MFDF Jihlava: osobní výběr

Jihlavský festival dokumentárního filmu již má po svém startu a pomalu se začíná dělit s diváky o svůj bohatý a pestrý program. Z nabídky je opravdu těžké vybírat a časté jsou i momenty, kdy je pro člověka téměř Sophiinou volbou zvolit mezi dvěma filmy, které se časově kryjí. Neméně těžké bylo vydělit určité filmy, které bychom chtěli v tomto článku doporučit jako jistou formu osobního výběru. Třeba vám náš nedlouhý přehled vypomůže v nelehkém rozhodování a nakloní pomyslné vážky správnou stranou…

Bruselský byznys (The Brussels Business – Friedrich Moser, Matthieu Lietaert, čtvrtek/13:30/Reform)
Ekonomická témata a machinace mě nijak zvlášť nezajímají, ovšem tento dokumentární snímek mě dokázal oslovit, a to nejen doporučením Marka Hovorky na tiskové konferenci. Téma agresivního lobbingu v samotném srdci Evropské unie, kde probíhá lítý boj o ovlivnění orgánů politické moci, může být základem pro velmi vzrušující sondu. Označení „dokumentární thriller“ jistě napovídá mnohé. Jsem zvědavý na způsob, jakým se tvůrci rozhodli poodkrývat praktiky na špičce evropské politiky a po vzoru zmíněného žánru pátrat po tom, kdo vlastně ovládá celý kolos jménem Evropská unie. Tedy zdali se ve filmu otevírají konfrontační situace, nebo jde o objektivnější observační metodu, která více počítá s prostorem pro vytváření vlastního názoru na straně diváka. Jelikož je o filmu takřka nemožné sehnat další informace, nechám se s potěšením překvapit.

Křehká identita (Krehká identita – Zuzana Piussi, čtvrtek/22:30/Diod)
Pozoruhodná a odvážná slovenská dokumentaristka Zuzana Piussi se v poslední době ve svých snímcích zaměřila na demytizování a problematizování novodobé slovenské historie a politiky (Koliba, Nemoc tretej moci)  a tím se stala ve slovenské dokumentaristice výjimečným zjevem. Určitě nabízí jistou alternativu k „tragikomicky-sociologickému proudu“ současné slovenské dokumentaristiky, který v Jihlavě zastupuje značně propagovaný film Cikáni jdou do voleb. Ve svém nejnovějším počinu se Piussi zaměřuje na obecnější problém slovenské identity, v níž téma národní hrdosti stojí kvůli absenci velké historie na značně problematické půdě, jež přímo volá po politickém zneužití. Právě křehkost tohoto historií vynuceného stavu a znepokojení z toho plynoucí slibuje poutavý exkurs do duše národa, v němž je možné si mnoho uvědomit a snad i trochu „vystřízlivět“ z nacionalistických vášní.

Film a skutečnost (Film and reality – Alberto Cavalcanti, pátek/11:30/Reform)
V bloku Alberto Cavalcanti I. mě překvapil celovečerní střihový dokumentární snímek specificky nahlížející na dějiny kinematografie. Cavalcanti si jako správný dokumentarista vzal koncept skutečnosti vs. její reprezentace na filmovém plátně. V řadě kapitol a v komentáři hledá souvislosti mezi úryvky z 50 filmů různých období i určitou vývojovou linii. Stranou nezůstává ani analytičtější pohled na výrazové prostředky a formální postupy. Jestli tedy Vary měly Marka Cousinse s jeho Odysseou, proč by Jihlava nemusela mít skromnějšího Cavalcantiho, jenž už sám patří velkým filmovým dějinám.

Pevnost (Lukáš Kokeš, Klára Tasovská, pátek/20:00/DKO1)
I když jsem na střední škole objížděl zeměpisné olympiády všech stupňů, teprve loni jsem poprvé slyšel, že kdesi v Moldávii existuje republika zvaná Podněstří, která je posledním přežitkem totalitních socialistických systémů v Evropě a je s Moldávií v dlouhodobém válečném  vztahu. Zdá se to jako neuvěřitelný paradox, který si lze dnes stěží představit. Proto jsem velmi zvědavý na dokumentární počin talentovaných studentů dokumentaristiky, jenž se prezentuje jako sbírka impresí z tohoto zapadlého a izolovaného kouta Evropy sesbíraná na vlastní nebezpečí. Jedná se určitě o vhodnou formu, jak tuto „exotickou“ zemi přiblížit, zvláště když obrazy budou skýtat určité podpovrchové střety a nenucené významy.  Navíc vzhledem k explicitnější sekci severokorejské dokumentární tvorby  a nedávným volbám do krajských zastupitelstev bude jistě zajímavé srovnávání obou režimů  i pofilmové debaty na téma přežívající a znovuožívající komunistické ideologie.

Dokumentární tvorba České televize (pátek – neděle)
Česká televize přinese tento rok do Jihlavy ochutnávku hned několika zajímavých cyklů. Největší publicitu bude mít určitě půlhodinový snímek Víta Klusáka a Filipa Remundy Svobodu pro Smetanu!, director´s cut z jednoho dílu cyklu Český žurnál, jenž se na obrazovkách objeví v lednu příštího roku a bude vtipným způsobem mapovat současné společenské dění v ČR. Tvůrčí tandem v konfrontačním dokumentu vyjadřuje nesouhlas s odsouzením Romana Smetany za přikreslení tykadel na politických billboardech a rozhode se jeho čin masivně napodobit. Obdobnými ochutnávkami budou vybrané díly ze dvou dalších právě realizovaných sociologicky laděných cyklů – série Lindy Jablonské Čtyři v tom nabízející na vybraných párech různé pohledy na problematiku současného mateřství a zakládání rodiny a cyklus neméně talentované Eriky Hníkové Svatby, jenž opět na partnerských dvojicích zkoumá smysl tohoto soužití a svatebního obřadu a mísí přitom humor s mrazivějšími momenty. Nakonec neodolám a zmíním se i o tak trochu „wtf“ krátkometrážní epizodě z cyklu Ta naše povaha česká, jež se stane součástí nedělního bloku. Nese název Ve znamení psa a velmi obskurně se zabývá láskou ke čtyřnohému příteli, jež dosahuje až zvrácených rozměrů.  Režisérem snímku je Martin Dušek, jenž předloni v Jihlavě zvítězil s podobně osobitým snímek Ženy SHR a minulý rok si získal publikum sympatickou provokací Mein kroj. Hledáte-li netradiční tečku pro váš festivalový pobyt, nevím o lepší variantě.

Konec času (The End of Time – Peter Mettler, sobota/12:00/DKO1)
Konec času vypadá jako výsostný experiment vhodný spíše (nebýt celovečerní délky) pro sekci Fascinace. V Jihlavě se však hraje v největším sále. Už to vzbuzuje jistý zájem. Peter Mettler se rozhodl ve formě dokumentárního filmu o velmi smělý cíl – posunout lidské vnímání času a tím pádem i vyjadřovací možnosti filmu. Nastoluje filosofickou otázku, co je to čas, a využívá k tomu míst a událostí odehrávajících se na různých místech světa. Čeká tedy v sobotu v poledne na diváka velký převrat v možnostech vnímání, nebo jen neslyšně splaskne další nafouknutá bublina? Vlastně ani téměř není na výběr, buď podstoupit Mettlerův „experiment“ nebo se v druhém sále kulturního domu vydat přímo do spárů Korejské lidově demokratické republiky. Notná dávka odvahy je zapotřebí v obou případech.