Rozbitý svět: svěží debut z britských ostrovů

Letošním vítězem soutěžní sekce Nová Evropa, určené pro první a druhé snímky evropských tvůrců, se na Febiofestu stalo britské drama Rozbitý svět (Broken) debutanta Rufuse Norrise, které jsme vám doporučovali již v našich předfestivalových tipech a je třeba říct, že se tak stalo zcela zaslouženě. Příběh odehrávající se na typickém anglickém předměstí je totiž velice silný, opravdový a v dobrém slova smyslu emocionálně vypjatý.

Hlavní hrdinka, dospívající diabetička přezdívaná Skunk (v titulcích překládáno jako Liška, Eloise Laurencová), žije v domě se svým bratrem Jedem (Bill Milner), otcem Archiem (Tim Roth) a pomocnicí Kasiou (Zana Marjanovicová), kterou navštěvuje učitel z místní školy v podání Cilliana Murphyho. Naproti nim přebývají Buckleyovi s mentálně narušeným synem Rickem a sousedský trojúhelník doplňuje vznětlivý Bob Oswald (Rory Kinnear), který sám vychovává své tři dcery. Každé z těchto rodin něco schází, každá se ocitá ve slepé uličce. Na půdorysu těchto tří předměstských domů se odehrávají velká i malá dramata, která zahrnují první milostné zážitky, fyzické napadení, úmrtí, nechtěné těhotenství, rozchody i nové lásky, falešné nařčení ze znásilnění nebo školní šikanu. Žádná z těchto událostí však nepůsobí vykonstruovaně a filmu se po celou dobu daří nesklouzávat k laciné banalitě. Na rozdíl od jiných děl popisujících dospívání totiž v tomto filmu jde o skutečné životní strasti, ne pouze o pseudoproblémy ubrečených teenagerů. Hlavní hrdinka je naopak velice optimistická a sympatická bytost, která to jen nemá v životě úplně jednoduché.

Rozbitý svět patří k řadě britských sociálních dramat s dlouhou tradicí, která se vyznačují civilní realističností, syrovostí a psychologickou drobnokresbou svých nejednoznačných hrdinů. Tyto filmy rovněž často vynikají výraznými hereckými výkony, což je také případ Rozbitého světa, ve kterém se podařilo kongeniálně spojit mladé začínající herce se zkušenými harcovníky, jakými jsou Tim Roth nebo Cillian Murphy. Nejvýraznější z mladých herců je samozřejmě debutantka Eloise Laurencová, které je už věštěna hvězdná budoucnost, ale i ostatní představitelé dětských rolí jsou obsazeni velice přesně. Za zmínku stojí také doposud nepříliš známý Rory Kinnear, jenž si za svou roli výbušného souseda vysloužil British Independent Film Award pro nejlepšího herce ve vedlejší roli (stejnou cenu film obdržel i v kategorii nejlepší britský film). Právě v oblasti vedení herců se asi nejvíce projevuje divadelní původ režiséra Norrise a projevuje se naštěstí v dobrém slova smyslu, protože o nějaké divadelní manýře ani přemíře dialogů nemůže být řeč. Co se týče ostatních, výsadně filmových složek, tak je vidět, že si k sobě přizval zkušenější spolupracovníky (například kameramana Roba Hardyho), kteří mu pomohli s ryze filmovými vyjadřovacími prostředky.

Jako to bývá u sociálních dramat tohoto střihu časté, Rozbitý svět rovněž reflektuje obecné problémy (nejenom) britské společnosti, jako je školní šikana, předčasná sexuální vyspělost nebo netolerance odlišností. Ani zdaleka však těžiště filmu neleží v sociální kritice. Na prvním místě jednoznačně stojí vyprávění silného příběhu (scénář byl napsán podle knižní předlohy Daniela Claye), kterému je podřízena nikterak vyčnívající formální stránka.

Rozbitému světu se daří poměrně přesně dávkovat patos, emoce, humor a napětí. Ačkoliv nelze říct, že by přinášel něco radikálně nového, nikdy neviděného nebo formálně novátorského, tak se přesto jedná o zábavný, dojemný a upřímný snímek, a to samo o sobě vůbec není málo. Nechybí ani strhující vyvrcholení, díky kterému film nevyzní do ztracena, nýbrž naopak v divákovi zanechá silný prožitek. Na debut jde rozhodně o překvapivě vyspělý snímek (režisér však není žádný mladíček, ale zkušený divadelník) a jsem si jist, že o Rufusu Norrisovi ještě uslyšíme.

Ferdinand Fořt