TV tip na neděli: Ed Wood

Americký režisér Edward D. Wood Jr. zemřel roku 1978. Toho času se živil scénáristickou nádeničinou, trpěl depresemi a nezdary ve svém profesním životě utápěl v alkoholu. Poslední filmy, kterými se mohl „chlubit“, byla béčková porna. Za svého života se mu uznání nedostalo – celou kariéru tvrdě bojoval o finance nutné k realizaci svých filmů, ale i o tvůrčí svobodu (a u obojího v zásadě neúspěšně). Přesto po něm zůstaly téměř dvě desítky děl. Do širšího diváckého povědomí jméno Edward D. Wood Jr. vstoupilo až dva roky po jeho smrti, kdy obdržel Zlatého krocana jako nejhorší filmový režisér všech dob. Tento moment zajistil Woodovy pozornost fanoušků béčkových filmů, čestné místo na festivalech pro otrlé diváky, ale i vstup do kánonu dějin kinematografie.  V knihách jsou jeho snímky citovány jako příklad rané exploatační kinematografie. Fascinují svou poloamatérskou jinakostí – Wood byl schopen natočit film s naprosto minimálním rozpočtem za méně než týden, na denním plánu měl i 30 scén. Netrápil se s přesvědčivostí hereckého projevu ani uvěřitelností trikových prvků. Pravidelně chyboval v logice stavby příběhu či návaznosti scén. Sledování jeho děl se proto nechtěně dostává do absurdní polohy, kdy téměř všechny aspekty filmu podporují komické vyznění.

Tim Burton se roku 1994 chopil tehdy dva roky staré biografie Nightmare of Ecstasy: The Life and Art of Edward D. Wood, Jr. od Rudolpha Graye, muzikanta, spisovatele a filmového historika. Převážně na jejím základě vystavěl snímek Ed Wood, rozhodl se však omezit vyprávění na období mezi roky 1953 a 1959, relativně nejúspěšnějších šest let režisérova (ztvárněn Johnny Deppem) života. Tematizuje jen tři ze čtyř dlouhých filmů, které tehdy Wood natočil – jeho celovečerní prvotinu Glen nebo Glenda (1953), polodokumentární traktát o transvestitismu, do nějž projikoval svůj vlastní život. Dále Atomovou nevěstu (1955), mysteriózní sci-fi horor, a dnes nejznámější mysteriózní sci-fi Plán 9 z vnějšího vesmíru (natočen 1956, uveden 1959). Jail Bait (1954), kriminální drama či možná pokusu o film noir, Burton z fabule Ed Wooda vypustil, neboť v něm jediném nevystupuje Bela Lugosi (ztvárněn Martinem Landauem). Angažování hvězdy 20., 30. a 40. let, jíž celosvětově proslavila role Drákuly ve stejnojmenném snímku Toda Browninga z roku 1931, může z dnešního pohledu vypadat jako těžko uvěřitelný Woodův majstrštyk. Lugosi ovšem začátkem 50. let bojoval s těžkou závislostí na drogách a finančními obtížemi. Woodovy nabídky přijal – jistě tušil, že se jedná o jednu z posledních šancí postavit se před kameru, a tak šly požadavky na kvalitu projektu stranou. Možné je i to, že více než sedmdesátiletý herec již nebyl schopný nízkou úroveň Woodovy filmařiny odhalit. Burton pragmaticky sleduje emocemi nabité přátelství dvou podivínů – osamělého muže, jehož skutečný život pohltily upírské role, a entuziastického mladíka, jenž Lugosiho filmy bezmezně miluje – logicky se proto Ed Wood věnuje jen jejich společným třem titulům.

Burtona vedly dramaturgické pohnutky k ohybu vícero faktů. Snaží se udržet pozitivní obraz energického schopného režiséra, jehož vášnivá láska k filmu a dětinská hravost ústí ve směšně působící neschopnost sebereflexe. Lugosi naopak vystupuje jako opuštěný a bezbranný stařec, ačkoliv ve skutečnosti tehdy žil se svou čtvrtou a pátou manželkou (s tou až do smrti). Sbližování excentrického s osamělým má ovšem nesporně silnější náboj. Mohli bychom pokračovat výčtem více či méně podstatných historických nepřesností (např. uveďme: Dolores Fullerová neměla hysterickou povahu, Béla Lugosi na veřejnosti nemluvil sprostě, …), které však do určité míry osvětluje Burtonův záměr. Sám uvedl, že se nikdy nesnažil o faktograficky přesný životopisný film – snímek ukazuje, jak mohl své filmy a vybrané události let 1953-1959 vnímat Wood sám a staví jej tím do pozice nepřiznaného vypravěče.

Uspokojivý pocit naopak Burton vyvolává v rovině citace samotných filmů. Odvážně se odmítl vzdát černobílého formátu, což vedlo nedůvěřivou Columbii k prodeji filmu studiu Walt Disney Pictures ještě před začátkem natáčení (později Disney vzhledem k finanční ztrátě filmu litoval). Volí uvěřitelné představitele skutečných herců, s nesmírným pozorovacím talentem a precizním provedením rekonstruuje mizanscénu, přesně cituje repliky, bezchybně pracuje s dobovými prvky. Divákovi, který příslušné tři filmy zná, se tím otevírá fascinující rovina recepce filmu. Pokud navíc není seznámen s Woodovou či Lugosiho biografií příliš do hloubky, nutí jej Ed Wood užasle přistoupit na romantickou a v emocích silnou reprezentaci jedné z nejvýstřednějších postav dějin světové kinematografie.

20.11.  Neděle  21:45 (ČT2) Ed Wood

Články obsahující informace o ed wood:

TV tip na neděli: Ed Wood
19. 11. 2011 – 23.59

Strashné filmy - ohlédnutí za Festivalem Otrlého Diváka
12. 2. 2011 – 1.56