Domů » Festivaly, Recenze

MFF KV 2012: Kouzelné drama

Režisér Matteo Garrone (Gomorrah, 2008) se tentokráte pustil do hořké komedie, nový film s kterým přichází z Cannes (kde získal jednu nominaci a druhé nejprestižnější ocenění Grand Prix) do Karlových Varů se jmenuje Reality Show (Reality, 2012). Jak již název napovídá, příběh se bude točit okolo oblíbeného televizního formátu, v České Republice jsme jej měli možnost poprvé zakusit s Vyvolenými na kanálu Primy. O stejný typ pořadu, kde jsou účastníci soutěže izolování pod dohled kamer v luxusní vile, se jedná v Garronově filmu. Reality Show vykresluje touhu vlastníka malé rybárny vyhrát konkurz do soutěže, kterou sleduje celý národ; nabytým úspěchem chce dostat rodinu z chudoby, kvůli níž s manželkou provozuje nelegální obchod s elektrickými spotřebiči, aby si alespoň trochu přilepšili. Jak už to tak u filmů z jihoevropských zemí bývá, můžete se těšit na mile horkokrevné charaktery, které odzbrojují svou přímočarostí. Příběh by mohl být pohádkou, a ostatně s kouzelným jiskřením si elegantně pohrává. Úvodní záběr z velkého nadhledu zprostředkovává obraz na krásný kočár nepřirozeně projíždějící obyčejným maloměstem v Itálii, následuje opulentní svatební hostina v přepychovém zámku.  Oproti očekáváním se však postupně divák spolu s postavou noří do gradujícího, sociálně laděného dramatu, které ale zcela neopouští fantaskní doteky: do hořkého příběhu vstupuje zvláštní kuchyňský robot, barevné zasvětlení scén, klaunství, a v neposlední řadě výborný hudební doprovod z pera Alexandrea Desplata (Strom života, Až vyjde měsíc, Podivuhodný případ Benjamina Buttona), který prokazuje citlivost pro kouzelnou atmosféru, jako v případě tvorby známějšího Dannyho Efmana. Vila se vlastně stává fantasmatem, náhražkou kouzelného paláce; bály a plesy jsou přepsány disco hudbou – a prodejce ryb se chce změnit v prince. Moderně převyprávěná pohádka oproštěná od klišé sleduje, jaký dopad mají současná média, jak dokážou nahrazovat morální hodnoty za materialistickou honbu za povrchem. Hlavní postava ale není ryze kapitalistický člověk, je to felliniovský snílek, který doplatí na svou prostoduchou povahu v dravém světě produkujícím iluze. Reality Show v závěru filmu naznačuje asociací náboženských slavnosti a luxusní vily; ve společenském uspořádání je vždy něco, s čím se můžeme v rámci skryté ideologie identifikovat, k čemu upínáme svůj zrak a tužby. Nehledě na svítící obrazovku televize či blýštící kříž.

Autor textu: Jiří Blažek

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 4. 7. 2012 ve 9.07 a zařazen do kategorie Festivaly, Recenze ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.