Domů » DVD / Blu-ray

DVD Unaveni sluncem 2: Odpor

Pokračování oskarového a kritikami vysoce ceněného filmu Nikity Michalkova Unaveni sluncem (1994), jež nese v české distribuční síti asertivní podtitul Odpor, provází celá řada kritických i diváckých odsudků. Film byl sice nominován na Zlatou palmu, ale v recenzích a ohlasech se nešetří souslovím „tvůrčí selhání“. Velkolepému projektu je vytýkána řada dějových nelogičností a značná nesystematičnost a roztříštěnost vyprávění. Pocit chaotičnosti a nekoncepčnosti ještě umocňují tři různé stopáže, pod kterými snímek mohli vidět čeští diváci. Festivalová verze, jež byla ke zhlédnutí i na loňském MFF v Karlových Varech, má 179 min.; distribuční varianta určená pro kina trvá 132 min. Zlatou střední cestu zřejmě hledala stopáž DVD verze, nedávno vydané společností HCE, která činí 146 min.

Prvotní divácký pocit po zhlédnutí Unaveni sluncem 2. naznačuje, že se Michalkov dopustil blasfemie na vlastním díle. Trošku se to podobá představě, v níž by Tarkovskij natočil pokračování Stalker 2: Invaze jako akční sci-fi. (Michalkov by v tomto duchu mohl celou ságu završit filmem Unaveni sluncem 3: Stalin vrací úder.) „Dvojka“ má s „jedničkou“ společného jen velmi málo. Oproti čechovovskými dramaty inspirované atmosféře v Unaveni sluncem, kde na sebe zlo bere podobu nepřítomného molocha operujícího skrytě v zákulisí divadla lidských osudů, nám tvůrce předkládá nesourodou směs válečného akčního eposu protkaného střídavě chtěných i nechtěným grotesknem a zároveň hlubokým patosem. Místo původní promyšlené a konzistentní koncepci působí pokračování až seriálově roztříštěně. To ovšem ještě není všechno: dramatický spektákl je rozplánován na dvě samostatné části (i s původním snímkem z roku 1994 se tedy jedná o jakousi nesourodou trilogii). Na megalomanský Odpor by měl přímo navazovat druhý díl „dvojky“ s podtitulem Citadela, jenž údajně všechno propojí, vysvětlí a dá vyprávění správný směr.

Na konci původního Unaveni sluncem je generál Kotov (Nikita Michalkov), národní hrdina a veterán z Velké Ruské revoluce, zrazen Míťou (Oleg Menšikov) a v rámci stalinských čistek zřejmě odveden na smrt. Míťa neunese svoji vynucenou zradu a podřeže si žíly. Nade vším se rozprostírá obludný portrét slunce Stalina. Pokračování navazuje o tři roky později na prahu války mezi Německem a Sovětským svazem. Děj chaoticky přeskakuje z roku 1943 do roku 1941 a zase zpět ve snaze zobrazit složitý spletenec osudů generála Kotova, jeho manželky Marusji a dospívající dcery Nadi. Neustálé časové skoky působí nepřehledně a mnohdy bezúčelně. Divák postupně ztrácí přehled, kterým rokem se děj ubírá a zda právě sleduje retrospektivu nebo „přítomný“ čas vyprávění. Pocit podivného déjà vu navíc zesiluje pravidelně se opakující stejný záběr s generálem Kotovem zmrzlým na kost v sibiřských mrazech a retrospektivní, dětstvím a nevinností nasycená scéna z „jedničky“, v níž Kotov pluje se svojí tehdy ještě osmiletou dcerou. Do událostí je navíc samotným Stalinem znovu vzkříšen i Míťa (jenž si v prvním filmu podřeže žíly), který má za úkol vypátrat Kotova a dovršit jeho neplánovaně zpožděnou popravu. Michalkov Míťův zázračný návrat mezi živé komentoval tak, že v oné době bylo běžné, že se lidé považovaní za dávno mrtvé znovu objevovali mezi živými a naopak. Vlastně je zvráceně logické, že zdánlivě mrtvý Míťa musí obživnout, aby našel živého Kotova, který měl být už dávno mrtvý. Leč Míťovo pátrání se nakonec moc daleko nedostává. Během téměř celého snímku zjišťuje z vyprávění vojenského úředníka, co se dělo s  Kotovem a jeho rodinou v době, kdy byl politickým vězněm, uprchlíkem a následně frontovým vojákem. Úředníkovo ochotné vyprávění je ilustrováno dlouhými retrospektivními válečnými scénami, přičemž film na konci jedné z nich náhle končí s titulkem „konec prvního dílu“. Dle vyjádření režiséra by děj navazující Citadely měl zaobírat pouze 8 dní, ve kterých se hlavní hrdinové setkají, a dojde k závěrečné katarzi.

Nikita Michalkov (bratr režiséra Andreje Končalovského) má statut tvůrce s kontroverzními politickými názory. Prohlašuje se za monarchistu, rád točí filmy na politická témata (např. jeho předchozí film 12, variace na známé drama Sidneyho Lumeta Dvanáct rozhněvaných mužů, tematizuje rusko-čečenské vztahy) a je zaujatý zobrazením totalitní moci a diktátorským kultem osobnosti. Svůj nesporný režisérský a herecký talent tentokrát bohužel pohřbil pod vrstvou náboženského balastu a univerzálního hledání smyslu lidské existence ve světě bez Boha. Velkolepě zamýšlené theatre mundi se pod jeho taktovkou mění na scénické smetiště, jakoby se chaos běsnícího zla vetřel i do samotné struktury filmu. Výrazně užívaná symbolika působí mnohdy povrchně, jindy zase překvapivě vtipně a zábavně. V detailu často zdůrazňovaný let motýla navíjí scény jako korálky na nit. Má snad coby zástupce ulpívajícího času pomáhat uspořádat dějový chaos a zdůrazňovat latentní přítomnost nevinnosti přežívající v časech hrůzy. Michalkov chce dojímat, duchovně povznášet a zároveň burleskně bavit. Snímek tak často variuje mezi výrazně stylizovanou obrazovou poetičností, válečným naturalismem plným roztrhaných a popálených lidských těl a úsměvnou komediálností. Obrazy válečného běsnění jsou klidně vystřídány veselou scénou, kdy puma shozená na kostel propadne střechou a nečekaně zůstane viset v  konstrukci osvětlení a zavdá tak hurónskému útěku pronásledovaného zajatce a jeho dozorce. Propojení groteskních a dramatických scén do jednoho celku by mohl být funkční a působivý prostředek pro zachycení světa jako velkolepého kabaretu hrůz. Podobně funguje například Kusturicův filmový epos Underground. Ovšem zatímco Emir Kusturica dal vzniknout organickému dílu zahrnujícímu celé spektrum lidských emocí a reakcí, Nikita Michalkov vytvořil nesourodou asambláž. K celkově nevalnému dojmu je třeba připočíst i poněkud mdlé herectví představitelky Nadi, kterou ztvárnila Michalkovova dcera Naděžda Michalkova.

Po skončení snímku ve mně zůstal absurdní pocit, že Michalkov zamýšlel natočit seriál, přičemž jednotlivě vypointované epizody  nakonec propojil do jednoho chatrného slepence. Kvalita alespoň některých jeho částí totiž značně převyšuje celek. Pro zvýšení diváckého zážitku tedy vřele doporučuji sledovat film podvratně – rezignovat na autorský záměr a užívat si detaily. Úvodní snová scéna, v níž generál Kotov překročí veškeré meze tím, že drží hlavu samotného Stalina zabořenou v jeho vlastním narozeninovém dortu, v sobě kumuluje veškeré ambivalentní pocity zbožné úcty a zároveň panického strachu, jež generalissimus ve svých oddaných blízkých vyvolával. Kotovův transgresivní čin tak krásně předvádí podvědomý surogát frustrací a běsů, které v něm šílený diktátor vzbuzuje. Velmi působivá je i „vesnická“ scéna, v níž německý voják nejprve postřílí skupinu tančících cikánů, kteří se odmítají vzdát koně, načež onoho vojáka s jeho kolegou ve stodole zabije ve stodole mladá žena z vesnice, která tím Naďu zachrání před znásilněním a pravděpodobnou smrtí. Sledujeme dlouhý záběr na stodolu, do níž vchází nejprve jeden a posléze i druhý voják. Tichem prostoupená scéna, v níž je smrt obou vojáků zpočátku pouze tušená, končí distancovaným, jakoby z povzdálí pořízeným záznamem hromadné popravy celé vesnice. Násilí je neustále přítomné, třebaže se odehrává za zdí. Kamera umístěná do pozice vzdáleného pozorovatele zvyšuje emocionální reakci diváka. Efektní a výborně natočená je i sekvence slavného příjezdu jednotky mladých vojáků na přední frontovou linii. Příslovečný klid před bouří, jemuž se dostává v plné míře v dlouhém záběru na usínajícího vojáka a do mlhy čnící hlaveň jeho pušky. Hypnotický záběr je přerušen náhodným výstřelem, po němž vzápětí následuje brutální masakr německými tanky. Naturalismus je ještě umocněn natáčením v mlze, kdy jsou občas vidět pouze záblesky výstřelů a explozí mezi nedefinovatelnými kusy techniky a lidských těl.

Unaveni sluncem 2: Odpor lze brát jako mistrovské selhání. Těžko zdůvodnit jeho příčiny, jelikož u zkušeného filmaře Michalkovova formátu lze jen s obtížemi předpokládat ztrátu nadhledu nad historickou tematikou skrze přílišnou osobní zainteresovanost. Doufejme, že se o žádné znamení trvalého tvůrčího úpadku nejedná. Nezbývá než počkat si na chystanou druhou část a seznat, jak si autor snímek představoval v jeho celistvosti. DVD od HCE z ediční řady Film Premiéra v tradičním papírovém obalu nabízí jako obvykle nastavení v rámci standardního menu, vyvedeného v barvách krvavého úsvitu s hořícími plameny, podkresleného podmanivou hudbou Eduarda Artěmjeva, jenž k filmu vytvořil soundtrack. V základní nabídce je výběr originálního ruského znění nebo českého dabingu, obojí v kvalitě DolbyDigital 5.1, a českých titulk

Bitrate:

Menu:

Screeny:

Doporučujeme

Jeden komentář

  • Tras Bulba napsal:

    Ako vidno je tento film Michalkova skor odsudzovany. Ja si ale myslim
    ze je dobry. Dobry v tom, ze chce ukazat chaos v prvych rokoch vojny.
    Tak to bolo. Pokial to cesky divak nechape, je to jeho zlihanie, lebo
    je jednoucho o vtedajsej dobe nevzdelany. Ale ako maly cesky pidiimperialista me patent na rozum. Mnichov v dejinach Ceskoslovenska
    nebol nahodny, on je tu este pritomny dnes. Michalkov sa vyrovnava s
    dejinami Ruska, toho nikdy nebude schopny maly cesky clovek. Nakoniec
    I.V.Stalin bol jedina mozna cesta aby Rusko neskoncilo ako krovaci
    v Afrike. A s tym sa Michalkov v tomto filme vyrovnava. Tak teda Cesi
    hor sa obsadzovat kolonie v Afrike! S pozdťravom

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 23. 7. 2011 ve 13.02 a zařazen do kategorie DVD / Blu-ray ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.