Anifilm 2013: Festival pro opravdové zájemce o animaci

Třeboňský festival Anifilm ve středu 8. května, po šesti dnech nabitých animovanými filmy, oficiálně zakončil svůj čtvrtý ročník. V několika blocích propracovaného nesoutěžního programu mohli návštěvníci zhlédnout filmy z počátků animované tvorby nejen v české kinematografii. V soutěži celovečerních animovaných filmů zvítězil pochmurný snímek Městečko velkých duchů amerického režiséra Chrise Sullivana. Téma nesoutěžního programu i vítězné snímky soutěžních sekcí naznačily, jakými směry by se festival mohl ubírat do budoucna.

Na první pohled malé centrum Třeboně (které je zároveň i centrem festivalu) nejeví známky zvýšeného festivalového ruchu. Anifilm připomínají všudypřítomné bannery a promítací plátno uprostřed náměstí. Prostory vyhrazené pro festival míjejí se zvědavými výrazy ve tvářích rodiny na kolech, v podvečer situaci přichází zkontrolovat i páv z přilehlé zámecké zahrady. Akreditovaní návštěvníci s festivalovými pasy kolem krku se v celé scenérii objevují pouze zřídka. V porovnání s minulými lety, kdy se v Třeboni ještě konal Anifest [1], došlo ke znatelné proměně.

Změnilo se především pojetí festivalu, které je na první pohled viditelné při listování festivalovým programem. Organizátoři si zvolili dominantní téma, které doprovázely četné přednášky i tematická výstava. Například v sekci Počátky animace u nás mohli diváci zhlédnout první animované reklamy, krátké filmy a filmy pro děti uvedené na našem území. Všechna tři pásma projekcí doplnila svou přednáškou Michaela Mertová z Národního filmového archivu. Podobně tomu bylo i u bloku věnovaného americkému studiu United Productions of America (UPA). První filmy natočené v těchto studiích představil Tom Sito, profesor Univerzity Jižní Kalifornie, dále zájemci mohli diskutovat se zástupci studia v samostatném diskuzním panelu.

Do tematického rámce počátků animace lze zařadit i sekci, která nabízela ve dvou blocích nejvýznamnější filmy jugoslávského (dnes chorvatského) studia Zagreb Film. Snímky z dílen tohoto studia slavily největší úspěchy ke konci 50. let, kdy byly poprvé uvedeny na festivalu v Cannes. Po tomto průlomu si animovaných filmů ze Zagreb Filmu všimli i francouzští kritici Georges Sadoul a André Martin, kteří je uvedli ve Francii pod názvem Záhřebská škola animovaného filmu (tedy pod označením, které se používá dodnes). Kouzlo prvních snímků Zagreb Filmu spočívá především v tom, jak hravě dokáží tvůrci pracovat s prostorem a jak lehce ho dokáží transformovat. Příkladem může být krátký film Inspektor se vrátil domů (1959), který natočil Vatroslav Mimica. Postavička neohroženého inspektora a také prostředí, ve kterém se pohybuje,  neustále mění svůj tvar, proto se na první pohled banální pronásledování záhadného otisku prstu nakonec stává velmi dobrodružnou podívanou. Navíc postavička inspektora s vlastnostmi superhrdiny v kontrastu s temným prostředím humorným způsobem vybízí ke srovnání s postavami detektivů z filmů noir. Svůj vlastní svět postavený na hrátkách s tvary můžeme spatřit i ve filmu Náhražka (1961) od Dušana Vutkoviće. Základem tohoto Oscarem oceněného snímku je výtvarná hříčka s několika jednoduchými liniemi. Tyto manipulace s tvary slouží hlavní postavě a později samotnému tvůrci jako nástroj k ovlivnění ostatních předmětů, postav a nakonec i celého příběhu.

Zkoumání hranic animovaného filmu, které je společné mnoha prvním animovaným pokusům uvedených v rámci Anifilmu, bychom marně hledali v hlavní soutěžní kategorii celovečerních filmů pro dospělé. Filmům jako Takový nádherný den (2012) nebo Městečko velkých duchů (2012) více než na propracovaných animačních pokusech záleží na výpovědi hlavních postav. Většinou se jedná o výpovědi s komplikovaným sdělením, které se divák dozvídá skrze charakter hlavních postav. Takový nádherný den od Dona Hertzfeldta popisuje život utrápeného muže Billa. Velmi jednoduché černobílé kresby tužkou střídají záběry reálného prostředí. Depresivní život hlavního hrdiny vyvažuje komentář plný svérázného černého humoru, který působí jako poslední obranný mechanismus člověka v naprosto zoufalé situaci. Ve fázi, kdy se s nastalou situací dá ještě něco dělat, ne se pouze zoufale smát svému osudu, se nachází hlavní postavy vítězného snímku Městečko velkých duchů. Ve více jak dvouhodinové stopáži film sleduje příběhy tří postav, zaměstnanců místního deníku, jejichž osudy se neočekávaně prolínají. Pomocí flashbacků kreslených tužkou na papíře se divák kousek po kousku dostává k příčinám, které dovedly trio postav do současné mizérie.

Pojetí programu a výběr filmů do soutěžních kategorií ukazují, jak by se Anifilm mohl profilovat do budoucna. Když porovnám podobu třeboňského festivalu z dob před jeho rozdělením, Anifilm nyní zastává jakousi výsadní pozici. Přichází s ústředním tématem, které pro běžného diváka nemusí být příliš lákavé. Díky pestrému přednáškovému programu, který v hlavních časech doprovázejí projekce, můžeme vidět i snahy dramaturgie festivalu vzdělávat návštěvníky. Na druhé straně se festival značně otevřel dětskému publiku, pro které bylo určeno několik projekcí zdarma. Mezi těmito dvěma protipóly zela tento rok značná mezera, která se odrážela na festivalové atmosféře. I přes oficiální údaje od organizátorů, že festival navštívilo na 21 tisíc návštěvníků, by bylo směrodatnější uvést, kolik akreditací pro veřejnost se tento rok prodalo. Za svůj pobyt na festivalu v jeho druhé půlce jsem akreditované návštěvníky ze stran veřejnosti potkával velmi sporadicky.

Ačkoliv se v českých filmových médiích již několikráte probíral dopad rozštěpení Anifestu na dva samostatné festivaly [2], téměř vždy se na tuto problematiku nazíralo z pohledu programu či financování. Přitom výrazný dopad můžeme vidět právě v řadách návštěvníků. Programy obou festivalů se výrazně zredukovaly tak, aby každý z nich mohl nabídnout něco jedinečného. I přesto každý z nich dále trvá šest dní. Výrazně se zredukoval také počet promítacích míst (alespoň v Třeboni). Troufám si tvrdit, že se divákům již nevyplatí vydat se na festival, kde mohou během tří dnů zhlédnout většinu filmů, které je zajímají.

Pokud Anifilm bude nabízet podobně kvalitně dramaturgicky uchopený festival, jako tomu bylo nyní, věřím, že do budoucna se může stát oblíbeným festivalem pro filmové profesionály. Ostatně již tento ročník jsme mohli sledovat toto směřování, když se během Anifilmu uskutečnilo i Visegrad Animation Forum pro prezentaci připravovaných filmových děl producentům a koproducentům. Vítězství filmu Chrise Sullivana jakožto divácky nejnáročnějšího snímku zase ukázalo, že soutěžní sekce by mohla i v budoucnu hledat progresivní přístupy k animaci, které ne vždy musí jít ruku v ruce s diváckým vkusem. I přes tyto pozitivní výhledy do budoucnosti zamrzí proměna festivalové atmosféry, kterou festival zaznamenal po svém rozdělení.

——————————–

[1] Od roku 2002 do roku 2009 se v Třeboni konal festival Anifest. Po přesunu Anifestu do Teplic se od roku 2010 koná v Třeboni festival Anifilm, za nímž stojí dramaturgický tým vzešlý z dramaturgického týmu Anifestu.

[2] Příklady: http://cinepur.cz/article.php?article=1889 nebo http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/novinky/clanek.phtml?id=759873