové filmy, které nejsou zcela uzavřené. Na konci karlovarské projekce se udála drobná anekdota. Běžel za mnou jeden mladý chlapík a hlasitě křičel: “Zastavte! Zastavte! Mám otázku! Co jste tímto filmem vůbec chtěla říct?!” Jenže tato otázka má být položena přímo vám, divákům. Mě osobně zajímá, jak nevyprávět jednoduše, a místo toho zasít pochybnosti a vložit do filmu něco, co vás třeba může rozčílit.

Máte v hlavě už další témata či motivy, které byste chtěla v budoucnu natočit?

Katrin Gebbe: Mám v hlavě hned několik námětů, ale ještě nevím, který z nich zvolím pro svůj druhý celovečerní film. To, co mě nejvíce zajímá a čeho jsem se dotkla i v mém debutu, jsou lidé, kteří po někom či po něčem velmi touží a pak se stane událost, která vše kolem nich i samotný jejich přístup k životu změní. Lidé vždy hledají snadnou cestu, jak v někoho věřit, či jej naopak soudit, ta v podstatě není uskutečnitelná a v tom tkví tragédie celého lidstva.

Doufáme, že se do Karlových Varů  vrátíte s dalším filmem, třeba i v hlavní soutěžní sekci. Doslechli jsme se, že Tore měl být původně jedním z letošních soutěžních filmů, ale kvůli účasti v Cannes byl nakonec uveden v sekci Jiný pohled.

Katrin Gebbe: Pro mě bylo významnou zkušeností představit můj film karlovarskému obecenstvu. Byla nám umožněna projekce ve Velkém sále, i když film nebyl zařazen do soutěže. To byl pro nás opravdový kompliment. Mám vždy radost, když se setkám s někým, kdo je na stejné vlně, co se týče vnímání filmu Tore tančí. A Karel Och, který film vybral do programu, je právě takovým člověkem. Na jiných festivalech jde při výběru filmů často jen o byznys, lidé sledují kolik ocenění již film získal a kde všude byl uveden. Proto si velmi cením toho, že Karel o účasti filmu v Karlových Varech rozhodl ještě před pozvánkou z Cannes, aniž by se řídil nějakými seznamy ocenění.

English version

Autoři rozhovoru: Jakub Jiřiště, Adel Mrázová

Fotografie: MFF Karlovy Vary 2013