Finále Plzeň: Deset z panelu připravovaných filmů 2013

V pátek 26. dubna se na plzeňském festivalu Finále opět konala každoroční prezentace připravovaných projektů českých filmových producentů. Katalog, který byl při této příležitosti vydán, a je ke stažení zde, čítá rekordní počet téměř devadesáti filmů. Představené projekty by při nejlepší možné konstelaci mohly spatřit plátna kin v průběhu následujících čtyř let. Z bohaté a pestré nabídky jsem pro tento článek zvolil deset filmů, které upoutaly moji pozornost uměleckými ambicemi, příslibem originálního zpracování či působivým tématem. Nechci zastírat, že šance na realizaci těchto nekomerčně zaměřených či finančně náročných projektů není příliš vysoká. Stačí se podívat na obdobný článek z roku 2010, v němž z deseti vybraných filmů dosud měl premiéru pouze jediný (Heart Beat Jana Němce), i když několika z nich už se přeci jen podařilo dosáhnout realizační fáze. Každopádně je třeba brát datum plánované premiéry s rezervou, a pokud se na nějaký z plánovaných filmů začnete těšit, tak se obrňte trpělivostí a přitom počítejte i s nejhorší z možností.

1. Dcera ptáčníkova
Jméno Ivana Renče běžnému divákovi zřejmě mnoho neřekne, nanejvýš si jej spojí s komerčně úspěšným režisérem stejného příjmení (jedná se o jeho otce). Přitom Ivan Renč patří k nejosobitějším tvůrcům animovaného filmu 70. a 80. let a má na kontě i pozoruhodné psychologické drama Hlídač z roku 1970 s démonickým výkonem Jiřího Hrzána. V posledních letech se jeho filmařská dráha omezila na nevýznamné zakázky pro Večerníček, i když, jak dokazuje tento projekt, jeho tvůrčí vzletnost zcela nevyprchala. Dcera ptáčníkova je žánrově zařazena do kolonky fantasy komedie, dle režiséra se jedná o surrealistickou hru. Tajuplná zápletka plná zvratů, odehrávající se v kulisách starodávného světa, se v druhém plánu dotýká upřímné umělecké konfese. Hlavní postavou je mladý kameník, který v sobě objevuje kumštýře a ve snaze osvobodit svého tvůrčího ducha se stává zranitelným. Pod tlakem tajemných sil se vydává na honbu za vytouženou múzou a jeho putování vrcholí podivnou ptačí slavností, na níž snad dosáhne vytoužené blaženosti. Ivan Renč je v popisu projektu uveden pouze jako autor scénáře, režisér zatím není určen a pravděpodobně jím bude jiný tvůrce. Nezodpovězenou otázkou také je, zda bude zvláštní děj ztvárněn v hrané či animované formě. Na druhou stranu je v katalogu zmíněno, že premiéra by měla proběhnout v zimě příštího roku.

2. Dzwille
Příklon především mladých tvůrců k dlouho opomíjeným žánrům fantasy a science fiction je při pročítání katalogu dosti překvapivým a rozhodně příjemným zjištěním. Z těchto projektů snad nejslibněji vypadá snímek Rudolfa Tesáčka s podivným názvem Dzwille. Jeho předlohou je totiž ceněný román Jaroslava Velínského – opulentní a promyšlená skládanka, jež má svoji bizarností snad nejblíže ke Carollově Alence. Dějištěm je postapokalyptický svět, v němž se hlavní hrdina vydává na pouť do vysněné země, známé jen z legend. Při následování ptačího hejna směřujícího k jihu znovu prožívá dávnou legendu, jeho cesta se mění v bludné panoptikum a na jejím konci nachází něco mnohem důležitějšího než vybájený svět. Je otázkou, jak se s poměrně nízkým rozpočtem podaří zobrazit autorovu bezuzdnou fantazii a jestli toho bude bývalý tvůrce normalizačních televizních inscenací a v poslední době překvapivě originální divadelní režisér (inscenace Teremin) vůbec schopen. Dle producentů bychom měli odpověď dostat na jaře roku 2015, přičemž náročné natáčení by se mělo rozběhnout již toto léto.

3. Fotograf
Asi je docela odvážné dát do výběru film režisérky Ireny Pavláskové. Zvláště poté, co téměř všechny její porevoluční počiny troskotaly pod režisérčiným těžkopádným a neosobitým režijním vedením. Nyní se však vrací na scénu s látkou, kterou snad ani není možné ignorovat. Životopisným snímkem o bouřlivých osudech Jana Saudka nechce ztvárnit pouze jeho pohnuté dětství a věčný boj s represivními složkami minulého režimu. Zaměří se také na jeho tajemné tvůrčí cesty, podléhání zlu a na sugestivní svět žen, jež je pro fotografa nekonečnou inspirací a pro paní režisérku další variantou jejího věčného tématu. Pikantní jistě je, že na scénáři se podílela sama hlavní postava této „psychologické tragikomedie“, takže můžeme být zvědaví, zda vznikne hluboká osobní zpověď, či naopak idealizovaná verze Saudkova života trpící nedostatečným odstupem. Do kin by měl snímek dorazit v létě roku 2015.

4. Hana a Marie
Po úspěšném debutu Poupata se Zdeněk Jiráský drží komorní formy, akorát se ve svém druhém projektu přesouvá na pole psychologického dramatu. V něm hodlá sledovat intimní konflikt dvou sester, jejichž matka získává pouze roli bezmocné pozorovatelky. Ve snaze obou žen dosáhnout svých cílů odlišnými prostředky se trojice dostává do mezní situace, v níž naplno vychází najevo palčivá rodinná determinace. Zdeněk Jiráský ve své explikaci slibuje překvapivý dramatický vývoj, jehož dynamice bude odpovídat i formální zpracování, které by nemělo zaostávat za současnými trendy evropského filmu. Film podpořený Českou televizí by měl být hotov na jaře roku 2015.

5. Il Boemo
Pokud bychom měli pojmenovat nejvýraznější trend současného českého filmu, bezesporu by to byl silný nástup autobiografických látek. Producenti dosti razantně objevili kouzlo velkých, nevyspekulovaných příběhů, a pokud jim budou finanční podmínky nakloněny, můžeme v nejbližších letech očekávat opravdu silný nápor životopisných filmů. V nedávné historii filmaři právě „objevili“ například Lídu Baarovou (společnost NOGUP Agency), Evu Olmerovou (Čekej tiše; Martin Krejčí, scénář: Štěpán Hulík), Emila Zátopka (David Ondříček) či politicky perzekuovaného hokejistu Bohumila Modrého (Kauza Modrý; Zdeněk Jiráský). Posuneme-li se do dávnějších časů, narazíme například na znovuoživený mýtus Jana Žižky (Jan Žižka – Psanec; Petr Jákl ml.), tajuplného hraběte Šporka (Fagus; Robert Sedláček) či dokonce na dvojdílný velkofilm o Karlu IV.(!) v ruské koprodukci. Jako výsostného zástupce této skupiny filmů jsem zvolil snad nejambicióznější projekt současné české kinematografie vůbec. Il Boemo je životním dílem režiséra Petra Václava, velkolepou freskou o osudech českého skladatele Josefa Myslivečka, kterému na sklonku baroka padly Benátky k nohám, avšak hloubka jeho vlastního pádu se nakonec ukázala být s tímto úspěchem nesrovnatelná. Už od vzniku scénáře se mluví o díle, které svoji dramatičností, myšlenkovou náročností a realizačními požadavky vyzývá samotného Formanova Amadea. Tomu odpovídá i podpora projektu ze strany francouzského Centre National du Cinema či římské nadace Villa Medici. Pokud se podaří dát dohromady čtvrtmiliardový rozpočet, mohlo by být roku 2016 o české kinematografii hodně slyšet.

6. Křižáček

Václav Kadrnka se po kritiky oceňovaném nízkorozpočtovém debutu 80 dopisů zdánlivě vydává odlišným směrem. Jeho druhým filmem má být „historická roadmovie“ odehrávající se v době vrcholného středověku a inspirovaná romantickou básní Jaroslava Vrchlického. Malý chlapec ovlivněn legendami o dětských křížových výpravách utíká z domova a jeho otec, skutečný rytíř Bořek, jenž je zároveň nositelem subjektivního pohledu, se vydává na takřka marnou pouť za jeho nalezením. Dvojí putování ovšem nechce být lineárním dobrodružným vyprávěním, nýbrž se snaží pojmenovat univerzální a nadčasové problémy dospívání, vztahu k autoritám, úbytku životních sil i schopnosti přiznat si vlastní selhání. Generační problematika a režisérem přislíbený láskyplný, snový a očistný přístup nakonec slibují hlubší rozvinutí tématu Kadrnkovy celovečerní prvotiny. Film, jehož uvedení je plánováno na podzim roku 2015, slibuje nejen emotivní, ale i vizuálně opojný zážitek díky inspiraci náměty romantických maleb 19. století (výtvarné návrhy si můžete prohlédnout zde).

7. Lips Tullian

Adaptace legendárního loupežnického komiksu Káji Saudka a Petra Weigla plného zvratů, intrik, ironické nadsázky i nevázané sexuality se zdá být výborným producentským tahem. Mladý režisér Vít Karas na televizních obrazovkách ukázal, jak je pro jeho vypravěčství a vizuální cítění toto médium těsné. Díky Barrandov Studios, a dokonce i renomované dánské společnosti Zentropa může tento ambiciózní projekt těžit z nadstandardních realizačních podmínek a je jen otázkou, jak se mu podaří převést komiksovou zkratku a hyperbolu do hraného filmu. Navíc bude potřeba udržet i specifickou Saudkovu poetiku a nezadusit ji přímočarou akcí. Riskantní a zároveň velmi nadějný projekt, který tvůrci přirovnávají k tradici Limonádového Joeho či Tajemného hradu v Karpatech, by měl dorazit do kin na podzim roku 2015.

8 – Rodinný film

Slovinský rodák Olmo Omerzu, jenž úspěšně absolvoval na FAMU filmem Příliš mladá noc, chce svým regulérním celovečerním filmem přesáhnout hranice české kotliny. Rodinný film vzniká v koprodukci Francie, Slovinska, Chorvatska a Slovenska a velká část děje se odehrává na rozbouřeném moři. Snímek ovšem zaujme hlavně neotřelým pohledem na poměrně frekventované téma rodinné krize. Rodiče se na začátku vydávají na dlouhou oceánskou plavbu, jejich děti si užívají nabyté svobody, loď ale ztroskotá a pocit volnosti vystřídá strach. Ještě větší krize se ovšem dostaví po šťastném návratu domů a její paralelou se stane osud ztraceného psího mazlíčka, který musí bojovat o přežití na opuštěném ostrově. Omerzu se na tomto originálním příběhu snaží o analýzu rodinné jednotky, rozkládá ji na prvočinitele a opět sestavuje, přičemž sleduje přesuny v rovině zodpovědnosti a autority. První klapka filmu by měla padnout již v podzimních měsících tohoto roku.

9 – Zatím dobrý

O chystaném filmu ztvárňujícím kontroverzní osud bratrů Mašínů, kteří vyhlásili soukromou válku totalitnímu režimu a vzepjali se bez ohledu na následky k ozbrojenému odporu, již bylo napsáno poměrně mnoho. Především byl zmiňován ve spojitosti s producentem nových Hvězdných válek Rickem McCallumem, který se rozhodl usadit v Praze a produkovat zde české filmy s mezinárodním přesahem. Snímek Zatím dobrý je prvním počinem jeho společnosti Film United. Scénář napsal autor stejnojmenného rozsáhlého románu Jan Novák, režie se ujal Tomáš Mašín (Tři sezony v pekle), který se rozhodl zachovat co nejsyrovější a nejautentičtější prožitek vypjatých situací. V katalogu se nyní objevily i dosud nezveřejněné informace – především je to koprodukce s Lotyšskem, které poskytlo většinu lokací pro natáčení, a spolupráce kameramana Olega Mutua, věrného spolupracovníka rumunského režiséra Cristiana Mungia. Do kin má film dorazit v květnu 2014 a dle producenta se má stát jakýmsi předvolebním varovným mementem.

10 – Lichožrouti

Na závěr článku jsem se rozhodl vybrat i jednoho zástupce celovečerního animovaného filmu, který nyní prochází kvantitativním i kvalitativním vzepětím. Adaptace románu Pavla Šruta a Galiny Miklínové (ocenění Kniha desetiletí pro děti) o podivných bytostech, jež kradou lidem ponožky, slibuje podmanivý i trochu „dahlovský“ příběh postavený na gangsterské zápletce, na střetu generací, ale i neotřesitelné síle zděděných tradic. Galina Miklínová, která se rozhodla převést příběh na plátno, sice využívá k natáčení 3D technologie, ale vymodelované objekty budou nakonec ručně pokresleny, aby vznikl dojem autentické kresby, vzdálený neosobní umělosti. Snímek, který se realizuje již od roku 2011 v produkci Ondřeje Trojana, bude vzhledem k náročné realizaci hotov nejdříve v létě roku 2015.