Vary 2013: Nina – vizuální procházka moderním Římem

NINA – Elisa Fuksas

Sekce Deset evropských režisérů očima Variety, do které američtí kritici vybírají mladé nadějné filmaře, i letos přichází s neotřelými a originálními filmy. Jedním z nich je italská NINA nabízející především mimořádný vizuální zážitek.

Dějová linka filmu je poměrně jednoduchá, sledujeme spíše abstraktní příběh odrážející pocity a nálady hlavní hrdinky. Skrze její pohled pozorujeme události jednoho léta, kdy tato mladá učitelka zpěvu hlídá přátelům byt plný domácích zvířat, navštěvuje lekce kaligrafie a občas se schází s pohledným cellistou. Na první pohled vyrovnaná žena se však nachází v životní krizi, hledá samu sebe a  jediným východiskem se zdá být plánovaná cesta do obdivované Číny.

Postava Niny připomíná hlavní hrdinku z notoricky známého filmu Amélie z Montmartru, který byl v roce 2001 v Karlových Varech také uveden, a dokonce získal hlavní cenu. Stejně jako Amélie i Nina žije ve svém uzavřeném fantazijním světě a lidi ze svého okolí sleduje jen zpovzdálí. Obě dívky svoji samotu vyplňují nejrůznějšími rituály, ať už jde o Améliino házení žabek nebo ranní běh či pravidelné pojídání dortů k večeři u Niny. Krize nastává jakmile se začnou více otevírat svému okolí, které na rozdíl od nich ví, jak by měly se životem naložit. Améliin svět je však více hravý a snový, dívka překoná svou plachost a končí v náručí své lásky. Ninu takto idealistický závěr nečeká, možná i proto, že vychází z vlastní zkušenosti autorky.

Namísto malebného a živého Montmartru se tentokrát pohybujeme v kulisách chladné moderní římské čtvrti, v jejíchž prázdných ulicích se rozléhá odměřená operní hudba. Celý prostor mizanscény vyjadřuje odstup, který si snaží hrdinka udržet. Nina si nepouští k tělu skoro nikoho, takže za celý film uvidíme jen pár postav, které jsou jí nějakým způsobem blízké. Poté, co se setkává s mladým hudebníkem a musí se rozhodnout, zda svůj svět naplno zpřístupní dalšímu člověku, její strach roste a začíná panikařit. Na rozdíl od Amélie se Nina nenechá přesvědčit radami vševědoucího okolí, naopak se před ostatními ještě více uzavírá. Jednoznačně optimistického konce se zde nedočkáme a můžeme se jen dohadovat, zda Nina opravdu překonala svou nejistotu, nebo se rozhodla zůstat nadále sama.

Zajímavější složkou filmu, než je ta dějová, je bezpochyby vyobrazení hrdinčina světa skrze kameru a mizanscénu. Autorka Elisa Fuksas, jejíž rodiče jsou předními italskými architekty, sama  architekturu vystudovala a svůj mimořádný vizuální talent se rozhodla ve filmu zúročit. Snímek prostřednictvím úchvatných prostorových a barevných kompozic představuje velmi fotogenickou moderní čtvrť Říma, která není tolik známá a je o to více atraktivní. Přesto, že  v nás příběh nemusí zanechat hlubší stopu, obrazy současné římské architektury očima Elisy Fuksas budou v hlavě rezonovat ještě dlouho po skončení projekce.