Berlinale 2013: Červi, magnolie, prasata a slon

Upstream Color (Shane Carruth) 

Po ohlasech ze Sundance se na snímek Upstream Color stála i v Berlíně dlouhá fronta, a to dokonce i na novinářské projekci. Film, který se podle anotace věnuje červům, magnoliím, prasatům a tajemnému únosu, zaujal své místo i v mém programu.

Film komunikuje spíše vizuálně a pocitově, nicméně staví na základní dějové lince, která vypráví o ženě unesené mužem pěstujícím speciálně upravené červy, jež žena násilím pozře. Kroutící se živočichové mají dlouhodobý vliv na její mozek, čímž z ní udělají vhodný objekt k manipulaci. Žena instinktivně vyhledá muže chovajícího prasata a sbírajícího zvuky v přírodě a poprosí jej o pomoc s tělesnou hrůzou – bojí se červíků ve svém těle. Po únosu se snaží začít nový život, zbavit se traumatu a postupnou sebědůvěru nachází u muže, další ztracené duše, který má s červím koktejlem také své zkušenosti.

Vynalézavý film s prvky sci-fi tvaruje pomocí meditativního stylu až hypnotického charakteru mnohovrstevnatý příběh. Divák svádí těžký boj s významy, může se snažit postavit celek a najít logiku viděného, odhalit tajemství. Nebo se prostě jen nechá unášet poetickým obrazem, vnímaje experimentální nahrávky rozmanitého zvuku netradičních věcí, a rezignuje na složitě rozmístěné puzzle významů. Upstream Color okouzlí jak hledače mysli tak i smyslů, určitě je ale třeba tento snímek podrobit hlubšímu zkoumání vyžadující nejedno zhlédnutí.

Shane Carruth, jenž vstoupil na indie filmovou scénu před devíti lety s filmem Primer, vypráví příběh ponořený do pocitu strachu, lásky, naděje, zneužití. Ztráta osobnosti a neustálý pocit neblahé předtuchy jsou všudypřítomné. Upstream Color nabízí svět pohledem ženy, která přišla o všechno a pomalu ztratila i samu sebe, její život je však stále obestřen tajemstvím a nedaří se jí porozumět incidentu, jenž jí změnil život.

Opakující se citace knihy Walden aneb život v lesích nabízí indicie k potenciálnímu pochopení filmu. Publikace poukazuje na možnost změny životního stylu, možnost dát vale ekonomické závislosti a nechat prostor lidské soběstačnosti, vrátit se k sepjetí člověka s přírodou.

Shane Carruth je režisérem i scénáristou, zároveň ztvárnil jednu z hlavních rolí a toto Sundance zjevení financoval. Tento experiment se jistojistě do české distribuce nedostane, ale na festivalové půdě si hodinové čekání ve frontě zaslouží.

The Weight Of Elephants (Daniel Joseph Borgman)

Depresivní, ale krásný. Novozélandský, ale skandinávský. Přesně tak působí příběh malého Adriana ve filmu The Weight Of Elephants novozélandského režiséra Daniela Borgmana. Ve svém debutu lyrickým způsobem zachycuje příběh chlapce, který se v opatrovnictví svého strýce a babičky snaží vypořádat se svou osamělostí. Adrian samotu nevyhledává, ale spíše se s ní přes svou vůli setkává. Ústředním tématem filmu se stává ztráta někoho blízkého, která chlapce od počátku provází. Adrian postupně přichází o rodiče, přátele, nového domácího mazlíčka a nakonec i svého strýce, s nímž měl velmi blízký vztah. Tvůrci ztrátu bližního nepopisují jako osobní problém Adriana, ale dávají jí obecnou platnost. Tento přesah osobní roviny znázorňují především pomocí úvodní sekvence filmu (která se poté prolíná celým příběhem), v níž se dozvídáme, že v nedalekém okolí se pohřešují tři sourozenci.

Adrianův pochmurný okolní svět umocňuje i jeho vizuální ztvárnění. Kamera pozoruje veškeré dění s velkou citlivostí a společně s hojným využitím detailních a zpomalených záběrů vytváří velmi lyrický nádech. Tyto dva formální prvky spolu s hudebním doprovodem tvůrci uplatňují k vykreslení dětské hravosti hlavního hrdiny.

Velice zajímavě jsou ve filmu zobrazeny děti. I když někdo může namítnout, že jejich přítomnost vytváří uměle emocionální napětí (a do jisté míry je to pravda, nicméně režisér toho nijak nezneužívá), v příběhu jsou ukazovány spíše jako postavy plné násilí a krutosti. A právě skrze značně negativní vidění dětského světa se příběh může dotýkat nás samotných. Ne snad že by svět kolem nás byl v podobné míře negativní, ale že samotná zkušenost se ztrátou bližního může v sobě ukrývat i určitou naději, kterou naleznou i sami hlavní představitelé.