Odebírat RSS
RSS komentářůViennale 2011: Filmový festival bez front na banány
23. 10. 2011 # 15.10 # Festivaly # Bez komentáře
Filmové festivaly jsou zemí zaslíbenou, za kterou není potřeba cestovat za moře. Evropa čítá několik měst, jejichž kinosály každoročně hostí řadu lákavých filmů a zajímavých retrospektiv. Z české kotliny, do které se většina očekávaných filmů letošního roku dostane až za několik měsíců či vůbec, je to nejblíže na filmový festival do Vídně.
Viennale (20. října – 2. listopadu) sice není soutěžní festival, ale v programové nabídce se tento fakt téměř neodrazil. Čtyřicátý devátý ročník letos nabízí třista padesát filmů, z čehož je značné množství věnováno dokumentu, krátkometrážnímu a experimentálnímu filmu, ale nechybí ani aktuální mezinárodní produkce. Filmové počiny přijede podpořit i řada významných tvůrců, kteří podle zkušenosti z projekce Americano (r. Mathieu Demy, Francie 2011) s diváky po filmu nad shlédnutým dílem meditují do poslední zbylé minuty. Co je však největším lákadlem, které mají vídenští organizátoři v hrsti? Je to nadlická schopnost dostat na projekce všechny diváky i novináře zároveň. Tím, že se Viennale koná v podzimním čase, v období školní docházky a době pracovní, se do kinosálů nehrnou mohutné davy a festivalovou frontu aby návštěvník pohledal. Mnohé návštěvníky jistě odrazují i cenové kategorie této poněkud drahé zábavy.Víděňský festival rozhodně není nakloněn studentům a tak mezi diváky převládá střední generace s aktovkou v jedné ruce a s nákupní taškou v té druhé.
Jeden lístek na představení stojí téměř devět euro, se slevou nad dvacet koupených lístků se může návštěvník dostat maximálně na cenu šest euro čtyřicet pět centů, tedy oproti baťůžkářským cenám ve Varech, jde o rozdíl velikosti Grand canyonu. Všechny tyto faktory hrají pro návštěvníky, které ceny neodradí. Ti nemusejí čekat dlouhé fronty na lístky, vstávat v nekřesťanských hodinách (projekce začínají až od jedenácti hodin a prodej od deseti hodin) a ještě těsně před projekcí se do sálu dostanou, ale vždy za zakoupený lístek. Nefunguje zde pravdlo, že sál je doplněn diváky čekajícími před kinem. Pro novináře je situace ještě slastnější. Lístky si mohou objednat telefonicky na tři dny dopředu nebo využít hlavní pokladnu na rezervace, u které je jen jedna přepážka, která funguje bleskurychle. Pro festivalové promítání je určeno šest kin v centru města, která jsou od sebe vzdálena od pěti do patnácti minut volnou chůzí.
Čím se ale nejvíce vídeňský soused liší? Atmosférou, která se od soutěžních festivalů diametrálně odklání. Nejenom, že město festivalem nežije, ale ani ho nijak nepropaguje. Pokud do Vídně zamíří turista, tak se o jeho konání nemá možnost dozvědět, jedině, že by náhodně zakopl o práh jednoho z artových kin. Přítomen není ani červený koberec, natož dav novinářů, kteří vehementně loví filmové tvůrce. Režiséry nebo herce lze totiž potkat i ve frontě v KFC. Díky poněkud laxnímu postoji k jinak běžnému festivalovému šílenství, si divák i novinář může festival užít jako miliónovou dovolenou. Bez front, tlačenic a věčně přítomného zklamání nad vyprodanými lupeny. Pokud máte pro filmové festivaly vášen, trpíte nedočkavostí a chtivostí po premiérových projekcích a jste momentálně při penězích, tak není jiná cesta, než Viennale doporučit.
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
