Domů » Filmy, Recenze

Vedlejší účinky: Soderberghovo poslední slovo

Ze soutěžní sekce právě uplynulého Berlinale se k nám pravděpodobně mnoho filmů nedostane. Nicméně nejnovější film Vedlejší účinky amerického režiséra Stevena Soderbergha o českou premiéru určitě nepřijde (tuzemská premiéra je naplánovaná na 4. dubna). Lákadlem pro zdejší diváky nebude jenom již dobře známý režisér, ale i herecké hvězdy jako Jude Law nebo Rooney Mara. Ostatně odlesk těchto jmen přilákal k červenému koberci i návštěvníky Berlinale.

Dalším důvodem, proč se zaměřím právě na Vedlejší účinky, je i samotné prohlášení Stevena Soderbergha, který v rámci festivalu tento film označil jako svůj poslední. Režisér se nechal slyšet, že je otrávený z jednání producentů a nadále se chce věnovat pouze menším projektům. Přitom, podíváme-li se zpětně na jeho filmografii, můžeme lehce nabýt dojmu, že zrovna Soderbergh byl jeden z mála režisérů, který dokázal elegantně bruslit mezi hollywoodskou a nezávislou produkcí a s prosazováním svých nápadů neměl větší problémy. Zřetelně divácké filmy jako Dannyho parťáci doprovází například dvoudílný portrét ikonického kubánského revolucionáře Che Guevary. Soderberghovi se dařilo kombinovat styl nezávislých filmů s vyšším rozpočtem a dostatkem hereckých hvězd jako u oscarového snímku Traffic – nadvláda gangů nebo právě nyní v případě Vedlejších účinků.

Farmaceutický průmysl a s ním spjaté nekalé praktiky představují nejdůležitější téma filmu. Velký podíl na tomto námětu měl především scénárista Scott Z. Burns, s nímž Soderbergh spolupracoval již na filmech Nákaza (2011) nebo Informátor! (2009). Burns zúročil své zkušenosti získané během natáčení (u nás neznámého) seriálu z prostředí psychiatrického oddělení s názvem Wonderland (2000) a podařilo se mu poukázat na závažné problémy, s nimiž se současná Amerika ve farmaceutickém odvětví potýká. Tvůrci ukazují, jak mohou v dnešní době snadno dostupné léky (především antidepresiva) ovlivnit život pacienta, a zároveň kladou otázku, kdo má nést zodpovědnost za následky takových praktik.

Ústřední hrdinka Emily (Rooney Mara) s antidepresivy poprvé získává zkušenost ve chvíli, kdy se musí vypořádat s návratem svého manžela z vězení. Po psychickém kolapsu a následném incidentu v autě se Emily poprvé setkává s doktorem Jonathanem Banksem (Jude Law), který jí předepisuje léky na uklidnění. Zdá se, že zázračné pilulky jí na chvíli skutečně přinášejí úlevu, ale následné zavraždění manžela jasně naznačuje, že s nimi nemusí být vše v pořádku. Doktor Banks se proto ve vlastním zájmu ujímá vyšetřování, aby dokázal svou nevinu a odhalil pravého viníka.

Obratnost Soderberghova stylu spočívá ve hře s diváckým očekáváním. Celý film se tváří, že vše je naprosto jasné a že vše do sebe dokonale zapadá. Navíc svižné tempo plné obrazových zkratek nedává příliš prostoru k jakýmkoliv pochybnostem. Během chvíle se orientujeme v životě Emily. Během další několikaminutovky se z nás stávají experti na farmaceutický průmysl. Najednou se příběhu ujímá Jude Law. S mírným napětím se opět usazujeme do křesla. Pozorujeme jeho proměnu z doktora Watsona na Sherlocka Holmese. Když vtom začnou veškeré vznešené problémy farmaceutického byznysu ustupovat do pozadí a my zjišťujeme, že náhle přestávají být důležité. Celá struktura filmu začíná působit, jako bychom i my pociťovali vedlejší účinky obratných hrátek, do nichž nás tvůrci záměrně zapletli. Lehký a nenápadný odklon od tématu nakonec vyústí v neočekávané zvraty, které zapříčiní doslova dějové kotrmelce v závěru filmu. Fanoušek žánru odchází z kina nadmíru spokojen. Ostatní (hned po tom, co stačí vydechnout) pocítí spíše zklamání. I přes velmi poutavě strukturované vyprávění tvůrci upustili od původního farmaceutického tématu, které se ve výsledku ztratilo někde hluboko v pozadí. Otázky, jež položili na začátku filmu, zůstaly nezodpovězené. Poutavost a aktuálnost celé problematiky se ztrácí společně s dějovými zvraty.

Vedlejší účinky uspokojí filmařským zpracováním, které ale v rámci dřívější Soderberghovy tvorby není až tak překvapivé. Pro milovníky americké tvorby může být pozoruhodná zkratkovitá struktura filmu. Jako by Soderbergh zkoušel, jak málo informací stačí k vybudování napínavého žánrového filmu. Tyto tendence společně se závěrečnými dějovými zvraty nám snadno mohou připomenout filmy noir ze 40. let. Bohužel ale dvě velmi odlišné polohy filmu, mezi nimiž tvůrci oscilují, jsou samy o sobě natolik nosné, že jejich spojení působí poněkud násilně.

Doporučujeme

3 komentářů

  • Nolmendil napsal:

    Napsat slova jako „tvůrci upustili od původního farmaceutického tématu, které se ve výsledku ztratilo někde hluboko v pozadí. Otázky, jež položili na začátku filmu, zůstaly nezodpovězené“ znamená, že autorovi recenze vůbec nedošlo, o čem film ve skutečnosti byl, že nepochopil, že ony klišovaté „otázky“ nekladli tvůrci filmu, nýbrž jejich postavy za svými vlastními cíli. Tvůrcům se vůbec nic neztratilo – právě naopak, to, co chtěli říci, řekli přesně tak, jak chtěli. Hollywoodskými a společenskými klišé odkojený recenzent ovšem čekal svoji další dávku, a tak se cítí ošizen. Dobře mu tak.

  • Martin Černý napsal:

    Souhlasím s vámi, že tvůrci řekli to, co chtěli říct. V rovině příběhu všechny hříčky s divákem z první části filmu později nacházejí svá opodstatnění. Mé zklamání (podle vás mé nepochopení) však pramení z něčeho jiného. V úvodu filmu krom vytvoření hypotézy, že za vraždou stojí užívání léků, se setkáváme i se situacemi, v nichž aktéři sdělují divákovi informace, které lze vztáhnout k současné situaci – můžeme tam objevit nějaké symptomatické významy. (Mimojiné v tom podle mého tkví umění Soderbergha reflektovat aktuální společenská/politická témata.) Tyto významy se s vývojem příběhu ztrácí, což neznamená, že by bylo špatně pro vyprávěný příběh, ale pro mne osobně se vytrácí tato významová rovina, která v sobě nesla přidanou hodnotu jakési zavedené struktuře thrilleru.

  • Petr Štěpnička napsal:

    Je škoda, že to na konci vlastně vypadá, že inkriminované léky (potažmo jakákoli antidepresiva) žádné zásadnější vedlejší účinky nemají a vše je odkloněno do sféry finančních masturbací a touhy nahonit co nejvíc peněz. Ale i to za pochvalu stojí, neb to je obžaloba pro americký film velmi otevřená. Z tohoto úhlu pohledu je film osvícenecký, z toho scénáristického jej za takový považovat nemůžu, protože mě, i přes své téma, nedokázal ani na chvíli strhnout.

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 4. 3. 2013 ve 16.01 a zařazen do kategorie Filmy, Recenze ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.