70 let NFA: Tradice a proměny – Co mají společného Ponrepo, Opěla, Bregant a pan Prokouk?

Pro odpověď se musíme vrátit do osmdesátých let devatenáctého století, kdy po Čechách putovalo Kouzelné divadlo s původními jevy duchů a strašidel. V čele divadla stál kouzelník a eskamotér Dismas Šlambor, který si pro svou roli principála vybral zvučný pseudonym – Viktor Ponrepo. Když se na prvním z promítání bratří Lumiérů v pražském hotelu U Saského dvora roku 1896 setkal Ponrepo s vynálezem kinematografu, okouzlil ho natolik, že si zakoupil vlastní přístroj a kouzelnický program začal obohacovat o živé fotografie, až své divadlo nakonec proměnil v putovní biograf. Po několika letech strávených na cestách se rozhodl usadit v Praze a otevřít si kino stálé. I přes značné boje s úřady se kouzelníkovi v roce 1907 konečně podařilo získat povolení k promítání a otevřel v domě U Modré štiky v Karlově ulici první stálý biograf pyšnící se stejně zvučným jménem – Ponrepo.

 Dnes byste již Ponrepův biograf U Modré štiky hledali marně. Ale díky Národnímu filmovému archivu v Praze stejnojmenné kino přesto najdete. Od roku 1996 totiž sídlí v historicky cenném refektáři staroměstského Konviktu v Bartolomějské ulici. Samotný Konviktský sál má za sebou pozoruhodnou historii. Koncem osmnáctého století se stal jedním z hlavních pražských kulturních center a svou výhradní pozici si udržoval po celé devatenácté století. Nabízí tak jedinečnou příležitost zhlédnout filmy na místě, kde koncertoval Ludwig van Beethoven a Richard Wagner či kde se konal první český bál uspořádaný obrozenci, v čele s Josefem Kajetánem Tylem. V padesátých letech dvacátého století sloužil jako Studio loutkového filmu Jiřího Trnky, čímž se zapsal i do dějin kinematografie. Nyní v budově Konviktu sídlí vedle kina Ponrepo také knihovna a oddělení teorie a dějin filmu Národního filmového archivu a redakce časopisů Iluminace a Filmový přehled.

 Tento rok je pro Národní filmový archiv výjimečný mimo jiné proto, že v létě oslaví sedmdesáté narozeniny. S tímto úctyhodným věkem se řadí k nejstarším (a z hlediska sbírek rovněž k největším) filmovým archivům na světě. Přesto to rozhodně nevypadá, že by zvolil cestu poklidného stárnutí. Naopak, ke svému sedmdesátému výročí pořádá sérii oslav, jejíž součástí budou speciální projekce v domovském kině a na českých i zahraničních filmových festivalech. Oslavy by měly vyvrcholit na podzim, ale co pro své přátele archiv chystá, zatím zůstává tajemstvím.

 Filmový archiv prošel v posledních dvou letech zásadními změnami. Předčasné odvolání dlouholetého ředitele Vladimíra Opěly na konci roku 2011 se vzhledem k podivným okolnostem stalo kauzou, které si díky rozhořčeným reakcím filmových publicistů a iniciativních akademiků všimla i tištěná média a televize. Tak se do té doby spíše neznámá instituce dostala do povědomí širší veřejnosti. Vladimír Opěla, který patří k nejrespektovanějším osobnostem oboru ve světovém kontextu, se jako ředitel NFA zasloužil nejen o upevnění a rozvoj samotné instituce a jejího obrovského kulturního bohatství, ale také o výsadní postavení českého archivu v zahraničí. Pokud byl ve své funkci za něco kritizován, pak především za to, že ochraňoval archivní kopie filmů až příliš a pořadatelům filmových přehlídek a producentům je půjčoval jen výjimečně. Z toho nakonec vyplývá pravděpodobně největší slabina filmového archivu, kterou byla až dosud právě jeho uzavřenost vůči veřejnosti.

 Když byl do čela NFA jmenován nový ředitel, teoretik a historik filmu PhDr. Michal Bregant, bývalý šéfredaktor časopisu Iluminace a děkan pražské FAMU, byl jeho nástup kulturní veřejností sledován velmi pozorně. A to především proto, že do nového vedení Národního filmového archivu byly vkládány naděje, že bude nejen následovat dlouhodobé strategické cíle přímo související s jeho hlavním posláním, tedy ochranou filmového dědictví, ale že bude pracovat také na jeho zpřístupňování.

 Po prvním roce úřadování nového ředitele se zdá, že Bregant přání svých kolegů vyslyšel. NFA se opravdu po malých krůčcích proměňuje a ožívá. Kino Ponrepo začalo hrát po celý týden a díky zavedení jednodenního členství umožňuje vstup na všechna představení i divákům, kteří nevlastní roční průkazku. Konviktský sál láká nejen na klasická díla, ale i na tematické filmové přehlídky a festivaly, projekce pro děti nebo promítání němých filmů za doprovodu živého a žánrově pestrého hudebního doprovodu. A díky denně aktualizovanému facebookovému profilu se o programu dozvídá stále více mladých lidí.

Zároveň se archiv nadále podílí na projektu digitalizace významných českých filmových děl. Po  restaurování Vláčilovy Markety Lazarové (1967) a filmu Miloše Formana Hoří, má panenko (1967) bude letos na festivalu v Karlových Varech uveden nově zrestaurovaný film Všichni dobří rodáci (1968) režiséra Vojtěcha Jasného.

A pozadu nezůstává ani vydavatelská činnost archivu. K zatím poslednímu digitálně restaurovanému přírůstku, filmu Hoří, má panenko, byl vydán pečlivě poskládaný sborník studií a rozhovorů , jehož editorkou je Anna Batistová, ředitelka Sekce audiovizuálních sbírek NFA. Kniha je distribuována společně s Blu-ray diskem filmu a přináší o Formanově proslulé komedii pozoruhodné informace. V návaznosti na šest svazků katalogu Český hraný film (pokrývající léta 1898 – 1993) přináší filmový archiv také katalog animovaných filmů, které vznikly na území dnešní České republiky do roku 1945. Součástí katalogu jsou tři DVD se všemi dochovanými animovanými filmy a tím nejlepším z české předválečné animace. Sborník i katalog se chystáme již brzy představit na našich stránkách podrobněji. Krokem k modernizaci služeb archivu je i rozhodnutí vydávat Filmový přehled, který od roku 1950 slouží jako spolehlivý zdroj informací o filmech v české distribuci, v elektronické podobě.

NFA dále připravuje vydání několika dalších publikací. Jednou z nich je korespondence Martina Friče se scenáristou Ladislavem Žákem, která by měla poodhalit kontext kinematografického provozu ve třicátých a čtyřicátých letech. Druhou je monografie o Ireně a Karlovi Dodalových, zakladatelích české animace, která by měla společně s DVD jejich filmů vyjít již na jaře tohoto roku.

V posledním roce prošla proměnou i organizační struktura archivu a rozsah jeho činnosti. Od nového roku se Národní filmový archiv stal organizací, která vedle vlastního působení zajišťuje také činnost Českého filmového centra a kanceláře MediaDesk. Archiv tak převzal zodpovědnost jednak za podporu české filmové tvorby a její propagaci v zahraničí a jednak za poskytování služeb mezinárodním filmovým produkcím a šíření povědomí o České republice jako atraktivním místu k natáčení.

Doufejme, že NFA bude i nadále pracovat na zpřístupňování svých filmových sbírek a služeb široké veřejnosti a stane se místem, kde jak filmoví odborníci a studenti, tak filmoví profesionálové naleznou partnera pro vítanou spolupráci. Jedním z takových příslibů je plánovaný internetový projekt, který by měl v budoucnosti veřejně zpřístupnit informace a materiály o české kinematografii.

A pan Prokouk?

 Stejně jako při svých kouzelnických představeních udržoval Ponrepo jedinečnou přátelskou atmosféru i ve svém kině. Se všemi diváky se zdravil, osobně je uváděl na místa a po skončení promítání s nimi rád diskutoval. Když začal počet návštěvníků v biografu stoupat, nestíhal si principál podat ruku se všemi, a proto si nechal natočit krátký snímek, který pak pouštěl vždy na konci programu – objevil se na plátně a s publikem se rozloučil několikanásobnou poklonou. Kino v domě U Modré štiky sice zaniklo se smrtí svého principála, ale jméno Ponrepo se stalo pojmem. Na památku tohoto průkopníka kinematografu nese Ponrepovo jméno právě kino Národního filmového archivu a s trochou štěstí se v něm s vámi namísto pana Ponrepa uctivou poklonou rozloučí pan Prokouk, stylizovaná loutka z dílny Karla Zemana, která ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století bavila diváky v kinech a u televizních obrazovek krátkými veselými příběhy s aktuální společenskou tématikou.