Domů » Festivaly

MFF San Sebastian – Made in Spain a Horizontes Latinos

Předtím než bude odtajněn kompletní přehled soutěžných snímků pro 59. ročník MFF v San Sebastianu (19. 8. 2011), přímo se nabízí ukrátit si čekání náhledem do nabídky mimo oficiální výběr. Odtajněny byli již například sekce , které jsou pro tento festival specifické. Proto můj zájem bude dnes směřovat k výběru španělských filmů Made in Spain a k soutěžní přehlídce jihoamerické kinematografie Horizontes Latinos.

Španělská kinematografie stále platí za jednu z nejprogresivnějších na starém kontinentě, zvláště co se týče žánrové produkce. Například nedávný thriller Ojos de Julia (Julie´s eyes) doslova vlil novou krev do mírně skomírající linie temných snímků tím, že se mu podařilo organicky propojit precizní scénář s působivou filmovou řečí.  I když ve festivalovém výběru tento snímek nefiguruje, nabízí 15 přítomných snímků dostatečný pohled na letošní domácí snímky, které komise považovala za skutečně reprezentativní .

Za jediného, i když ne zcela čistého zástupce „temného“ proudu se dá považovat již světaznalá bizarně tragikomická romance Balada o smutné trumpetě. Ta rovněž 15 nominacemi dominovala udílení cen Goya, nakonec však musela v počtu proměněných šancí ustoupit válečnému dramatu Černý chléb.


Do reprezentativního výběru pronikly i filmy, které bylo možné shlédnout v letošních Karlových Varech. Těžko zařaditelný magický snímek Finisterrae (režie: Sergio Caballero) s oslnivou vizuální a zvukou složkou je označován za jeden z nejpřekvapivějších a nejoriginálnějších počinů španělské kinematografie za poslední léta. Naopak snímek Neměj strach (No tengas miedo, režie: Montxo Armendáriz) otevírá palčivou sociální tématiku sexuálního zneužívání dětí vlastními rodiči podloženou dlouhodobým studiem odborných materiálů. Tím je zaručen analyticky komplexní pohled na problematiku, který proniká do spíše standardního příběhu prostřihy z terapií, v nichž se oběti vypořádávají s celoživotním traumatem.

Kvalitní žánrová tvorba je zastoupena snímkem Matea Gila Blackthorn, který je prezentován jako pocta klasickému westernu. I náměť tomuto záměru odpovídá – zachycuje dobrodružství jednoho z posledních psanců divokého západu: Butche Cassidyho. Přesto film nabízí i řadu komplentativních momentů, komplikovanější zápletku či složitější vývoj postav a svým sociálním poselstvím má nejblíže Hawksovým opusům. Komerčnější charakter má filmový pandán spíše průměrné, leč úspěšné televizní série Red Eagle, přenášející model komiksového superhrdiny do Španělska 17. století.


Světovou premiéru si odbude civilněji laděný  film Ramóna Térmense Catalunya über alles!, snažící se precizně vykreslit portrét dnešní Katalánie na paralelně probíhajících příbězích tří postav: obchodníka, propuštěného vězně a imigranta. Tlumenější tóny slibuje i vztahové drama Half of Oscar (režie: Manuel Martín Cuenca) téměř promlouvající skrze ticho o sblížení dvou bratrů po několikaletém odloučení a jejich vnitřních bolestech. Kritika tento snímek přirovnává  ke stylově blízkému Vnitřnímu Ostrovu uvedenému loni na karlovarském festivalu. Opětovné spojení je rovněž tématem komedie Cousinhood o třech stařích přátelích, kteří nacházejí zpřetrhaná pouta na místě, kde trávili jako děti prázdniny.

Opomenuta není ani tématika nedávné historie. Kronikou španělských komunistických aktivistů zahnaných v poválečném období do podzemního odboje je snímek The World That Was And That Is (režie: Pablo Llorca). Ze tří uváděných dokumentů vypadá nejzajímavěji zachycení osudu slepé a hluché dívky, která v 18 letech vstupuje do života a hledá si své místo ve společnosti. Pod názvem The Embrace of the Fishes jej zachytil režisér Chema Rodríguez.


V sekci latinskoamerických filmů se může zdát být vzhledem k mezinárodnímu věhlasu hlavním favoritem snímek Back to Stay, vítěz letošního festivalu v Locarnu (viz zde). Naopak český divák možná bude mít již zkušenost s argentinsko-španělskou road movie Las Acacias (režie: Pablo Giorgelli), promítanou na letošním Fresh film festu. Minimem dialogů je v ní odvyprávěn pozitivně laděný příběh křehce se rodící náklonnosti mezi řidičem kamionu a matky s dítětem, která ho požádá, aby je v nákladovém prostoru převezl z Paraguaye do Buenos Aires.

Čím dál zajímavější chilskou tvorbu zde zastupuje debut jak režiséra Renata Peréze, tak i studentského kolektivu Filmové školy na Universidad del Desarrollo v Santiagu s názvem Anonymous. Vypráví příběh muže propuštěného po mnoha letech z vězení, který naváže nezvyklý vztah s dospívající dcerou své domácí. Tuto kinematografii zastupuje i snímek Bonsai (režie Cristián Jiménez), tragikomická romance o mladém páru uprostřed knih, literárních citací, ustavičného sbližování a rozcházení. K vidění byl již v Cannes, kde ho uváděla sekce Un Certain Regain.

V argentinsko-chilské koprodukci vznikl debut Óscara Godoye Ulysses o tristních okamžicích peruánského emigranta v Chile, který se nakonec spíše vydává na cestu k sobě samému, než za výhodnějšími životními podmínkami. Světovou premiéru si již snímek odbyl na MFF v San Franciscu.


Mexická režisérka Iria Gómez Concheiro má velké šance s dramatem The Cinema Hold Up, oceněným již dvěma cenami během samotného vývoje a poté i cenou za nejlepší debut na festivalu v Guadalajaře. V něm sleduje na pozadí katastrofální situace mexické metropole čtyři teenagery, kteří se rozhodli vykrást kino. I přes dynamickou zápletku jde o autentický i poeticky nervní obraz dospívání na okraji společnosti. Zcela jiný pohled na tuto zemi nabízí Bernardo Arellano ve snímku Between Night And Day, v němž osamělý autistický muž uniká domácímu násilí do náruče přírody, kde ho tajemný poustevník učí objevovat zcela nový pohled na život  opět nalézt vlastní lidskou důstojnost.

Divoký charakter současného Mexika však získává přeci jen převahu díky dramatu Miss Bala (režie: Gerardo Naranja), v němž je aspirantka na titul královny krásy zatažena do nebezpečné války gangů a dynamická kamera se přitom jen stěží zastaví, aby nabrala dech.

Bezesporu originálním počinem, uváděným i v Benátkách (sekce Venice Days) a Torontu (sekce Discovery), je film Historias que só existem quando lembradas brazilské režisérky Julie Murat. Mladá žena v něm odkrývá tajemství města duchů, v němž jsou lidé svázáni nekonečnými návyky.  Z Brazílie pochází i snímek Girimunho (režie: Helvecio Marins Jr. a Clarissa Campolina), jemný příběh staré vdovy, která se snaží nějakým způsobem přežít na malé vesnici v ojedinělé společnosti vlastní vnučky. I tento film byl zároveň vybrán do Benátek, tentokrát do sekce Horizonty.


I nevelká ekvádorská produkce má v San Sebastianu dokonce dvojí zastoupení. Hrdinou filmu Pescador mezinárodně uznávaného režiséra Sebastiána Cordera (zvláštní cena poroty na MFF Tokio za předchozí thriller Vztek) je rybář, který se nečekaně stává drogovým dealerem, když náhodou narazí na náklad kokainu. V koprodukci s Kolumbií vznikl snímek Porfirio (režie: Alejandro Landes), jenž se již zúčastnil prestižní přehlídky Directors´ Fortnight. Důraz na realitu se v něm stává klíčem k poetickým momentům, skrze něž je nahlížen příběh invalidy, který se rozhodne vzít nekonvenčními metodami zákon do svých rukou, když mu byrokratický stát odmítne podporu.

Na závěr jsem ponechal svěží počin z Kolumbie mísící mysteriozní rysy se satirickým nadhledem. All Your Dead Ones (režie: Carlos Moreno) zobrazuje peripetie farmáře poté, co nalezne na svém poli (a zároveň na hranici dvou měst) hromadu mrtvých těl. Na jeho nezáviděníhodném osudu je s až surreálným zobecněním ukázána bezmoc jedince vůči vnitřním mechanismům politiky.

Pestrost i poměrně vyrovnaná kvalita latinskoamerických počinů slibuje napínavý zápas, v němž ztrácí jistotu i letošní objev z Locarna. Ve srovnání s nabízeným průřezem španělskou tvorbou lze usoudit, že sekce horizontů vcelku nabízí podnětnější impulsy i barvitější mozaiku. Jestiže se dá tedy v souvislosti se Španělskem mluvit o svěžím větru evropské kinematografie, v případě latinské ameriky to samé platí v celosvětovém měřítku. Byla by jistě škoda nepředstavit si položky představeného souboru toho nejzajímavějšího, co  letos tato oblast nabídla. Stále je totiž dostatek příležitostí, jak se může alespoň některé z uvedených děl dostat k českému divákovi. Rozhodně by ji nebylo radno promeškat.

Zdroj: sansebastianfestival.com


Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 31. 8. 2011 ve 20.39 a zařazen do kategorie Festivaly ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.