Literatura: Hoří, má panenko
10. 3. 2013 # 23.07 # Literatura, Recenze # Bez komentářeKoncem minulého roku Národní filmový archiv uvedl na trh společně s novou Blu-ray edicí filmu Hoří, má panenko i stejnojmennou knihu. Kolektiv autorů pod editorským dohledem Anny Batistové připravil pro diváky/čtenáře sborník textů, které vyčerpávajícím způsobem přibližují dobu a okolnosti vzniku filmu. Kromě jednotlivých studií v knize nalezneme i dobové ohlasy z tisku, dokumenty z natáčení nebo rozhovory s méně známými osobnostmi českého filmu tehdejší doby.
Jubilejní rok 2012, v němž Miloš Forman oslavil osmdesáté narozeniny, nabídl mnoho příležitostí, při kterých diváci mohli zhlédnout filmové klenoty tohoto českého režiséra. Připomeňme například uvedení digitálně zrestaurované verze filmu Hoří, má panenko na festivalu v Karlových Varech nebo prosincový Forman Festival, který na velkém plátně nabídl Formanovu kompletní retrospektivu. Národní filmový archiv se na tom všem podílel nemalou mírou. Aby mohla být zaručena původní podoba restaurované verze filmu Hoří, má panenko, bylo třeba provést podrobný výzkum. Poznatky získané v průběhu bádáni archiv poté zhodnotil při pozdějším vydání publikace, která nese shodný název jako film samotný.
Snímek Hoří, má panenko se stal teprve druhým úspěšně zdigitalizovaným filmem ze seznamu dvou set československých a českých titulů, které byly vybrány k digitálnímu zrestaurování. Jakmile se podaří sehnat stabilní přísun peněz k rychlejšímu tempu restaurování, nelze asi počítat s tím, že bychom se dočkali s každým novým filmem podobné publikace. Nicméně její vydání v případě Formanovy hasičské komedie má své opodstatnění. Jsou jím především tři důvody, kterým se dopodrobna věnují první tři (zároveň nejzajímavější) studie knihy. Autoři se v nich zaměřují především na výsadní postavení Miloše Formana mezi tvůrci nové vlny, fenomén zahraničních koprodukcí a proměňující se komunikaci mezi filmovým dílem a divákem.
První dvě studie se dotýkají produkčního pozadí filmu, které mělo zásadní vliv na vznik a výslednou podobu snímku. V textu Lukáše Skupy se čtenář seznamuje s obecnými informacemi z natáčení, které samy o sobě nepřináší nové nebo překvapivé závěry. Svým shrnujícím charakterem nás tato část seznamuje s tím, jak Forman na filmu pracoval, jak vypadala jeho spolupráce se státními institucemi a jak ovlivnil příchod italského producenta Carla Pontiho celý proces produkce. Nejenže jeho finanční podpora dovolila tvůrcům natáčet na kvalitní barevný materiál (v té době v Československu téměř nedostupný), ale i jeho samotná účast při natáčení vytvářela z projektu statut něčeho výjimečného. Osobností Carla Pontiho a koprodukcím v kontextu doby 50. a 60. let se dopodrobna zabývá studie Francesca di Chiary a Pavla Skopala. Dozvídáme se tak o Pontiho motivaci vstoupit na československý filmový trh a také o tom, co z pohledu druhé strany motivovalo české filmové společnosti k zahraničním koprodukcím.
Na problematice zdánlivě banálního úvodního titulku [1] autorka dalšího textu, Lucie Česálková, vysvětluje tehdejší pobouřené reakce, s nimiž film přijímala veřejnost a především hasiči samotní. Podařilo se jí vystihnout jádro problému, kterým byl přístup tehdejšího obecenstva k satiře. Další studie se pak zabývají spíše vedlejšími tématy, jako je barevnost snímku, hudba nebo možné analytické přístupy k filmu. Ačkoliv nabízí odborný vhled do problematiky, témata jsou již natolik úzce vymezená a ve větší míře psaná akademickým stylem, že postrádají větší poutavost. I přesto lze knihu doporučit všem filmovým fanouškům, které zajímají okolnosti tvorby ve vrcholném období československé nové vlny. Struktura knihy, v níž jednotlivé bloky (téměř vždy) obsahují texty řazené sestupně podle jejich atraktivity, nijak nekomplikuje čtení ani čtenářům s povrchním zájmem o toto období. Jedinou překážkou se v tomto směru stává Zpráva o digitálním restaurování, která následuje hned za Úvodem. I když obsahuje zásadní informace o distribuci a technickém pozadí snímku, je až příliš přehlcena čísly a tvrdými daty.
[1] Původní titulek uvozující film Hoří, má panenko musel být na popud Československého svazu požární ochrany změněn tak, aby jasně vyloučil chápání snímku jako výsměch hasičům.